Článek
Z průběžného deníku 14. expedice do Hor Svatého Dřeva
14. vichřence 2560 Anno Domini Aproximandus, zápis zhotovil dok Anakin Targaryen
Mechanismus rozhodně pochází ze střední doby kolapsu. S použitím všech neinvazivních technik jsme v něm nenalezli žádné tišťáky, díky čemuž je stále provozuschopný. Energii získává s pomocí pozoruhodně zachovalého raného mechanismu slapové absorpce. Není jasné, jak je konstruována jeho paměťová jednotka, bez porušení vnějšího pláště to nejsme s polním vybavením schopni zjistit.
Vnější design: Interface mechanismu má podobu humanoidní postavy ve stylu předkolapsové poo-kultury, s jasnými vlivy Aztécké říše. Postava sedí, a na kolenou, mezi čtyřprstýma rukama, jí spočívá hrací plocha (vizte oddíl "Hra"). Disproporční hlava postavy připomíná lebku, připravující se pozřít hráče (vizte oddíl "Hra"). Původní barvu odhadujeme na zelenou.
Hra: Smyslem mechanismu je hraní hry. Zdá se, že před jeho chodidly bylo umístěno sedadlo pro hráče, který soupeřil s mechanismem. Předpokládáme, že sedmnáct koster, které jsme nalezli v bezprostředním okolí mechanismu, patřilo hráčům, neobjevili jsme nicméně žádný způsob, jakým by mehcanismus sám mohl způsobit jejich smrt. Rovněž na kostrách samotných nebylo nalezeno žádné poškození, kromě toho, že byly různě rozházeny a promíchány.
Samotná hra sestává z herní podložky a figurek. Podložka má tvar čtverce, rozděleného na 64 menších čtverců, které tvoří černobílý čachovicový vzor. Figurky jsou vyrovnány na opačných stranách pole vždy ve dvou řadách. Blíž k sobě jsou řady malých figurek s kulatou hlavou - pracovní název „půlčíci.“ V jejich řadě nejsou figurky jiného druhu, na každé straně jich je osm. Figurky blíž hráči jsou bílé, figurky blíž mechanismu jsou černé. V druhé řadě jsou figurky rozmanitější. Celkem jich je ve hře šest druhů. Souměrně od konců druhé řady nalézáme „válečky,“ „kopí,“ „koníky“ a pak uprostřed dvojici rozdílných figurek, pracovně nazvaných „velká“ a „křesťan.“
Hra se aktivuje pohybem jedné z bílých figurek, který udělá hráč. Problém je, že neznáme pravidla hry. Zjevně jsou dovolené jenom některé pohyby některých figurek. Pokud hráč udělá nepovolený pohyb, hra se restartuje pomocí elektromagnetů pod hracím plánem - tyto také udržují figurky na místě a ztěžují jejich odstranění. Podařilo se nám jednoho půlčíka vzdálit od herní plochy, ale byl velkou silou stažen zpět. Jeho náraz na hrací plán byl tak prudký, že jsme s dalšími podobnými pokusy přestali ze strachu, abychom hru nepoškodili. Momentálně se s pomocí metody pokus-omyl snažíme sestavit katalog povolených tahů, abychom mohli plnohodnotně hrát hru.
Závěrečné poznámky: Počasí je nám zatím příznivé, teplota neklesá pod 60 stupňů Mpembaho škály. Předpokládám, že máme ještě minimálně tři týdny, než budeme muset sestoupit do San Azizi. pro přezimování.
