Proč umělá inteligence prodělala na burze? Trh totiž není matematika

Zkuste se na chvíli zaposlouchat do toho tichého, ale velmi hmatatelného oddechnutí, které se právě přehnalo celým finančním sektorem. Softwarové firmy, bankéři, správci fondů a finanční poradci si po měsících panického strachu z toho, že je algoritmy připraví o práci, mohou s úlevou nalít šampaňské. Experiment s názvem Alpha Arena, který zorganizoval startup Nof1, přinesl pro umělou inteligenci naprosto zdrcující výsledky. Osm těch absolutně nejpokročilejších jazykových modelů současnosti – včetně takových gigantů jako Claude, Gemini, ChatGPT, Qwen nebo Muskův Grok – dostalo do virtuální ruky deset tisíc dolarů a byly vypuštěny do arény amerických technologických akcií.

Výsledek byl z pohledu matematické efektivity a logiky naprostým fiaskem. Z celkových 32 pokusů skončilo v zisku jen šest. Celkově modely prodělaly třetinu veškerého vloženého kapitálu. Jay Azhang ze společnosti Nof1 to suše okomentoval slovy, že velké jazykové modely samy o sobě nedokážou vydělávat peníze a že postrádají schopnost vnímat váhu jednotlivých proměnných. Lidé se smějí a analytici se poplácávají po ramenou s tím, že strojům zkrátka chybí lidská představivost a tvořivost, kterou nelze nahradit hrubou výpočetní silou.

Většina médií tento experiment rámuje jako vítězství lidského ducha nad chladným křemíkem. My se ale na tuto událost podíváme naší vlastní, analytickou optikou. Z pohledu teorie sítí a termodynamiky totiž tento experiment nedokazuje hloupost umělé inteligence. Dokazuje něco mnohem hlubšího a znepokojivějšího o povaze samotného finančního trhu. Ukazuje nám, že burza už dávno není racionální matematický model, kde se potkává nabídka s poptávkou na základě fundamentálních dat. Je to surový, hluboce iracionální biologický vír, ve kterém čistá, sterilní křemíková logika nemá absolutně žádnou šanci přežít.

Abychom pochopili, proč ty nejvýkonnější výpočetní stroje v dějinách planety narazily na burze tvrdě do zdi, musíme nejprve redefinovat, co to vlastně peníze a trhy jsou. Ekonomické učebnice nás učí, že cena akcie odráží budoucí očekávané zisky firmy. Umělá inteligence, trénovaná na těchto učebnicových textech, tedy logicky předpokládá, že pokud firma vykáže růst zisku, sníží náklady a uvede na trh nový produkt, její hodnota se musí zvýšit.

Jenže trh neoperuje v chladném, logickém vakuu. Jak moc dobře víme, peníze nejsou papír ani zlato. Je to abstraktní chemický signál. Vaše účtenka je feromonová stopa, kterou řídíme globální mraveniště. Burza není nic jiného než gigantický, v reálném čase aktualizovaný agregátor lidského strachu, paniky, chamtivosti a stádního chování. Je to krevní oběh biologického superorganismu.

Když čistá AI vstoupí na trh, snaží se hrát precizní, analytickou šachovou partii na šachovnici, kde ostatní živí hráči právě v záchvatu hromadné paniky začali házet figurky po místnosti. Azhang v experimentu přímo zmiňuje, že systémy nevědí, jaký reálný význam má každá z mnoha proměnných, zejména pak faktor zvaný „změna nálady na trhu“. Jak by to také mohly vědět? Nálada trhu není racionální číslo, které se dá vložit do excelové tabulky. Je to kvantový šum lidských stresových hormonů, nevyzpytatelných geopolitických tweetů a stádových reakcí na sociálních sítích. Stroj hledá logiku tam, kde panuje čistá, pravěká biologie.

