Článek
Nevíme mnoho o medicíně nejstarších kultur. Z oblasti lidské sexuality známe některá afrodisiaka, způsoby zabránění početí a erotické kresby a texty.
Vztah mezi pohlavním stykem a plozením také nebyl vždy znám. Podle Gravese nejstarší matriarchální řecké kultury věřily v plodnou sílu severního větru Zefyra. Když pak čekaly až „zaduje“, krátily si dlouhý čas milováním i „bez větru“.
Pohlavní styk, erekce i polohy při styku byly poměrně často zobrazovány (známá Kámasútra je až z období 4. století našeho letopočtu, ne-li pozdější). Z obrázků a soch se však dozvídáme pouze jediné. Pakliže lubrikace pochvy je vítanou, nikoliv však nutnou podmínkou pohlavního styku, erekce je nezbytnou podmínkou úspěšné soulože. Je korektní poznamenat, že sochař snáz zobrazil ztopořený penis, než zvlhčenou pochvu.
Přesto jsme až v druhé polovině 20. století dostali uspokojivou odpověď, jaký je anatomický a funkční substrát erekce.
Penis
Penis vstupuje do dějin velmi rozporně. Od jeho obdivu v mytologii (řecký bůh Pan - bůh lesů, plodnosti a luk, měl na svých vyobrazeních nejen podobu kombinující skopce a člověka, ale také penis - soudíme-li podle poměru částí těla - zvící velikosti předloktí dospělého muže a téměř stejné šířky), dodnes oslavovaných symbolů penisu a pochvy u národů Asie a některých ostrovů, až po jeho zatracení křesťanskou věroukou. Ovšem v křesťanském pojetí „hříchu“ byl na tom penis a jeho držitel výrazně lépe, než žena se svou pochvou.
Ženu, její krásu a sexualitu oslavovali básníci. Kněží, včetně mnoha papežů, si jí užívali, ale vždy jen proto, že byli k tomu svedeni „ďáblem v lůně ženy“.
Křesťanská církev se staví proti anatomickým pitvám. Preferuje kusé znalosti Galéna z Pergamu a pitvy zvířat. V dobách bez lednic a kradených těl, se o anatomii penisu až do přelomu 19. - 20. století nedozvídáme nic podstatného. V drtivé většině se penis nepitval, šourek o něco častěji (Leonardo da Vinci patřil k několika málo výjimkám). Poměrně logický je fakt, že u zemřelého muže se hledá pitvou funkční podklad erekce poměrně obtížně.
Úvod do sexuologie profesora MUDr. Josefa Hynieho (1940)
Československá republika (spolu s Německem) patřila k zakladatelům sexuologie jako samostatného vědního multidisciplinárního oboru. Otci zakladateli byli profesor dermatologie Antonín Trýb a o generaci mladší profesor sexuologie Josef Hynie. Hynie, ještě jako docent, vydává v roce 1940, tedy téměř 300. let po objasnění krevního oběhu, učebnici sexuologie, kterou lze souhlasně s Cimrmanem označit za „průkopnici slepých uliček“.
Její přečtení je z pohledu vývoje oboru poučné, vyžaduje však skleničku vysokoprocentní lihoviny a krabičku cigaret.
Na těchto znalostech vyrostli dědové a otcové dnešních 30. letých. Pro nás postačí, že anatomie penisu je popsaná chybně, fyziologie erekce vychází (jak víme dnes) z mylných prací Ebnera z roku 1900. Toto poznání nijak nesnižuje význam Hynieho. Takto se prostě poznání vyvíjí viz Popper. Někdy překvapí, že některé teorie první poloviny 20. století stále mezi lidmi žijí.
Co tedy víme o penisu dnes, co jsme v průběhu puberty a sexuality nezjistili sami.
Sexuologie a sexuální medicína je někdy považována za „vědu o samozřejmostech“, které odhalil každý, kdo prošel pubertou. Věřím, že mylně.