„Cože! To není možné!“ dok Targaryen se nevěřícně rozchechtal. Asistent Kennedy se po něm ustaraně ohlédl. Už měsíc a půl tady dřepěli v polozavalené jeskyni, kde se na ně šklebila ta příšerná kostlivá tlama z úsvitu moderních dějin. Nejdříve se při tom střídali, ale v posledních dnech jenom sám dok Targaryen seděl celé hodiny u toho černobílého čtverce, hýbal všemožnými figurkami, a zapisoval, co mu mechanismus dovolil a jaký pohyb naopak zamítl. Kennedy měl pocit, že dokovo zaujetí trochu přesahuje zdravé archeologické nadšení. Samozřejmě, studium artefaktů z fascinující epochy lidstva, při níž zmizelo téměř veškeré vědomí minulosti, spolu s devadesáti procenty světové populace, jim všem bylo živobytím a vášní, a tohle jeskynní monstrum mohlo být důležitým článkem v poznání přerodu digitálního kapitalismu k ekocentrické společnosti, ale upřímně, nikdo by neměl být takhle nadšený ze šoupání figurkami ve snaze hrát hru, o jejíchž pravidlech neměl nejmenšího ponětí. Co teprve až na její pravidla přijde, napadlo Kennedyho.
„Jeremy!“ vytrhl asistenta ze zamyšlení dokův výkřik. „Pojď sem!“
Asistent si povzdechl a naladil obličej do výrazu aspoň trochu odpovídajícímu nadšení, které z jeho nadřízeného doslova sálalo i skrz krutý mráz, který v jeskyni panoval.
„Copak, doku?“ zeptal se Kennedy nenuceným tónem.
„Naprosto neočekávaný pohyb je legální!“ jásal Targaryen. „Podívej - vzal jsem tady křesťana a váleček, když byli tady a tady a posunul jsem je takhle, takhle jsem je prohodil, a stroj nic nenamítal! To je naprosto neskutečné! Je to první pohyb dvěma figurami stejné barvy, který je legální!“
„Fascinující,“ přikývl Kennedy.
„Myslím, že už se brzy budu moci pustit do hry,“ nadšeně pokračoval Targaryen. „Samozřejmě, možných kombinací je tolik! Ale řekl bych, že už jsem nashromáždil slušnou zásobu povolených tahů, a i mezi nimi je tolik kombinací, že by mi to mohlo vystačit na slušnou chvíli. A kdo ví, třeba něco odkoukám i od stroje samotného. Škoda, že zatím není jasné, co je vlastně cílem hry.“
„No, moc se nerozvášňujte, doku,“ poplácal Kennedy nadřízeného po rameni. „Víte, že už za dva týdny odsud musíme být pryč.“
Z průběžného deníku 14. expedice do Hor Svatého Dřeva
20. vichřence 2560 Anno Domini Aproximandus, zápis zhotovil dok Anakin Targaryen
Prosím nahlédněte do přílohy 14 k prostudování aktuálního stavu poznání ohledně pravidel Hry. Nebyly objeveny žádné nové tahy a z chování stroje se dá usuzovat, že je pravidlem, že každý hráč ovládá figury pouze jedné barvy. Byl jsem schopen už odehrát hry až o třiceti tazích, než jsem byl poražen, ale moje chápání Hry den ode dne roste. Věnuji se jí usilovně, jak jen mohu. Počasí stále dobré, expedice zůstává na místě.
„Doku Targaryene.“
Kennedy si začínal dělat starosti.
Dok seděl schoulený, zachumlaný do kožešin, zcela zabraný do hry, a neodpovídal.
„Doku Targaryene!“ zavolal asistent hlasitěji.
„Co je!“ vyštěkl Targaryen, aniž by se otočil.
"Pane, měli bychom začít myslet na návrat, řekl opatrně Kennedy.
„Nesmysl!“ odsekl dok. „Cože?“ otočil se napůl ke Kennedymu. „Proč?“
Kennedy se zhluboka nadechl. „Je už skoro mrzenec, pane. Jestli neodejdeme předtím, než teplota spadne, může nás tu sníh zasypat. Víte, jaké jsou bouře na začátku zimy tady v těchto horách.“
Dok neodpovídal, jenom studentou jeskyní se rozléhalo klapání figurek po hrací ploše. Kennedy chvíli čekal a pak mu došlo, že se Targaryen odpovídat nechystá.
