Vidlicové dvanáctiválce – králové automobilových motorů

Po dlouhá desetiletí byly automobily se spalovacím motorem výkladní skříní evropského průmyslu. Doba se však změnila a v současnosti jsou auta na benzín či naftu v rámci EU nemilosrdně pronásledována přísnými emisními předpisy, omezována plánovaným zvýšením cen paliva v rámci systému ETS2 a přímo existenčně ohrožena předpokládaným zákazem prodeje nových vozů v roce 2035.

Tažení proti uhlovodíkovým palivům přináší své trpké ovoce mimo jiné také v podobě postupného zániku tradiční hierarchie spalovacích motorů, která se konstituovala již na samém počátku motorismu a která je charakterizována počtem válců. I když jsou totiž spalovací motory velice složitými konstrukcemi, které ani zdaleka nelze dostatečně detailně popsat jen uvedením počtu válců, rozhodně platí, že jejich vyšší počet má vliv na výkon, klidnější chod nebo zajišťuje ještě další požadované vlastností (např. rychlý nárůst otáček, ušlechtilý zvuk).

Princip až donedávna uplatňovaný v rámci hierarchie spalovacích motorů byl proto jasný: čím více válců, tím vyšší pozice. Vidlicové dvanáctiválce lze s ohledem na tuto tradiční hierarchii popsat jako krále automobilových motorů. Automobily s dvanáctiválci patřily vždy mezi ty nejprestižnější, ať už se jednalo o supersporty, kupé kategorie GT nebo luxusní limuzíny. Na ještě vyšším stupínku nalezneme už jen motory s šestnácti válci, které jsou natolik výjimečné, že je můžeme směle označit za císaře spalovacích motorů (v moderní éře se jimi může pochlubit jen velmi nemnoho vozů např. Cizeta V16T, Bugatti Veyron a Bugatti Schiron).

Mezi vládce automobilových motorů lze zařadit také vidlicové desetiválce, které nižší počet válců dohánějí svou exkluzivitou. Motorovou aristokracii pak reprezentují vidlicové osmiválce (typické zejména pro americká auta), šestiválcové motory a velmi specifické řadové pětiválce (např. Audi, Mercedes-Benz a Volvo).

To už se však dostáváme k řádovému čtyřválci, který je v hierarchii motorů typickým příslušníkem střední vrstvy, který je v automobilech využíván vůbec nejčastěji. Tříválce byly dlouhou dobu považovány za motory, které se nemohou plně vyrovnat čtyřválcům, v éře downsizingu si však tyto agregáty svou příslušnost do střední vrstvy nakonec také vyvzdorovaly.

Na nejnižších místech hierarchie se nacházejí motory dvouválcové a jednoválcové, které se dnes už v autech využívají jen výjimečně. V minulosti byl ale dvouválec základem několika legendárních lidových vozů (Fiat 500, Fiat 126, Citroën 2CV, Trabant 601). Moderní „stylový“ dvouválcový motor TwinAir zkonstruoval pro některé své modely Fiat a na dvouválcové vznětové motory můžeme narazit také např. pod kapotou vozítek pro mládežníky (Ligier, Aixam).

Emisní předpisy, nástup hybridů a rozvoj elektromobility staví spalovací motory do nové situace: i velká a výkonná auta si dnes často musí vystačit s počtem válců, který by se dříve stal terčem posměchu. Následující popis několika vybraných exkluzivních automobilů s dvanáctiválcovými motory má sloužit jako připomínka starých dobrých časů, které se téměř jistě již nikdy nevrátí, jakkoliv mají některé značky (např. Ferrari, Rolls-Royce a Mercedes-Benz) v úmyslu dvanáctiválce v rámci možností ještě zachovat.

Packard Twelve

V případě amerických vozů jsme zvyklí na vidlicové osmiválce, pohlédneme-li však do období před druhou světovou válkou, objeví se mezi nimi i dvanáctiválce, a dokonce šestnáctiválce (např. Cadillac V-16). V novodobé historie amerického motorismu už nic podobného nenajdeme snad s pozoruhodnou výjimkou supersportovního vozu Vector M12 (který ale využíval motor Lamborghini).

Vraťme se však do meziválečného období, kdy vidlicové dvanáctiválce měla ve svém výrobním programu také automobilka Packard, která se primárně zabývala právě výrobou luxusních vozidel s mnohaválcovými motory. Kabriolet s typickou maskou chladiče doplněnou o stylizovanou sošku orla bělohlavého, která nahradila standardního kormorána, a motorem V12 si jako svůj prezidentský vůz vybral i Franklin Delano Roosevelt.

