Článek
UPA hraje v novém ukrajinském národním příběhu zásadní roli jako organizace bojující za druhé světové války za samostatnou Ukrajinu "proti všem": proti Rusům, Polákům i Němcům. Jenže v Polsku není UPA vnímána jako organizace bojující za svobodu Ukrajiny: je spojována především s tzv. „volyňskou řeží“, tedy masakry polských rolníků na Volyni a v Haliči v letech 1943-1944.
Zelenskyj udělal nepochybně politickou chybu, když pojmenoval ukrajinskou jednotku po UPA, protože musel vědět, jaký ohlas to v Polsku vyvolá. Ale prezident Karol Nawrocki udělal mnohem horší věc: z vnitropolitických důvodů odebral Zelenskému Řád Bílého orla, ačkoliv mu jej neudělil on, ale jeho předchůdce Andrzej Duda. Tím Zelenského veřejně urazil, a ukrajinský prezident demonstrativně vrátil řád Nawrockému poštou. Se Zelenským se solidarizovali i jeho předchůdci a ministr zahraničí, kteří rovněž vrátili polské řády a vyznamenání.
Polsko-ukrajinské vztahy jsou zatíženy událostmi, k nimž došlo už dávno před „volyňskou řeží“. Pomineme-li boje ukrajinských kozáků proti Polsku v 17. století a polsko-ukrajinský zápas o Halič bezprostředně po první světové válce, je tu především konflikt mezi Organizací ukrajinských nacionalistů (OUN) a polským státem ve třicátých letech. OUN podnikala útoky na oficiální polské činitele a instituce, na což polský režim reagoval tzv. pacifikačními akcemi proti ukrajinským rolníkům, především v Haliči. Podezřelí z podpory OUN byli zpravidla internováni bez soudu v nechvalně známém táboře v Bereze (dnes na území Běloruska).
Masakry na Volyni a v Haliči nezlehčuji musí každý člověk rozhodně odsoudit. Ale nesmíme zapomínat, že po „volyňské řeži“ polské podzemní organizace - Armija Krajowa (AK) a Národní ozbrojené síly (Narodowe Siły Zbrojne - NSZ) odplácely ukrajinskému obyvatelstvu často stejnou mincí. V poválečném „lidovém“ Polsku byly v rámci „akce Visla“ vysídleny z oblasti západně od Sanu desetitisíce Ukrajinců.
Adéla Knapová ve svém článku „Ukrajinci projevují hrdost, ne aroganci“ (Právo, 27. 6.) vnímá Zelenského akt jako výraz hrdosti. Jistě to tak vnímá i mnoho Ukrajinců, stejně jako mnoho Poláků vnímá jako výraz polské hrdosti Nawrockého rozhodnutá odebrat Zelenskému řád. Jenže z podobných aktů hrdosti může mít dnes radost jedině Moskva. Na temné události minulosti nelze zapomenout, ale neměly bránit vidět hlavní problém současnosti: totiž že společným nepřítele pro celou střední Evropu je nyní Rusko.
