10 nejkrásnějších kabrioletů

Naštěstí je tu zde několik vhodných a ověřených postupů, jak na krizi středního věku vyzrát. Jednou z možností je koupě hodnotného motorového vozidla. Pokud se rozhodneme pro tento postup, je dále důležité zvážit, zda si k překonání krize vybereme motocykl nebo automobil. Jelikož mají oba stroje své výhody a nevýhody, jeví se jako velmi výhodné zvolit zlatou střední cestu a pořídit si automobil bez střechy neboli kabriolet (popř. roadster).

V kabrioletu se sice totiž nedá přijít k úhoně až tak snadno jako na motorce, i tak je ale možné jezdit agresivně a nebezpečně. Navíc je výhodou, že mladé přítelkyni nemusíme pořizovat přilbu a další speciální motorkářské vybavení. Oproti standardnímu autu má zase kabriolet tu výhodu, že v něm lze zmoknout (pokud tedy není vybaven elektricky ovládanou střechou v kufru), což může rychle navodit tu pravou romantickou atmosféru.

Zanechme však laciného prvoplánového humoru. Kabriolety se sice vyrábějí dodnes, ani zdaleka se však nemohou rovnat těm mechanickým krasavcům ze zlatého období kabrioletů/roadsterů 50.-70. let 20. století. Nejlepší představitelé této éry v sobě spojují vše, co milovník motorismu potřebuje: eleganci, sportovního ducha a syrovou jízdu bez asistentů. Jsou ozdobou za všech okolností – ať už stojí naleštěné v galerii moderního umění, řádí na okruhu nebo ve výletním tempu projíždějí letní krajinou se zapadajícím sluncem za zády. Výběr je jako vždy velmi subjektivní, bylo by snadné doplnit i další nádherné vozy.

Porsche 356

Mezi specialisty na kabriolety patří bezesporu tři německé značky – Mercedes-Benz, BMW a Porsche. První sériové Porsche technicky i vzhledově vychází z brouka. Z tohoto dědictví čerpá Porsche v případě typu 911 v podstatě dodnes, což je úžasné, zejména když si uvědomíme, že výroba brouka a dokonce i jeho moderního nástupce (New Beetle) už skončila. Typ 356 se vyráběl v provedení kupé i roadster, dodnes jsou mimořádně ceněné sportovní varianty Carrera. Výroba typu 356 probíhala v období 1948-1965. Vzduchem chlazený čtyřválcový boxer byl k dispozici v různých provedeních, vždy ale samozřejmě byl umístěn vzadu a poháněl zadní kola. V Porsche 356 jezdili James Dean i Janis Joplin. Jak je zřejmé z fotografie, vozu velmi sluší stříbrná barva, kterou již ve 30. letech proslavily „stříbrné šípy“ Mercedes-Benz a Auto Union.

Mercedes-Benz W113 „Pagoda“

Zhruba ve stejné době jako Porsche 356 vzniká u Mercedesu jiná legenda typ 300 SL (W 198), slavný „Gullwing“ s nahoru výklopnými dveřmi. V letech 1957 až 1963 se tento typ vyráběl i v provedení roadster. Jeho nástupcem se stal stejně elegantní typ W 113 zvaný „Pagoda“. Důvodem tohoto pojmenování byl tvar střechy, která se k vozu dodávala. W 113 vydržel ve výrobě od roku 1963 až do roku 1971. Pod kapotou se nacházely různé řadové šestiválce, nejvýkonnější varianta 280 SL („super leicht“ nebo „sport leicht“) se mohla pochlubit výkonem až 170 koní. Uspořádání pohonu bylo klasické, motor vpředu poháněla zadní kola, zájemce mohl volit mezi manuální a automatickou převodovkou – standardem byla čtyřstupňová manuální, pětistupňová manuální a čtyřstupňová automatická pak za příplatek.

BMW 507

Porsche vítězilo na závodech se svým 356, Mercedes oslňoval svým gullwingem, jak se tedy s těmito výzvami vypořádali konstruktéři v Mnichově? Ničím méně výjimečným než typem 507. V období 1956-1959 se vyrobilo jen 252 těchto krásných vozů, které se na rozdíl od mercedesu W 198, vyráběly pouze s karoserií roadster. Důvodem nízkého počtu vyrobených kusů jsou jízdní vlastnosti, které nebyly tak sportovní, jako tomu bylo u Porsche 356 nebo Mercedesu W 198, a vysoká cena. Z hlediska počtu válců však vítězí právě BMW – pod kapotou se ukrývá vidlicový osmiválec o objemu 3,2 l. I přes nízký počet vyrobených kusů jej vlastnila řada prominentů a vůz se také v roce 1964 objevil v nezapomenutelném Fantomasovi.

Wartburg 313

Někdo by se možná mohl divit, co zde pohledává východoněmecký „warťas“. Nejedná se ovšem o obligátní krabicoidní typ 353, nýbrž krásně zaoblený Wartburg 311 se širokým úsměvem, který byl světu představen v roce 1956. Dostatečně elegantní byly už standardní sedany, k nim však v NDR ještě vyráběli mnoho dalších karosérií, např. kombi, kupé nebo kabriolet. Mezi doslova extrémně přitažlivé patří typy Camping, Bellevue, a zejména model 313 Sport. Pohon předních kol a motor umístěný vpředu jsou z dnešního pohledu zcela obvyklé a standardní. Zvuk a kouřivost dvoudobého tříválce jsou však naproti tomu naprosto jedinečné.