Jeho Twelve pochází z roku 1939, který byl posledním rokem, kdy značka Packard ještě dvanáctiválce vyráběla. O impozantní karoserii se postarala karosárna Rollson, Inc. I přes pancéřování a neprůstřelná okna nepostrádá mohutné vozidlo eleganci a charisma, což rozhodně není v rozporu s osobností samotného FDR. Bez zajímavosti není ani to, že Packard Twelve věnoval Roosevelt v roce 1935 i Stalinovi.

Packard Twelve (2. generace) byl vyráběn v letech 1933 až 1939. Vozy, které pocházejí z období 1935-1939 byly vybaveny vidlicovým dvanáctiválcem o objemu 7,8 l a jejich výkon dosahoval až 180 koní. Celkem bylo ve 30. letech vyrobeno 5262 vozů Packard Twelve.

Lamborghini Countach

Napsat o Lamborghini Countach něco nového, neotřelého a originálního, to je snad ještě náročnějším úkolem než hledat (a najít) pověstnou jehlu v kupce sena. Není to ale nijak překvapivé, vždyť strhující revoluční klínovitá karoserie a motor V12 vytvářejí jedinečnou kombinaci, která na Countach po právu strhávala (a stále strhává) pozornost motoristického světa.

Připomeňme si tedy alespoň, že prototyp vozu se představil na autosalonu v Ženevě již v roce 1971, sériová výroba probíhala v letech 1974 až 1990. Za tuto dlouho dobu se samozřejmě Coutach nevyhnul mnoha dílčím změnám (byl opuštěn periskop, přibyl zadní spoiler, primárně pro americký trh dokonce i různé variace na téma přední spoiler/nárazník), genialita Gandiniho karoserie však zůstala (s přimhouřením jednoho oka) zachována. Objem atmosférického vidlicového dvanáctiválce se postupně u sériově vyráběných vozů zvýšil z 3,9 až na 5,2 l, výkon z 375 až na 455 koní. Celkem bylo vyrobeno 1983 kusů této legendy, a to včetně „lamba“ poničeného ve Scorseseho trháku Vlk z Wallstreet.

Ferrari Testarossa

Italský region Emilia-Romagna je všeobecně znám jako Terra dei Motori (Země motorů), mimo jiné díky značkám Lamborghini, která sídlí v Sant'Agata Bolognese, a Ferrari, která sídlí v Maranellu. Právě díky oběma uvedeným značkám (a přidejme ještě Pagani) však s klidem můžeme mluvit o Emilia-Romagna nikoliv pouze jako o Zemi motorů, ale rovnou jako o Zemi dvanáctiválcových motorů.

Za jednoho z nejvýraznějších šiřitelů slávy Země dvanáctiválcových motorů, který se v 80. letech stal podobnou legendou jako Countach v 70. letech, lze považovat model Testarossa. Jistě, v 80. letech tu byla i jiná Ferrari, např. supersporty 288 GTO a samozřejmě F40. Ta však byla vybavena „jen“ motory s osmi válci.

Nebyl to však jen plochý (úhel sevření válců 180°) atmosférický dvanáctiválec s červenou hlavou o objemu 4,9 l a výkonu až 390 koní, kterým tehdy Testarossa uhranula svět. Byly to také „žábry“ na bocích karoserie, velmi široká záď, jediné zrcátko („Monospecchio“) u raných modelů a další zajímavé prvky, nemluvě již o vystoupení v seriálu Miami Vice. Výroba modelu Testarossa probíhala v letech 1984 až 1991. Celkem bylo vyrobeno 7 177 kusů (období výroby i počet vyrobených kusů je uveden bez následovníků 512 TR a F512M). Vůz na snímku dokazuje, že Testarosse slušely i jiné barvy než jen tradiční červená.

BMW 850 CSi

Označení M si obvykle v případě BMW spojujeme se slavnou M3, popř. také M5 a dalšími sportovně a výkonnostně orientovanými modely. Modelu M se dočkala díky generaci G15 také osmičková řada mnichovské automobilky. Dvanáctiválcový motor v něm však již nenabídla. Zájemci o M8 s motorem V12 se tu však jedna šance naskýtá – může se poohlédnout po BMW 850 CSi generace E31, která se jako M8 (i když samozřejmě jen neoficiálně) označovala.