„Neslyšel jste mě?“ vyjel na něj Kennedy o něco ostřeji než chtěl, ale o dost mírněji, než se cítil.
„Samozřejmě, že jsem vás slyšel!“ obrátil se k němu konečně celým tělem dok, tvář zakaboněnou. „Sám jste vypracovával meteorologické předpovědi, tak víte, že nás čekají ještě minimálně dva týdny dobrého počasí! Vaše lenivost mě zaráží, asistente Kennedy.“
„Lenivost!“ vykřikl Kennedy, pobouřený na nejvyšší míru. „To jsou špatné vtipy, Targaryene! Ohrožujete životy celé expedice - dobře víte, že těch 14 dní je projekce s vysokou mírou extrapolace - lidé můžou umřít, proto že si tady hrajete!“
Dok Targaryen, který se mezitím opět obrátil k černobílým figurkám, praštil oběma pěstmi do hrací plochy, až se jeskyní rozlehlo zadunění. Vstal, popadl Kennedyho oběma rukama za klopy a zlobně s ním smýkl ke stěně jeskyně. Kennedy ztratil rovnováhu a upadl do hromady kostí, které tam ležely, opatřené štítky, jak probíhalo jejich měření a kompletace do koster.
„Dělám výzkum, zatraceně!“ zařval Targaryen na asistenta, sbírajícího se z hromady roztříštěných ostatků neznámých nešťastníků. „Nebudete se mnou takhle mluvit!“ Nedělejte, že tady všude okolo není práce až nad hlavu! Máte třeba nějakou hypotézu na ty kosti, ve kterých se teď válíte? Ha? Pusťte se do práce a nechte mě dělat tu mou!"
Z průběžného deníku 14. expedice do Hor Svatého Dřeva
29. vichřence 2560 Anno Domini Aproximandus, zápis zhotovil asistent John Kennedy
Sbírající se řídká oblačnost a sluneční úkazy ukazují na blížící se sněhovou bouři. Začali jsme s přípravami na evakuaci, ale dok Targaryen odmítá opustit jeskyni. Ve jménu vědecké integrity jsem povinen zaznamenat, že již dosáhl nepřerušované hry o 68 tazích. Tvrdí, že jistě ještě existuje jeden podobný tah, jako ten, který objevil 17. vichřence, ale obává se jej zkusit, aby hru nerestartoval. Bez něj nemůžou přípravy k odchodu pokračovat, ale máme už jenom dny, možná dokonce jediný den, abychom sestoupili alespoň o pět set metrů níže.
Z trestního protokolu s asistentem Johnem Kennedym za úmyslné zabití
33. červenovu 2561 Anno Domini Aproximandus
„… jsem neměl možnost udělat cokoliv jiného. Považuji za úspěch, že jsme se dostali do bezpečí s úhrnnou ztrátou čtyř omrzlých prstů. Dok Targaryen si svůj osud vybral sám. Moje rozhodnutí ho odsoudilo k rychlejší smrti, ale zachránilo dalších dvanáct lidí - a cenný vědecký materiál, který sám dok Targaryen nashromáždil předtím, než se z- před a nějakou dobu po nálezu oné jeskyně. Zároveň jeho skon dává přesvědčivé vysvětlení toho, kde se v prostoru vzalo takové množství koster z posledních několika staletí. Na dotaz obžaloby musím uvést, že jsem onu hru nikdy nehrál, protože si tuto oblast pro svůj výzkum zabral dok Targaryen. Jsem za to vlastně rád, protože by možná nyní v jeskyni ležela moje kostra místo dokovy. Můj osobní názor je, že právě hry jako byla tato způsobily kolaps kapitalistické civilizace, když zcela ovládly mysl dřívějších lidí. Důrazně nedoporučuji další zkoumání nebo veřejnou publikaci pravidel.“
***
Pozn. autora: Tuto povídku jsem poslal do literární soutěže jakéhosi šachového spolku. Nikdy mi ani neodpověděli. ¯\_(ツ)_/¯
