Článek
Román Jak chutná moc Ladislava Mňačka nezachycuje jen psychologickou stránku, toho jak moc morálně korumpuje člověka. Zachycuje i deziluzi z toho, že po „kacení stromů“ je hledání naplnění původních cílů (snů) mnohem obtížnější. Možná nemožné.
To, že dnes neplápolá oheň třídního hněvu, asi nemůže být důvodem ke klidu. Fašistické režimy umí být mnohem tvrdší. A řešením nemůže být, tvářit se, že je vše v pořádku, nebo připsat fixkou k fotce mafiána nápis dobrodinec.
Je východiskem spojení liberalismu a demokratické levice? Projekt tržní utopie zjevně selhal. Zakončím-li krátký text vtipem, i pro miliardáře nakonec třeba může být volba levice („zavírání nůžek“) volbou rozumu. Jen lidé volící srdcem (nebo ze sentimentu, hněvu či v důsledku poruchy autistické spektra) dnes mohou volit pravici. Možná však lépe zakončit text citátem, předního světového ekonoma Paula Krugmana, který je po téměř 10 letech stále aktuální: „Netvrdím, že stojíme na prahu kompletního zopakování vývoje třicátých let 20. století. Domnívám se však, že vůdčí politické osobnosti a lidé, kteří formují veřejné mínění, by se konečně měli smířit s realitou, že současné globální uspořádání nefunguje pro všechny. Pro elity je vynikající a velmi také prospělo rozvíjejícím se státům, ale ono údolí beznaděje je velmi skutečné. A pokud s ním něco neuděláme, budou se dít velmi špatné věci.“