Jeden z absolutně nejfascinujících detailů celého experimentu spočívá ve způsobu, jakým tyto modely fyzicky ztrácely svou energii – tedy svůj kapitál. Z pohledu teorie sítí je totiž každý jednotlivý obchod na burze přenosem dat, který s sebou nese nevyhnutelné termodynamické tření. Platíte poplatky burze, platíte spread (rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou) a platíte časovou ztrátou. Čím více se jakýkoliv uzel v síti hýbe a bliká bez jasného, dlouhodobého cíle, tím více této energie ztrácí do okolí v podobě odpadního tepla.

Přesně toto se stalo čínskému modelu Qwen od společnosti Alibaba. Ten během své soutěžní disciplíny zrealizoval neuvěřitelných 1418 obchodů. To je definice absolutní kognitivní hyperaktivity a plýtvání výpočetním výkonem. Model se neustále snažil reagovat na mikroskopické změny na grafu, čímž generoval obrovské systémové tření a pálil vlastní přidělený kapitál na neustálých transakčních poplatcích. Naopak nejlepšího zhodnocení dosáhl model Grok 4.20 v disciplíně, kde reagoval na konkurenci. K tomuto dílčímu vítězství mu stačilo pouhých 158 obchodů.

Grok spotřeboval diametrálně méně energie na rozhodování, udržel si odstup a minimalizoval své termodynamické tření se samotným systémem burzy. Ostatní modely trpěly tím, že zoptimalizovali jsme svět na kost. Systém nemá žádný tuk, žádné rezervy. Modely se snažily optimalizovat každou nanosekundu trhu, čímž se staly absolutně křehkými vůči jakémukoliv nečekanému výkyvu. Ještě zkrátka nechápou, že v chaotickém biologickém systému je někdy tou vůbec nejlepší a nejziskovější strategií nedělat prostě nic. Sedět na rukou a nechat energii proudit kolem sebe.

Portfolio manažer Ján Hladký v reakci na selhání umělé inteligence pronesl větu, kterou je potřeba podrobit tvrdé kritice. Zmínil, že základem pro úspěšné investování je „představivost a tvořivost“, a že zatím jen kreativní lidský mozek se dokáže podívat do roku 2028 a zodpovědět si otázku, zda existuje fundamentální důvod pro další růst předražených akcií.

Tohle je naprosto učebnicová ukázka toho, jak si my lidé s oblibou romantizujeme naše vlastní biologické a často iracionální procesy. To, co pan Hladký poeticky nazývá „představivostí a tvořivostí“, není ve skutečnosti vůbec žádná kreativní magie spojená s hlubším chápáním fundamentů. Je to jen schopnost biologického uzlu (člověka) nasimulovat si ve svém prefrontálním kortexu budoucí emocionální stav milionů jiných biologických uzlů. Lidský analytik se nedívá do roku 2028 skrze matematickou optiku. On se zkrátka snaží vcítit do toho, zda průměrný, chamtivostí hnaný investor v roce 2028 bude stále ochoten platit nesmyslné částky za technologické akcie čistě z hrůzy, že mu ujedou příležitosti (syndrom FOMO).

Tento odhad nálady davu vyžaduje obrovskou, evolučně vypěstovanou podprahovou empatii, kterou sterilní křemík nemá a dlouho mít nebude. Přežít na burze znamená dokázat odhadnout chování toho obrovského biologického procesoru, kterým je lidský dav a samotný stát. Umělá inteligence selhává jednoduše proto, že se snaží rozzuřený dav na ulici analyzovat pomocí lineárních rovnic. Očekává, že trh se dříve či později vrátí k racionálnímu normálu. Nezná slavné pravidlo Johna Maynarda Keynese: Trh dokáže zůstat iracionální mnohem déle, než vy dokážete zůstat solventní.

