Článek
Vláda Andreje Babiše teprve před pár dny protlačila prvním čtením zákon, který ruší televizní a rozhlasové poplatky a převádí Českou televizi a Český rozhlas pod státní rozpočet. Využila k tomu přitom naprosto nevídanou proceduru – překvapila i vlastní poslance, nepřipustila diskusi, a o návrhu nechala hlasovat pod rouškou tmy. Premiér a jeho „kluci na černou práci“ (rozumějte parta kolem Okamury a Rajchla) přitom opakují, že nezávislost médií rozhodně neohrožují, a jde jen o technickou debatu. A že opozice je zbytečně hysterická. Jenže vzorec, který se teď rýsuje, tak úplně nevypadá.
Nejdřív média. Připraví se nezávislá justice.
Co navrhuje Rajchl
A nikoho nepřekvapí, že nástrojem „změny“ není opět nikdo jiný než Jindřich Rajchl. Ten chce k novele trestního zákoníku přilepit pozměňovací návrh, podle kterého by poslanci z vyšetřovacích komisí mohli nahlížet do spisů v živých kauzách. Tedy kauzách, které stále běží, a do nichž dnes vidí jen úzce vymezený okruh osob.
Dnes funguje jednoduchá pojistka: o tom, co z běžícího spisu smí být komisi poskytnuto, rozhoduje státní zástupce nebo soud. Tedy nezávislý orgán, který nesleduje politické zadání. Rajchlův návrh tuhle pojistku ruší. Nejvyšší státní zastupitelství už veřejně upozornilo, že návrh dává komisi neomezené právo vyžádat si jakoukoli informaci a nahlédnout do celého spisu – bez jakékoli ochrany, bez jakéhokoliv omezení, a tedy s vysokým rizikem narušení nezávislého vyšetřování.
A není to výstřelek jednoho poslance. Rajchl sám prohlásil, že s ministrem spravedlnosti Tejcem jsou „v tomto ve shodě“. Tohle je vládní projekt.
Kdo bude mít přístup ke spisům
Vyšetřovací komisi zřizuje sněmovní většina. Jinak řečeno – ten, kdo vládne, může zřídit vyšetřovací komisi k čemukoliv. Rozhoduje, jestli komise vznikne, co bude „vyšetřovat“ a kdo v ní bude mít převahu. Komise si navíc může přibrat poradce, kteří vůbec nejsou poslanci.
Domyšleno do důsledku: vládní většina by dostala bianco šek na neomezený přístup do spisů v kauzách, které se mohou týkat kohokoli. Politických soupeřů. Svědků a obětí, které si nepřejí, aby se o nich psalo.
Napříč politickým spektrem se přitom shodneme, že vynášení informací ze spisů je jeden z nejhorších neduhů českého trestního řízení. Tak proč teď okruh lidí, kteří do spisů vidí, rozšiřovat o celou řadu politiků a jejich poradců? Když spis jednou unikne, může to mít naprosto devastační vliv na celý průběh trestního řízení.
Nejde o Dozimetr, jde o víc
V přístupu k Dozimetru jsem přitom konzistentní: kdo se v kauze provinil, ať nese následky u soudu, a dostane trest, který bude výsledkem řádného trestního procesu. Tady se shodneme napříč politickým spektrem. Problém mám s tím, co zůstane v zákoně, až tahle komise skončí. Sám Rajchl už dřív slíbil, že tato vyšetřovací komise „nebude tou poslední“. Věřím mu. Dnes je to Dozimetr. Zítra může být předmětem „vyšetřování“ kterákoli kauza, která se zrovna vládnoucí většině hodí. Jenže do teď jsme alespoň měli jistotu, že nezávislá justice bude před tlakem politické komise chráněna – ta by s touto změnou padla. A politických procesů pod taktovkou Rajchla a jeho party se v téhle zemi skutečně dočkat nechci.
Pro nás je navržené řešení naprosto nepřípustné. Dělba moci není jen akademickou poučkou – je naprosto klíčovým pilířem právního státu, jehož narušení může mít fatální následky.
Vyšetřování náleží policii, státním zástupcům a soudům. Sněmovně zase kontrola vlády. Kdo toto paradigma popírá, nejde mu o posílení spravedlnosti, jde mu o posílení sebe sama.
Veřejnoprávní média jsou první krok. Justice nesmí být další.