Toto neoficiální označení nebylo nicméně úplně nepatřičné, vždyť typ 850 CSi skutečně plnil roli vrcholného sportovního modelu v rámci osmičkové řady, motor byl přímo vyvinut divizí BMW Motorsport GmbH a nesl na svém krytu nápis „Powered by M“. Zařazení do kategorie M odpovídal dokonce i kód VIN, který začínal písmeny WBS, a nikoliv WBA jako u standardních BMW.

Výroba modelu 850 CSi probíhala v letech 1993 až 1996, kompletní řady 8 generace E31 v letech 1989 až 1999. Celkem bylo vyrobeno 1510 kusů modelu 850 CSi a 30 621 všech modelů generace E31. Dvanáctiválec modelu 850 CSi disponoval objemem 5576 cm³ a dosahoval výkonu 380 koní.

Aston Martin V12 Vanquish

O výrobu dvanáctiválcových motorů se pokoušely různé země, pozoruhodnou kapitolu v jejich historii koneckonců napsalo i meziválečné Československo se svými typy Tatra 80 a Walter Royal. Opravdové země dvanáctiválcových motorů jsou však v poválečné epoše jen tři. Kromě již zmiňované Itálie a Německa ještě Velká Británie. Jen tyto tři země se vývoji automobilových dvanáctiválcových motorů intenzivně a systematicky věnovaly.

Krásným příkladem vozu s motorem V12 z Velké Británie je kupé kategorie GT Aston Martin Vanquish. Aston Martin představil v roce 2024 již třetí generaci modelu Vanquish, vůz na snímku představuje generaci první, která se vyráběla v letech 2001 až 2005 (základní model V12 Vanquish) a 2005 až 2007 (modernizovaná verze V12 Vanquish S). Klíčovým komponentem je obou verzí atmosférický vidlicový dvanáctiválec o objemu 5,9 l a výkonu 466 koní (základní verze), popř. 527 koní (modernizované verze). Celkem bylo vyrobeno cca 2600 kusů modelu Vanquish první generace.

Stejně jako řada dalších vozů značky Aston Martin, byl i V12 Vanquish zařazen do arsenálu agenta 007 Jamese Bonda. Konkrétně si V12 Vanquish zahrál ve filmu Die Another Day, který byl natočen v roce 2002 a ve kterém ztvárnil Jamese Bonda Pierce Brosnan. Speciální výbava jeho vozu zahrnovala kulomety a rakety za maskou chladiče, hroty do pneumatik pro jízdu ve sněhu, dálkové ovládání, vystřelovací sedadlo, zařízení zajišťující neviditelnost a další vymoženosti.

Jaguar XJ (XJ81)

Dvanáctiválce se objevily i pod kapotou vozů Rolls-Royce (v novodobé historii motory BMW), Bentley (VW Gruppe) a McLaren F1 (motory BMW Motorsport), výrazným nositelem britských dvanáctiválcových tradic je však především Jaguar, který motory V12 vlastní konstrukce ve velkém měřítku montoval již do kupé typu E a později XJ-S. A nezůstalo jen u kupé, dvanáctiválce ševelily i pod kapotou vrcholných provedení sedanů řady XJ.

Decentním designem, proměnlivou spolehlivostí a mimořádně zdlouhavým vývojem se vyznačovala série XJ40, která byla ve výrobě od roku 1986 do roku 1994. V nabídce motorů se standardně vyskytoval šestiválec AJ6 s různými objemy. Vrcholná verze XJ81 (Jaguar XJ12 a luxusnější Daimler Double Six) ovšem disponovala vidlicovým dvanáctiválcem o objemu 6,0 l a výkonu 311 koní.

Celkový počet vyrobených jaguárů XJ81 se odhaduje na cca 3800 kusů (z toho daimlery cca 1000 kusů). Vyráběny byly jen v letech 1993 a 1994. Důvodem tak krátké výroby byla nutnost náročné adaptace karoserie na vidlicový motor, kterým původně neměl být XJ40 vůbec vybaven, popř. vybaven být měl, avšak nikoliv domácím, nýbrž „cizorodým“ Rover V8 koncernu British Leyland (majitele automobilky Jaguar až do roku 1984), kterému se konstruktéři XJ40 bránili.