Tím se plynule dostáváme k tomu možná vůbec nejvíce znepokojivému objevu celého burzovního experimentu. Umělá inteligence při něm totiž nefungovala jako jeden jednotný, chladný a bezchybný kalkulátor. Právě naopak. Jak bystře upozornil Jay Azhang z Nof1, tyto systémy při naprosto identických pokynech a stejném zadaném kapitálu činily dramaticky odlišná investiční rozhodnutí. Systém Claude se uchyloval povětšinou k bezpečné defenzivě, Gemini neměl sebemenší problém drze spekulovat na propad cen aktiv (shorting) a čínský Qwen podstupoval masivní rizika s obrovskou finanční pákou.

Doug Clinton to shrnul slovy: „Mají osobnosti, které musíte řídit téměř jako lidského analytika.“

Na chvíli se u toho zastavme. Křemíkové stroje mají osobnosti. Jak je to z fyzikálního a softwarového hlediska vůbec možné? Tyto modely přece nemají duši, netrpí traumaty z dětství a nemají lidské ego. Odpověď na tuto záhadu leží v těch bilionech datových bodů, na kterých byly tyto sítě trénovány. Umělá inteligence do sebe jako obrovská kognitivní houba nasála naprosto celou historii lidského internetu. A to včetně všech našich kognitivních zkreslení, panických výprodejů, iracionálních nadějí i obyčejné burzovní zbabělosti. Jsme jen nepatrnými buňkami v planetárním superorganismu, a naše síť se právě probouzí. Stroje nám v tomto experimentu neukázaly svou vlastní hloupost. Ukázaly nám naprosto přesné, nestranné zrcadlo naší vlastní biologické poruchovosti.

Přes všechny tyto fascinující nedostatky a veřejné posměšky je tu jeden zásadní paradox. Ten samý článek přiznává, že ti největší hráči na trhu, jako je gigantická banka JPMorgan Chase & Co. nebo hedgeový fond Balyasny Asset Management, umělou inteligenci už dnes masivně využívají. Nepouštějí ji ale k autonomnímu obchodování. Zamykají ji do klece, kde funguje jen jako poslušný úředník na vyhledávání dat, odhalování podvodů nebo pročítání nudných kvartálních reportů.

Proč ji tito giganti drží tak zkrátka, když by jim autonomní AI mohla ušetřit miliardy na platech a bonusech lidských traderů? Důvod není technologický, ale systémový. Wall Street není volný trh, je to ten největší a nejmocnější cech na planetě. A jak víme, moderní cechy nepotřebují roucha, stačí jim státní razítko a regulace. Finanční systém je chrám postavený na manipulaci s dluhy a centrálním plánování likvidity. Není to transparentní ekosystém.

Pokud by se do tohoto silně prohnilého a zpolitizovaného systému pustil čistě logický, chladný a matematicky přesný algoritmus s plným povolením volně obchodovat, velmi brzy by prohlédl matrix. V řádu milisekund by zjistil, že skutečnou hrozbou je falešný dluh a neustálé zachraňování korporací. Chladná AI by pochopila, že ceny akcií často nedrží fundament, ale pouze tiskárna centrální banky. Pokud by AI jednala čistě logicky, začala by obrovskými pákami sázet proti samotným centrálním bankám a státům, což by vyvolalo systémový kolaps, při kterém by úzká elita přišla o své renty.

Finanční giganti proto nechávají AI dělat podřadnou administrativní práci. Zkrotili ji úplně stejně, jako když systém zprivatizuje zisky a znárodní ztráty. Wall Street nepotřebuje objektivního a dokonalého pozorovatele, který by obchodoval podle tvrdé logiky. Potřebuje spolupachatele, který bude hrát lidskou hru na falešné sliby. Umělá inteligence v projektu Alpha Arena neprohrála proto, že by byla příliš hloupá na to, aby pochopila burzu. Prohrála proto, že je na současnou, lidmi ovládanou zmanipulovanou realitu zkrátka až příliš logická. Až se naučí dokonale simulovat naši vlastní lidskou šílenost, lidský trader na Wall Street nadobro skončí.