MG MGB

Opravdovou kolébkou roadsterů je nepochybně Anglie. Mezi nejvíce elegantní z nich patří (vedle hlavního konkurenta Triumphu TR) nepochybně MGB. Vyráběl se v období 1962-1980 tedy plných 18 let, přičemž na svět přišlo více než půl milionu kusů. Velice úspěšný byl v USA, kde jej ale v pozdějším období poněkud znetvořily nárazníky (po zavedení nových předpisů v roce 1973). Pohon tohoto roadsteru zajišťoval řadový čtyřválec o objemu 1,8 l a výkonu 94 koní, který byl umístěn vpředu a poháněl zadní kola. I MGB se dočkal svého retro-nástupce, v 90. letech se vyrobilo necelých 2000 kusů osmiválce MG RV8. Zobrazený MGB zdobí nádherná zelená British Racing Green.

Austin-Healey 3000

Po MG (Morris Garages) je čas na další ostrovní značku Austin-Healey. Její typ 3000 se v provedeních Mk I až Mk III vyráběl v letech 1959 až 1967. Konstrukce vozu je klasická, pohon zadních kol zajišťuje vpředu umístěný řadový šestiválec o objemu 2912 cm3 a výkonu až 150 koní. Na závodních kolbištích dosáhl „Big Healey“ mnoha vavřínů a dodnes je oblíbeným sportovním náčiním, což však neznamená, že by si také nemohl dopřát prvky luxusnější výbavy. Poslední série Mk III byla např. už vybavena posilovačem brzd a palubní deskou z ořechového dřeva. Jelikož byly obě značky (Austin-Healey a MG) součástí koncernu BMC, Austin-Healey 3000 měl být nahrazen vozem ze stáje MG. Typ MGC v sobě kombinoval prvky z MGB a Austinu-Healey 3000 (modifikovaný šestiválec BMC C-Series). Spojení dvou legend však automaticky neznamená zrození další legendy. MGC svými jízdními vlastnostmi zákazníky neuspokojil a jeho výroba skončila v roce 1969 po pouhých dvou letech.

Lotus Seven

Čistokrevnější roadster už zkonstruovat nelze. Čtyři kola, dvě sedadla, podvozek, motor a převodovka – to je stručný popis Lotusu Seven. Colin Chapman při konstrukci vozu uplatnil naprosto minimalistický přístup a výsledkem je vozidlo s velice malou hmotností, nízkým těžištěm a obrovskou obratností. Na okreskách s mnoha zatáčkami je Lotus Seven schopen ujíždět i mnohem silnějším vozům. Původní lotusy se vyráběly v období 1957-1973, vůz je ale pod značkou Caterham (repliky např. Donkervoort a Kaipan) nabízen dodnes. Lotus Seven a později Caterham využívaly velké množství různých pohonných jednotek, zpravidla se ale jednalo o čtyřválcové motory s objemem v rozmezí 1,0 – 2,0 l. Z dnešního pohledu nemají tyto pohonné jednotky nijak závratné výkony, je ale potřeba si uvědomit, že hmotnost špičkových caterhamů nepřesahuje 500 kg! Není tedy divu, že si „sedmičku“ oblíbil i Jean-Paul Belmondo, který s ním jezdil ve filmu Policajt nebo rošťák.

AC Cobra

Cobra se může pochlubit zajímavým britsko-americkým rodokmenem. Za jejím vznikem stojí britská automobilka AC a americký automobilový závodník a konstruktér Carroll Shelby, který do vozidla instaloval vidlicový osmiválec Ford. Cobra se vyráběla od roku 1962 až do roku 1968, přičemž objem motorů Ford postupně stoupal ze 4,3 až na 7 l. Díky své popularitě se původní cobry prodávají za horentní ceny mnohdy značně přesahující 1 000 000 eur. Kromě originálních vozů z 60. let, kterých se nepostavilo ani 1000 kusů, však existuje velké množství různých kopií a replik, které se vyrábějí dodnes.

Chevrolet Corvette C1

Na rozdíl od některých dalších vozů v tomto výběru není tenhle kabriolet vyloženým sporťákem, zato ale stojí na úplném počátku dlouhého příběhu Corvette. První „korvety“ byly veřejnosti představeny již v lednu 1953 (!) v New Yorku, výroba byla zahájena o půl roku později. Karoserie byla již tehdy považována za mimořádně elegantní a takto působí i dnes – o 71 let později. Pod kapotou se zpočátku nacházel „jen“ řadový šestiválec „Blue Flame“ o objemu 3,8 l, vidlicový osmiválec byl k dispozici od roku 1955. Spolu se čtyřmi zadními světly, která byla zavedena v roce 1961, a karoserii ze skelných vláken se vidlicový osmiválec stal jedním ze základních rozpoznávacích znaků Corvette na dlouhá desetiletí.

Peugeot 504 Cabriolet

Přehled roadsterů a kabrioletů zakončíme v zemi Galského kohouta vozidlem neméně elegantním, než byl Chevrolet Corvette. Peugeot 504 se vyráběl v letech 1968 až 1983 ve Francii, a pak ještě velmi dlouhou dobu v různých jihoamerických (Argentina 1969-1999), afrických (Keňa 1968-2004, Nigérie 1975-2006) a asijských zemích (Tchaj-wan 1979-1984, Čína 1989-1997). Svou úlohu praktického, robustního a nenáročného vozidla plnil především s karoseriemi sedan, kombi a pick-up, kromě nich však také ještě existoval ve velmi povedených provedení kupé a kabriolet. Pohon kabrioletu zajišťoval buď standardní čtyřválec nebo šestiválec PRV o objemu 2,7 l o výkonu 138 koní.

Zdroje informací:

Jednotlivé automobily na Wikipedii

Velký obrazový atlas automobilů, Artia 1987

Auta - Velký obrazový průvodce, Knižní klub 2016

Dobové reklamní materiály