Článek
Když bohatnou bohatí, měla by díky tzv. skapávání (prokapávání, trickle down) bohatství bohatnout celá společnost: tolik teorie pravicové ideologie (ekonomické vědy). Jenže česká společnost se nyní může přesvědčit, že teorie není praxe. Navíc narůst bohatství přinášelo často podnikání v sektorech, které byly příčinou onoho chudnutí společnosti (spojeného s nárůstem cen energií nebo potravin, vysokou inflací a v důsledku toho s poklesem reálných mezd).
Ale nejprve k pojmům: miliardář s sebou nese pozitivní i negativní konotace (může s sebou nést obdiv, uznání, aspiraci, stejně jako může být tento pojem chápán pejorativně). Pojem oligarcha nese konotace výhradně negativní, nikdo se nebude hlásit k tomu, že je úspěšný český oligarcha. Pro někoho tento pojem může asociovat až otázku „třídního hněvu“. Správné označení pro suberbohaté v Čechách je tedy samozřejmě pojem miliardář. Zastavme se ale ještě u toho, jak potom chápat pojem oligarcha.
Pojem oligarcha s sebou nese kromě bohatství také politický vliv. Tedy snahu ovlivňovat politický proces ve svůj prospěch (či těžit z něj). Nepochybně i skrze média nebo ovlivňování veřejné debaty. A v tomto případě nejde primárně o politiku (ta je prostředkem), ale o ekonomické zájmy. Co v českém kontextu nepochybně vzbuzuje pochyby, je například to, že daň z mimořádných zisků platil v České republice z energetických firem téměř výhradně ČEZ (většinově vlastněný státem). Nebo též v minulosti tzv. obchod s chudobou, respektive dluhy (a také neregulovaný trh nebankovních půjček). Jedna z úvěrových firem (za podpory vrcholné politiky) se potom snažila rozšiřovat podnikatelské portfolio na východ od našich hranic.
Pak je tu obecný problém týkající se všech superbohatých. A tím je vysoká koncentrace majetku a s ní spojené rozevírání nůžek ve společnosti. Tvorbu ekonomických statků umožňují také investice, ale bez práce by tyto statky vznikly obtížně. Způsob distribuce vyprodukovaného bohatství potom v současné době vyvolává mnoho otazníků, včetně toho, jaké superbohatí vlastně platí daně.
Z druhé strany i podnikání je svého druhu práce a společnost nepochybně potřebuje iniciativní (dravé, mazané?) podnikatele. Lze zmínit například oblast IT, jejíž rozvoj je hodně svázán s podnikatelským prostředím (např. medicínský výzkum je naproti tomu více propojen s akademickým prostředím). V českém kontextu však majetek většiny nejbohatších Čechů má pravděpodobně kořeny v ekonomické transformaci 90. let, což je proces, který v naší společnosti stále nebyl dostatečně reflektován.
Z pohledu společnosti: kumulace bohatství těžko může být cílem sama o sobě. A je pak otázkou, co přináší společnosti a také to, zda v současné době nepřekročila určitou zdravou míru. Z pohledu přínosu pro společnost, spravedlivé nastavení daní je nepochybně násobně významnější než individuální filantropie.
A pak je tu dnešní velké téma: změny klimatu, ohrožení přírody. Změny, které přinesou klimatické změny (a další ekologické hrozby) ekonomice (politice) i změny, kterými na to bude ekonomika (politika) reagovat. Lidská činnost zatěžující ekosystémy naší planety někomu přinesla zisky, někomu nyní přináší chudobu či dokonce existenční ohrožení. Stejně tak dopady klimatických změn a reakce na ně vedle ztrát budou přinášet i příležitosti pro tvorbu zisků. Z tohoto pohledu jsou dnes obtížně morálně obhajitelné soukromé tryskáče, luxusní obří jachty či privátní lety do vesmíru (o budování privátních ostrovů s bunkry nemluvě).
Nejde samozřejmě o žádný resentiment, co je důležité, je snažit se nastavit spravedlivá pravidla pro všechny. A aby demokracie dokázala lépe nadřadit zájmy celku nad zájmy velkých peněz. A dokázala v budoucnu úspěšně tlumit poptávku po radikálních řešeních.
