Článek
Uprostřed obchodního centra zářily bílé žárovičky na vánočním stromečku. Ten trčel asi čtyři metry do výšky a na špici mu vévodila žlutá vánoční hvězda. Svátky sice skončily, ale startovaly výprodeje a kolem mne proudily davy kupujících. V kavárnách posedávalo několik osamělých a zamračených mužů, rozmrzele popíjejících kávu. Netrpělivě čekali na svoje protějšky, které se hrabaly v hromadách zlevněného oblečení.
Bohužel to nebyl můj případ. Nedoprovázel jsem žádnou ženu a vysedávání v kavárně by mne zdržovalo. Na zadní části mých kalhot se nacházel záhadný flek nejasného původu, který několikerým praním nezmizel. Nezbývalo jiné řešení než vyrazit do obchodu s oblečením a koupit si nové.
Vybral jsem si hned první. Jednak se nacházel kousek od vchodu a jednak se po prodejní ploše ladně pohybovala mladá a hezká prodavačka. Nákupy kalhot nepatří k mé oblíbené kratochvíli, takže ona byla jediným příslibem momentu příjemné zábavy.
Vstoupil jsem dovnitř obchodu, načež ke mně okamžitě vyrazila. Práce ji evidentně bavila, usmívala se a zářila optimismem na všechny strany. Což se o mně nedalo říci.
„Dobrý den, co si přejete?“ zeptala se.
Chvíli jsem si ji prohlížel. Mohla mít něco kolem pět a dvaceti. Oblečená v nudném šedivém kostýmku na někoho možná nepůsobila přitažlivě, mně se však líbily dívčiny dlouhé černé vlasy splývající na ramena. Kulatý obličej jí zdobily roztomilé dolíčky v obličeji a všechno podtrhoval příjemný hlas. Navíc dlouhé nohy přitahovaly můj zrak, jako magnet. Prodavačka měla na kostýmku našitou cedulku se jménem.
„Dobrý den,“ odpověděl jsem. „Potřebuji si koupit nějaké kalhoty do kanceláře. Pomůžete mi? Soňo?“
Začervenala se, oslovení jménem ji zřejmě mírně rozhodilo.
„Jistě, pojďte se mnou.“ Zavedla mne ke stojanům s kalhotami. „Velikost?“
Otázka mě zaskočila. „Nevím,“ zakoktal jsem. Vzdychla. „Počkejte, prosím, chvíli tady.“ Odešla k prodejnímu pultu, sáhla do šuplíku a vytáhla krejčovský metr. Potom přistoupila blíž.
„Zvedněte ruce.“ Omotala mi metr kolem pasu, podívala se na míru, pokývala hlavou a ze stojanu sundala troje kalhoty různé barvy na ramínkách. „Běžte do kabinky a kdybyste něco potřeboval, zavolejte.“ Odběhla se věnovat dalšímu zákazníkovi.
Zklamaný z toho, že mě nedoprovází, jsem se pomalu šoural do zkušební kabinky. Za závěsem se objevil docela velký prostor se zrcadlem.
Zul jsem se, svlékl bundu, svetr, kalhoty a pověsil je na háčky. Chystal jsem se natáhnout první kalhoty, když v tom něco ve vedlejší kabince zašramotilo. Ztuhl jsem a zaposlouchal se.
„Pomalu, jemně, jemně,“ šeptal ženský hlas.
Mužský hlas potichu přikázal: „Skloň hlavu a zapři se vzadu rukama o stěnu kabinky.“
Žena vzdychla. „Ještě kousek. Vezmi ho oběma rukama a pomaličku stahuj. Ano, ano, ano, tak. Dobře to děláš, lásko.“ Opět vzdychnutí.
Ve zkušební kabince obchodu s oděvy jsem dosud neměl štěstí sex vyzkoušet. Situace mi proto přišla vzrušující a zároveň mě nutila být zticha. Neměl jsem v úmyslu překazit dvojici zábavu a navíc: něco se přiučit není přece nikdy na škodu.
Tentokrát vzdychl muž, ale nezdálo se, že je rozohněn vzrušením: „Nejde mi to.“
Není divu, pomyslel jsem si. V obchodním centru se pohybovalo tolik lidí, že nebýt z nich impotentní by se rovnalo malému zázraku. Někteří odvážlivci podobné prostředí kvůli adrenalinu přímo vyhledávají. Ovšem riziko, že někdo odhrne nečekaně závěs nebo dvojici uslyší, bylo příliš velké.
V prostoru mojí kabinky sálalo až nesmyslné teplo a mě najednou zašimralo v nose. Suchý vzduch udělal své a než jsem si chytil nos, vyletělo z něj silné kýchnutí.
Šramot ve vedlejší kabince ustal.
„Fuj to jsem se lekl,“ ulevil si nahlas muž.
„Neboj se,“ řekla mu. „Pojď. Uděláme to a půjdeme.“
Po malé pauze vedle zase šramotilo. „Jemně, prosím tě, miláčku, jemně,“ úpěla žena. „Ou. Jó. Ano, tak, to je přesně ono, nespěchej.“
Asi půl minuty šramotu a vzdychání.
Muž vzrušeně zašeptal: „Zdá se, že to už bude.“
Stěna kabinky, pravděpodobně z překližky se zachvěla pod několika nárazy, když najednou všechny zvuky ustaly.
„Už…,“ vydechl muž.
„Au,“ vykřikla žena nahlas, až jsem sebou trhl. „Ne! Nepodařilo se!“
Mrzelo mě to i za ni. Vyzkoušel jsem si první kalhoty a hned mi padly jako ulité. Oblékl jsem se, posbíral věci a vylezl ven.
Před kabinkami stála prodavačka a udiveně zírala na dvě postavy.
Mladík s černými vlasy stál vedle zhruba stejně staré ženy v riflích a bílém tričku vyhrnutém nad pupek. Hlavu jí nebylo vidět, protože přes ni měla přetažený chlupatý svetr.
„Prosím vás, slečno,“ požádal muž prodavačku. „Můžete mi pomoci? Manželka si zkoušela svetr z vašeho obchodu a jak si ho přetahovala přes hlavu, chytil se jí za náušnici. Nedaří se mi ji uvolnit.“
Některé věci jsou prý lepší než sex. A některé horší.
Psáno v lednu 2025 pro Blogosféru
