Článek
Téma světového Expa v Ósace je „Budoucí společnost pro naše životy a řešení globálních problémů skrze dialog“ a toto téma má tři podkategorie: zachraňování životů, obohacování života a propojování životů. Během šestiměsíční výstavy bude také osm tematických týdnů, jakými jsou třeba „Budoucnost Země a biodiverzita“ nebo „Nezbytnosti života: jídlo, oblečení a přístřeší“. Jak jsme se s tímto zadáním poprali? Nabídli jsme pivo, knedlíky, sklo a piano.
Výstava skla v českém pavilonu.
Expo jsem navštívil během prvního zahajovacího dne, a tento den navštívilo český pavilon okolo 15 000 návštěvníků. Z vnějšku český pavilon působí velmi reprezentativně s krásnou architekturou a umístěním hned u vodní plochy Expa. Po obvodu pavilonu vede zasklená točitá šikmá plocha až do nejvyšších pater pavilonu. Její zdi zdobí malby a sem tam nějaký kus skla.
Malby zdobící zdi v českém pavilonu od Jakuba Matuška, aka Maskéra.
Po výstupu můžete navštívit terasu, z které je vidět vodní plocha, ale kvůli špatnému počasí byla během mé návštěvy uzavřena. Z horních pater pavilonu se schází točitým schodištěm v centru budovy, z kterého jde odbočit do malého atria, pro přibližně 200 lidí a kterému vévodí piano značky Petrof. Měl jsem štěstí a přišel ve správnou dobu, a tak jsem zhlédl 40minutový koncert na piano.
Klavírní virtuos Ivo Kahánek se rozehrává v atriu českého pavilonu před vystoupením.
V přízemí budovy je restaurace s českými specialitami, která má omezenou kapacitu a kterou jsem nezkusil, protože restaurace byla půl dne vyblokovaná kvůli delegaci ministra zahraničí Lipavského, která sice skončila, ale po zbytek dne v ní zůstala většina českého doprovodu kvůli špatnému počasí a blokovali tak vstup ostatním. Vystál jsem si tedy 30minutovou frontu na takeaway kelímek plzně. Fronta byla dlouhá, protože pro pivo s sebou byl pouze jeden výčep a protože si skupina japonských návštěvníků všimla, že nižší uvedená cena na vývěsní tabuli neodpovídá výši vyúčtované ceně na jejich účtence. Po 10 minutách dohadování s obsluhou výčepu přiběhla japonská zaměstnankyně českého pavilonu se omluvit, že nižší uvedená cena byla pro speciální event z předešlého dne, a tudíž pokud to pivo chtějí, musí si připlatit. Trapné, ale budiž, jsou to nedostatky prvního dne a asi i psychologická příprava potenciálního japonského turisty na návštěvu restaurace na Václavském náměstí.
Výstava skleněného osvětlení v českém pavilonu. Někdy se zdálo, že malůvky na prosklených, orosených stěnách od japonských návštěvníků zaujaly více než vystavené sklo.
Koncepčně expozice českého pavilonu není stavěná na davy, dohromady nevypráví žádný společný příběh, nebudí emoce a zároveň ničím nepřekvapí, a tím pádem hodila by se tak spíše na cestovní veletrh. Zde se dostáváme k základnímu problému české prezentace. Položme si otázku, co by mělo být cílem projektu za čtvrt miliardy na globální scéně, který navštěvují turisté z celého světa v jedné z nejvyspělejších zemí světa. Hlavním poselstvím naší expozice je, přijeďte si koupit do České republiky křišťálový lustr, napijte se piva, dejte si guláš s knedlíkem a případně si skočte do muzea nebo na koncert vážné hudby. Je to ale prezentace, která Česká republika potřebuje? Máme málo pivního turismu, zejí naše koncertní haly prázdnotou, muzea nikdo nenavštěvuje a sklo nikdo nekupuje? Expozice koncepčně pouze posiluje stereotypy o České republice, ale nenabízí nic nového, čím bychom mohli zaujmout, a to je na projekt této velikosti poměrně zklamání.
Ve světě Česká republika stále bojuje se stereotypem post sovětského satelitu, který zaostává za rozvinutým západem, přestože v mnoha ohledech je naše země srovnatelná nebo i předbíhá země, které bývaly našim vzorem. Technologicky v některých oblastech patříme ke světové špičce. Naše prezentace ve světě ale spíše říká, že topíme naše národní sebevědomí v půlitru piva. Ano, je to dobré pivo, ale abychom ukázali světu, co v nás je, musíme někdy vyjít z hospody ven.
