Článek
V 90. letech se zažil názor, že tržní prostředí a vlastnictví spravované v soukromých rukou je spolehlivou cestou k tomu, abychom dohnali vyspělé ekonomiky. Napadá mě jeden příklad, Brno (na které se váže metropolitní oblast v okolí) má nyní velmi dobré hospodářské výsledky. A mohlo by se tedy říci, zde to tedy funguje, podnikaví a schopní lidé dostali příležitost, stát jim do toho naštěstí příliš nezasahuje a je to tak, jak má být. Jenže, jaké by byly hospodářské výsledky této oblasti, kdyby se všechny brněnské univerzity přesunuly do Olomouce, do Ostravy a Zlína? Podnikání by jistě nevymizelo, ale pravděpodobně by zasahovalo do zcela jiných odvětví.
Je pak otázkou, zda škrty v investicích do vědy, vzdělání i aplikovaného výzkumu jsou rozpočtovou odpovědností, nebo krátkodobým populismem, s neblahými důsledky pro budoucnost v podobě snižování hospodářského výkonu. Hovoří-li se dnes o přilákání strategických technologických investic do Česka, úroveň českých vysokých škol jistě má svůj vliv. Je také zajímavé si všimnout, že zatímco někteří čeští europoslanci, lamentující nad zeleným údělem, si vzali za své poslání boj za prodloužení životnosti benzinových motorů, španělská vláda socialisty Sáncheze si do plánu obnovy prosadila dotaci (pro výrobu i vědeckou kapacitu) pro čipy pro mikroelektroniku a polovodiče ve výši 12,25 miliardy eur. Nijak nezpochybňuji, že česká ekonomika je do značné míry od automobilového průmyslu odvislá a že představy španělského premiéra by do české „dotační ekonomiky“ patrně nezapadaly, jen doufejme, že výroba elektromobilů Škodovky se bude rozvíjet v Čechách a nebude se stěhovat do Španělska, jak se objevilo minulý rok v tisku.
Nechci to s ironií v tomto blogu přehnat, vytrvale pracovat, budovat, tvořit je nepochybně existenční nutností každé společnosti, která nespoléhá jen na lov a sběr. Nicméně přijde mi, že úsilí našich politiků je někdy upřeno spíše k budování představ: toho, co to je kapitalismus, socialismus, jak funguje (nebo by fungovat měl) trh apod. Ale skutek často žádný vidět není. Přitom budovat by mohlo mít smysl i doslova. Kdyby stát, obce začaly stavět dostupné nájemní a družstevní byty, možná by to vedle českého stavebnictví pomohlo i porodnosti. Jenže legislativa v tomto ohledu chybí a je samozřejmě otázkou, zda by taková legislativa nevedla k pokřivení trhu, tedy narušení tržního prostředí developerů. Takže spíš v lepším případě začnou developeři stavět více byty pro dlouhodobý nájem, nejspíš za podobnou cenu jako nyní, ale smlouva nebude na rok ale dlouhodobá, bez vyhrožování ukončením v případě nahlášení trvalého bydliště. Docela by mě zajímalo, jak by se postaral trh o bytové potřeby českých obyvatel, kdybychom se na začátku 90. let rozhodli všechny ty Husákovy králíkárny zbourat. Ne, nechci psát o nějaké alternativní historii nebo sci-fi. Otázkou však je, zda vědeckou fikci nepředstavovaly i některé ekonomické narace 90. let. Třeba ty, co dodnes vypráví ekonomický expert ODS Jan Skopeček.