Toyota Century

Nejprestižnějšími limuzínami a luxusními sedany s dvanáctiválci jsou vozy značek Rolls-Royce (ještě stále ve výrobě) a Bentley (výroba již byla ukončena). Po nich pak samozřejmě následuje německé trio Mercedes-Benz, BMW a Audi (ve výrobě už jen motory V12 Mercedes-Benz). Velmi by se však mýlil ten, kdo by si myslel, že tím je výčet ukončen. Motory V12 využívají i čínské limuzíny Hongqi a přinejmenším byly plánovány a vyvíjeny i pro ruský Aurus Senat. Vidlicový dvanáctiválec zvolila pro druhou generaci své reprezentační limuzíny Century i japonská Toyota, přestože výrobci ze Země vycházejícího slunce se do konstrukce motorů s více než šesti válci pouštějí jinak jen výjimečně.

Century je vlajkovou lodí automobily Toyota na poli luxusních a reprezentačních vozidel, která svou kvalitou zpracování překonává dokonce i globálně podstatně známější Lexus LS. Jedná se o automobil pro císařskou rodinu, vysoce postavené vládní úředníky a nejvyšší manažery, který je primárně určený pro japonský trh. Tomu plně odpovídá i důraz na tradici, mimořádnou kvalitu a ruční výrobu. Pětilitrovým vidlicovým atmosférickým dvanáctiválcem o výkonu 280 koní (exportní verze 299 koní) byla osazena druhá generace Toyoty Century, která byla ve výrobě od dubna 1997 až do ledna 2017. Celkem bylo za dvacet let vyrobeno 9573 vozidel. Century 2. generace je jediným japonským sériově vyráběným vozem s motorem V12.

Lexus LFA

Pivaři vědí, že dvanáctka nemusí nutně být lepší než desítka. A platí to i v případě spalovacích motorů. Dvanáctiválce sice mají o dva „hrnky“ více než desetiválce, na druhé straně ale motory V10 mají punc ještě větší výjimečnosti než V12. Nezřídka je navíc zdobí rodokmen plnokrevníků. S klidným svědomím proto můžeme vidlicové desetiválce zařadit po bok dvanáctiválců a také je považovat za krále automobilových motorů.

Mezi obzvláště sexy desetiválce patří ty, které zajišťují pohon supersportovních aut. Na prvním místě je nutné uvést V10 FSI koncernu Volkswagen, který se montoval do Lamborghini Gallardo, Lamborghini Huracán a Audi R8. Čestné místo samozřejmě náleží Porsche Carrera GT a na milost bereme i americké lamželezo Dodge Viper. Zapomenout ale nesmíme ani na Lexus LFA.

LFA byl přímo vytvořen pro milovníky motorů V10, karbonu a akustických orgií. Všeho nabízí měrou vrchovatou a k tomu ještě přidává velice promyšlený, nevtíravě-originální, a přitom velmi dynamický design. Jeho atmosférický motor o objemu 4,8 l, na jehož konstrukci se podílela i Yamaha, disponuje výkonem 560 koní. Jelikož Toyota od počátku brala Lexus LFA především jako ukázku svých možností, byl v letech 2010 až 2012 vyroben jen limitovaný počet 500 kusů tohoto mimořádného stroje.

Volkswagen Phaeton W12

Dvanáctiválcový motor je sice symbolem prestiže, výkonu a technické vyspělosti, nikde ale není psáno, že musí být i garanci úspěchu. Přesvědčil se o tom Mercdes-Benz, který se na počátku milénia pokoušel konkurovat značkám Rolls-Royce a Bentlley obnovením v meziválečném období věhlasného Maybachu. Luxusní limuzíny Maybach 57 a 62 se vyráběly v letech 2002 až 2012, štěstí svému výrobci však nepřinesly a jejich výroba musela být s velkou ztrátou předčasně ukončena.

Něco podobného platí i pro Volkswagen a jeho pokus o průnik do segmentu luxusních vozů nazvaný Phaeton. Obdobně jako se Maybachu nikdy nepodařilo plně proniknout do vod ovládaných značkami Bentley a Rolls-Royce, stejně tak se Phaeton dostatečně neprosadil v konkurenci BMW, Mercedesu a sesterského Audi. A nepomohl mu k tomu ani technicky velice zajímavý motor W12, který VW také nabízel.

