Článek
Korporace Blue line podniká v mnoha odvětvích (technologickém vývoji, logistice, médiích i dalších oblastech) a má své filiálky ve všech světových metropolích, aktiva rozptýlena na všech kontinentech, dá se říci téměř všech koutech země. Normativní akt „Právo první noci“ zavedl možnost pro zaměstnankyně strávit na začátku pracovního poměru ve zkušební době s lídrem korporace společnou noc. Tato možnost nebyla definována jako zaměstnanecký benefit, ale jako případná součást povinného plnění ze strany zaměstnankyně, vyplývající z pracovněprávního vztahu.
Protože součástí pracovní smlouvy je povinná mlčenlivost o interních záležitostech firmy, není možné externě hodnotit ohlas, jaký tento normativní akt v korporaci získal. Nicméně proslýchá se, že v případě několika levobočků se lídr korporace postaral o zajištění studia na dobré škole a také nezbytného vstupu pro osvojení finanční gramotnosti potomka. Který však nemohl uplatnit dědická ani žádná obdobná práva, naznačující rodinné pouto, což bylo právně ošetřeno.
Prekérní situace však nastala po úmrtí lídra a tedy při převzetí řízení rodinné korporace následníkem. Část rádců z řad managementu radila jít s duchem doby a pro případ možného následovnictví po přesličce, nebo pro případ menšinové sexuální orientace následníka rozšířit možné plnění i na zaměstnance. A též o širší škálu forem konsensuálního sexuálního styku. Část naopak radila tradiční role zachovat, ale v rámci rovných podmínek rozšířit možné plnění, které se týkalo doposud jen kancelářských pracovnic na různých pozicích v hierarchii firmy, i na manuální pracovnice, skladů a výroby. Nicméně následník Egon se nechal slyšet: „Nahé lidské tělo je na rozdíl od odrazu zrcadla ošklivé, naplněné bakteriemi a odpornými šťávami. Pokud bych se někdy rozhodl rozšířit svou genovou linii s využitím lidských zdrojů firmy, tak výhradně prostřednictvím reprodukční medicíny“.
