Článek
Většina evropských dotačních programů v oblasti vědy, výzkumu a inovací požaduje spolupráci alespoň tří subjektů ze tří různých zemí. EU tím chce podpořit mezinárodní integraci a znalostní transfer. V Česku se však, až na výjimky, mezinárodní partnerství tvoří těžko.
Jedním z důvodů je rozšířený akademický „inbreeding“. Český doktorand často zůstává na stejné univerzitě po celou svou akademickou dráhu. To snižuje přínos nových kontaktů a vědeckých poznatků z jiných vědeckých institucí. Druhým problémem je nedostatečná zahraniční prezentace. Akademická pracoviště i firmy podceňují networking, zahraniční mise a budování mezinárodních vztahů. Tyto aktivity nenesou rychlý zisk a zároveň představují náklady, proto často nejsou prioritou.
Chybějící přístup k rizikovému kapitálu
Získali jste dotace na vědu, výzkum a inovace a po třech letech se vám podařil skvělý objev v laboratoři, přišli jste s něčím novým a úžasným, ale tím váš boj teprve začíná. K přechodu z laboratoře do provozu potřebujete prototyp. Ten může stát statisíce, ale klidně i desítky či stovky milionů. Kde je vzít? Dotace vám pokryjí pouze část nákladů na stavbu prototypu, a tak se porozhlédnete po investorovi. Pokud se zadaří, najdete investora, který do toho investuje výměnou třeba za podíl ve vaší firmě, a je docela možné, že v případě vysokých nákladů už se stáváte pouze minoritním podílníkem. Strávíte další dva roky budováním prototypu a přes všechny potíže se vám podaří postavit funkční prototyp, který dokazuje, že vaše inovace má potenciál a funguje. Sestavit prototyp trvalo dlouho a bylo to velmi drahé, je nutné začít vyrábět ve velkém, aby průmyslová výroba srazila výrobní náklady na hladinu toho, co je trh ochotný akceptovat. Jenže postavit menší továrnu může stát třeba 250 milionů korun. Kde na to vzít peníze?
Začíná druhé kolo hledání investora. Váš obchodní pitch je ale slabý: výrobní náklady v průmyslovém měřítku jsou těžko odhadovatelné a reakce trhu na váš produkt nejistá. Jste rizikovou investicí za čtvrt miliardy. Těžko hledáte v konzervativně investujícím českém prostředí s vysokou averzí vůči riziku investora. Naopak se stáváte terčem predátorských investorů, kteří vám chtějí z firmy vytunelovat dotace a know-how, a konzultačních společností, které vám za nemalé poplatky slibují, že vám seženou investory, ale vše je samozřejmě bez záruk.
Jelikož si jsou v jiných zemích na západě a severu od nás vědomi těchto problémů, jejich inovativní ekosystém velmi často doplňují, vedle soukromých kapitálových fondů, také miliardové státní fondy, které počítají s delší dobou návratností a akceptují vyšší rizika. Nabízejí nejen peníze, ale i služby: právní pomoc, mentoring, asistují managementu a mají jasnou strategii svého vlastního exitu. V České republice se nám, až na pár výjimek, které se většinou zaměřují na digitální technologie, zatím nedaří tyto peníze na rizikový kapitál najít a systematicky investovat do českých technologických start-upů.
Odborníci chybí a nedostanou se sem
Pokud jste měli velké štěstí, po roce se vám podařilo sehnat investora, a tak po dalších čtyřech letech máte svou první malou továrnu. Sice z ní už skoro nic nevlastníte, ale je to výrazný milník vašeho desetiletého úsilí. Už chcete začít vyrábět, ale máte další problém. Máte velmi specifickou výrobní linku a velmi specifický produkt. Ze světa vybíráte z tisíce lidí, kteří by svými zkušenostmi zapadali do toho, co potřebujete. V Čechách jste nikoho volného nenašli, tak hledáte v zahraničí. Našli jste ho, je to občan Tanzanie, který vystudoval MIT v USA a má desetiletou praxi ve výrobě v Dubaji. Po povinném oznámení na úřadu práce, že máte volné pracovní místo, ho chcete konečně najmout, ale zjišťujete, že kvóty na počet vydaných pracovních víz pro Tanzánce už byli pro tento rok naplněny. Zkuste příští rok. Mezitím si našel Tanzánec práci v Německu, protože tam jako vysokoškolsky vzdělaný expert z prestižní univerzity dostal pracovní povolení do tří měsíců.
Pokud nechceme být montovnou…
Výše zmíněný příklad ilustruje, s čím se český technologický sektor potýká. Samozřejmě, některá odvětví se od sebe výrazně liší. Farmaceutický průmysl inovuje jinak než strojírenský průmysl a vesmírný průmysl jinak než třeba oblast IT. Každé odvětví má svá specifika, a své potřeby a v některých odvětvích se nám daří inovovat a komercializovat lépe a v některých hůře.
Věda, výzkum a inovace mají v České republice dlouhou tradici, ale bez efektivního propojení s kapitálem, odborníky a mezinárodním prostředím zůstávají často v šuplíku. Pokud to myslíme vážně s proměnou naší ekonomiky směrem k vyšší přidané hodnotě, potřebujeme systém, který inovátorům nejen zatleská, ale i reálně pomáhá: vízy pro odborníky bez kvót, dostupným rizikovým kapitálem pro start-upy a podporou skutečné internacionalizace vědy a výzkumu. Jinak zůstaneme montovnou, která je stále dražší a tím i méně perspektivní.
