Článek
Často se objevují, opustíme-li horizont českých televizních stanic, spíše pochybnosti o tomto. Jakoby český lev byl spíše lvíčkem, který vyspává kocovinu, nebo se vydal na nákupy. Málokdo však má rád škarohlídské kritiky a psychologové často radí, abychom dokázali věc uchopit i z té lepší stránky. Proč tedy nepsat o tom, co se člověku líbí? V tomto mimochodem asi předběhl současnou možná i trochu módní vlnu pozitivního myšlení minulý rok zesnulý hudební publicista Jiří Černý.
A když člověk píše pozitivně, tak asi i méně popudí nedostatečná odborná erudice, poměrně typická pro psaní v blogu. Často se dnes píše o zmaru veřejného prostoru a jeho výtvarné podoby. To však neznamená, že se nedějí zajímavé věci v muzeích a galeriích. Z těch, které jsme měl možnost vidět, nejzásadnější byla výstava Kmenů (měl jsem možnost navštívit její expozici v Brně v Uměleckoprůmyslovém muzeu). Růžový tank před Červeným kostelem v roce 2017 mě zrovna neuchvacoval, ale k výstavě nepochybně patřil. Zlatý hřeb celé výstavy o subkulturních trendech 90. let pro mě však nepochybně byla instalace Plumbař od Krištofa Kintery.
Mnoho českých filmů natočených po sametové revoluci na těch nejprestižnějších evropských filmových festivalech uvedeno nebylo. Podařilo se to například filmu Postel, který byl uveden v roce 1998 na Filmovém festivalu v Cannes a který velmi originálním způsobem zpracovává „mužskou otázku“. Získal ohlas i na Českých lvech, kde získal cenu za nejlepší filmový plakát. Film Poupata takovýto ohlas v zahraničí sice nezískal, získal však Českého lva za nejlepší film roku 2011. A zachycoval velmi podstatné problémy české společnosti v době, kdy chudoba české periferie ještě nebyla pro novinářskou obec příliš téma. Snad ještě tak pro pracovníky neziskové organizace Člověk v tísni. A v době, kdy tristní legislativa umožňovala novodobým lichvářům pohádkově bohatnout, vrhla česká kinematografie úsilí do snahy lépe nasvítit naši komunistickou minulost. Nejsem si však jistý, zda se jí to příliš dařilo. O to jsem zvědavější, jak se s náročnou látkou vyrovnal film Vlny, který byl uveden na Karlovarském festivalu a brzy bude promítán i v českých a moravských kinech.