W12 vznikl de facto spojením dvou motorů VR6, přičemž VR6 chytře kombinuje kompaktnost čtyřválce s kultivovaností šestiválce. Výsledná pohonná jednotka tak disponuje 12 válci, délka tohoto motoru je však srovnatelná s osmiválcem. Koncern VW tento motor s oblibou montoval do několika svých modelů (např. Audi A8 nebo Bentley Continental GT a také některé vozy Volkswagen). Phaetonu však dosažení původně plánovaných prodejů nepřinesl ani tento motor o objemu 6,0 l a výkonu až 450 koní. Výroba dvanáctiválcové varianty probíhala od prosince 2001 do ledna 2011, celkem se ale v tomto období vyrobilo jen malé množství phaetonů W12. Oficiální údaje o počtu vyrobených kusů nebyly zveřejněny, je nicméně známo, že v USA se prodalo jen asi 500 exemplářů.

Audi Q7 V12 TDI

Dvanáctiválcové motory byly po dlouhou dobu doménou limuzín, kupé GT a supersportů. Se vzrůstající popularitou SUV a luxusních off-roadů však bylo jen otázkou času, kdy se V12 objeví i v těchto autech. Za prvního průkopníka bychom mohli označit Lamborghini LM002 z 80. let, které segment SUV předznamenalo. Po LM002 pak následovala celá řada SUV s dvanáctiválcem. Přijít s nimi nakonec musely i ty nejvíce prestižní značky, které se výrobě vlastních SUV dlouho bránily.

Pokud jde o Mercedes-Benz, ten vsadil dvanáctiválec do svého terénního „géčka“ AMG G 65. Pochlapil se i Volkswagen, který dopřál motor W12 svému modelu Touareg. No a dvanáctiválce nalezneme i v nejhonosnějších vozech Bentley Bentayga, Rolls-Royce Cullinan a Ferrari Purosangue. Na dvanáctiválcové tradice LM002 nicméně nenavázalo Lamborghini a tuctu válců v SUV se vyhnulo i Porsche.

To, co platí pro Porsche, však naprosto neplatí pro jinou značku koncernu Volkswagen – automobilku z Ingolstadtu se čtyřmi kruhy ve znaku. Audi vybavilo dvanáctiválcovým motorem svůj největší SUV Q7. Jak již název vozu napovídá, pohonná jednotka Audi Q7 V12 TDI se vyznačuje jednou mimořádně pozoruhodnou vlastností – na rozdíl od všech ostatních zde zmíněných dvanáctiválců totiž jde o unikátní dieselový motor. Jedná se o „drobečka“ se dvěma turbodmychadly, objemem 6,0 l a o výkonu 500 koní. Výroba tohoto monstra probíhala v letech 2008 až 2012 v rámci 1. generace Q7, celkem bylo pravděpodobně vyrobeno jen asi tisíc kusů (oficiální údaje výrobce nezveřejnil).

Zdroje:

Packard Twelve

https://en.wikipedia.org/wiki/Packard_Twelve

https://toyota-automobile-museum.jp/en/archives/car-database/detail.html?id=327

Lamborghini Countach

https://en.wikipedia.org/wiki/Lamborghini_Countach

https://www.youtube.com/watch?v=a6stc6brXQg

Ferrari Testarossa

https://en.wikipedia.org/wiki/Ferrari_Testarossa

https://drivecult.com/articles/923/the-rise-and-fall-and-rise-of-the-ferrari-testarossa.html

BMW 850 CSi

https://en.wikipedia.org/wiki/BMW_8_Series_(E31)

https://www.auto-motor-und-sport.de/oldtimer/bmw-850-csi-e31/

Aston Martin V12 Vanquish

https://en.wikipedia.org/wiki/Aston_Martin_Vanquish

https://www.youtube.com/watch?v=kMB3X1Z071E

Jaguar XJ (XJ81)

https://en.wikipedia.org/wiki/Jaguar_XJ_(XJ40)

https://classicsworld.co.uk/guides/jaguar-xj40-buyers-guide/

Toyota Century

https://en.wikipedia.org/wiki/Toyota_Century

https://www.motor1.com/news/696961/toyota-century-v12-luxury-flagship-history/

Lexus LFA

https://en.wikipedia.org/wiki/Lexus_LFA

https://newsroom.lexus.eu/lexus-lfa-timeline-redefining-the-japanese-supercar/

Volkswagen Phaeton W12

https://de.wikipedia.org/wiki/VW_Phaeton

https://www.autobild.de/klassik/artikel/vw-phaeton-6.0-w12-technische-daten-preis-16020161.html

Audi Q7 V12 TDI

https://de.wikipedia.org/wiki/Audi_Q7

https://www.auto-motor-und-sport.de/test/audi-q7-v12-tdi-im-test-diesel-power-suv-mit-neuer-leistungsdimension/