Co „motivuje penis“ k erekci?
Řeč je, samozřejmě, o sexuální motivaci mužů. Erekce je „normální“ ve spánku, po probuzení, při pohled-poslechu-hmatání-vůni-chuti pro muže atraktivního protějšku (pokud je zapojen jen jeden smysl, spouští se fantazie - ideatorní erekce) a při představách, ať již jsou podloženy touhou, zkušeností, obrazem statickým i pohyblivým (ideatorní erekce je nejčastěji podkladem masturbace).
Mužská sexualita je tedy dominantně smyslová.
Co se děje s penisem při erotickém zaujetí muže?
Zkomplikujeme maličko jednoduché „postaví se“, protože se velice často stává, že také nepostaví… Pomineme i antické tvrzení vycházející z pitev psů o kosti v penisu, kterou pes skutečně má a muž by s přibývajícím věkem chtěl mít.
V klidové fázi protéká penisem tolik krve, které potřebuje k tomu, aby plnil svou vylučovací funkci. To je běžné u všech orgánů a hovoříme o „vyživovacím“ (nutričním) oběhu. Tlak v topořivých tělesech je nevýznamně nižší, než je tlak systémový.
Při zaujetí sexuálně atraktivním objektem se zvýší přítok tepenné krve, adekvátně se zvýší odtok krve žilní, penis se v této fázi prodlužuje, ale nerozšiřuje. Krevní tlak v topořivých tělesech mírně stoupá.
Pokračující zaujetí se odrazí na výrazně zvýšený přítok tepenné krve do topořivých těles a to tak, že žilní odtok je menší, penis se prodlužuje a rozšiřuje. Systolický krevní tlak stoupá až k hodnotám blízkým až 200 torrů.
Milování či masturbace do penisu přitéká mnoho tepenné krve z pánve a to tak rychle, že dojde k uzavření žilního odtoku útlakem žil o pevný obal těles - hovoříme o žilní kompetenci penisu, která je pro erekci zásadní - penis dosáhl své maximální velikosti, systolický tlak se pohybuje do 200 torrů. Penis je aktivně stimulován na jeho viditelné žilní části (glans, česky žalud).
Nástup vyvrcholení (ejakulace) se nazývá „kamennou fází erekce“. Penis je v oblasti pánve pevně sevřen příčně pruhovanými svaly pánve. Do penisu krev nepřitéká ani neodtéká. Penis je pohmatem „kamenně tvrdý“, krevní tlak v topořivých tělesech může dosáhnout dvojnásobku systémového systolického tlaku, extrémně až 300 torrů.
Po ejakulaci vlivem únavy příčně pruhovaných svalů komprimujících penis dojde k jejich uvolnění, tím ke snížení tlaku v topořivých tělesech a uvolnění žilního odtoku. Krev pomalu z penisu odtéká a on ztrácí plnou erekci. Po různou dobu je ve fázi, kdy není v erekci, ani v klidovém stavu.
Konec dobrý - všechno dobré - žíly odvádějí krev, normalizuje se tepenný přítok z malé pánve do topořivých těles a penis se dostává do klidového stavu.
Muž obvykle zatouží po klidu, cigaretě, vzpomene na to, co kde dělají kamarádi. V této fázi je lépe omezit vzájemnou komunikaci typu „jak se ti to líbilo“ a to zvláště tam, kde všechny fáze proběhly v rekordním čase.
Po masturbaci se jeví tento dotaz nadbytečným.
K čemu je to vlastně dobré znát?
Pro běžný sexuální život je tato znalost k ničemu. Stejně, jako anatomie penisu, vulvy a pochvy. Milování nám má přinést vzájemné fyzické i emoční splynutí, radost, relaxaci. Ukázat si, že zrovna my dva-tři-čtyři… jsme pro sebe důležití a říkáme si slova a věty určené jen nám.
Pro léčbu poruch erekce (erektilní dysfunkce) jde o znalost zásadní.
