Článek
S kombíky je to taková zajímavá historie. Výše uvedené sice platí, avšak v podstatě jen v Evropě. Nikde jinde na světě se vozy s karoserií kombi tolik nechytly. A jakkoli je to pro nás překvapivé, tak v případě některých globálně velice úspěšných aut varianta s karoserií kombi ani neexistuje. V USA sice kombi populární byla, avšak již před více než čtvrtstoletím je smetla vlna zájmu o minivany, MPV a později SUV. Evropské ulice jsou sice pořád ještě plné kombíků, avšak i zde již dominují vozy kategorie SUV. Je tedy pomalu čas připomenout si deset velmi výrazných konstrukcí s touto karoserií, které se zapsaly do automobilové historie.
Mercedes-Benz 300 TD (S123)
Vozy řady W123, u nás známé jako „piano“, patří mezi nejvíce kultovní mercedesy. Řada W123 je dodnes opěvovaná pro svou solidnost a spolehlivost. Některé kusy mají na svém kontě stovky tisíc (nebo i milion) kilometrů. Svou dlouholetou kariéru tyto vozy často zakončily kdesi v Africe, na Blízkém východě nebo v Jižní Americe.
Kombi označované jako S123 přidalo ke spolehlivosti ještě velký zavazadlový prostor. Když k tomu připočítáme pětiválcový turbodiesel OM617A o objemu 3.0 l a výkonu 125 koní, dostáváme dokonalý kočár, který bylo možné používat jako taxi, vozidlo úspěšného lékaře či právníka, rodinné kombi nebo expediční automobil, který cesty po Evropě slupnul jako malinu. Karoserie vozu je pojatá spíše konzervativně, rozhodně ale nepostrádá eleganci.
Citroën CX Break
Citroën CX Break
CX se dnes může honosit podobným statusem jako Mercedes W123. Na rozdíl od něj je však pojatý mnohem více extravagantně. Hydropneumatické pérování, jeden stěrač, jednoramenný volant, krytá zadní kola, konkávní zadní okno a jedinečná dozadu se svažující linie, to vše odlišovalo Citroën CX od ostatních aut a automobilových značek. Pro mnohé znalce je CX posledním pravým citroënem, snad ještě s výjimkou typu XM. Ačkoliv se CX začal vyrábět již v roce 1974 (ukončení výroby v roce 1991), dodnes působí karoserie Roberta Oprona moderně až futuristicky.
Praktičtější variantu základního modelu představovalo kombi nazvané tradičně Break. To bylo k dispozici i v provedení Familiale se třemi řadami sedadel. Svažující se linie střechy zde samozřejmě musela být obětována většímu zavazadlovému prostoru, jinak si ale Break plně zachovává originalitu základního modelu. I Citroëny CX se už běžně vyráběly s diesely, nejvýkonnější variantou byl přeplňovaný čtyřválec o objemu 2,5 l a výkonu 95 koní. Komu to bylo málo, mohl se poohlédnout po benzínovém turbomotoru o objemu rovněž 2,5 l, avšak výkonu až 168 koní. Fajnšmekři také ocení unikátní třínápravovou variantu pro expresní převoz Financial Times.
Lynx Eventer
Lynx Eventer (Jaguar XJ-S)
Zatímco Mercedes a Citroën si karoserie kombi a dieselové motory rychle osvojily, ve francouzském případě dokonce s velkou dávkou extravagance, Jaguar k tomu jako britský aristokrat potřeboval daleko více času. Krásný XJ-S sice Jaguar v provedení kombi nikdy nenabízel, naštěstí se však přestavby již hotových vozů s grácií zhostila společnost Lynx. Její model Eventer patří mezi nejkrásnější vozy s karoserií shooting brake, které kdy byly vyrobeny. Zadní část vozu se samozřejmě změnila, nízká výška a nekonečně dlouhá přední kapota, které byly pro tehdejší jaguáry charakteristické, však zůstaly zachovány. Postaveno bylo celkem jen 67 kusů, pod kapotou nenajdeme nic menšího než vidlicový dvanáctiválec.
Pontiac Grand Safari
Pontiac Grand Safari
Rozdíly mezi jednotlivými evropskými zeměmi je jedna věc, přístup USA věc druhá. Gigantická kombi (americkou terminologií station wagon), která se v USA vyráběla v 60.-80. letech, nemají v Evropě obdoby. Vycházejí většinou ze základních modelů s karoserií sedan, některá americká kombi si však mohla dopřát luxusu vlastního typu. Mezi taková auta patří např. Pontiac Grand Safari vyráběný v letech 1971-1978. Svou konstrukcí tento vůz nijak nevybočoval z tehdejších amerických zvyklostí. Délka tohoto kombi činila 5,8 metrů, šířka dosahovala dvou metrů. Pohon zajišťoval – jak také jinak – vidlicový osmiválec o objemu 6,6 nebo dokonce 7,5 l. Převodovka byla samozřejmě třístupňová automatická. Za pozornost stojí dřevěné obložení boků karoserie (vůz na snímku tímto obložením není vybaven), zahrádka, která byla dostatečně velká, aniž by musela zabírat celou střechu a elektrické ovládání zadních dveří „Clamshell“ (dolů zajela dolní plechová část, okno vyjelo nahoru).
Ford Taurus Wagon
Ford Taurus Wagon 1. generace
Dopady ropné krize z roku 1973 donutily nicméně i americké výrobce produkci tradičních křižníků silnic omezit. Nástupci se nehledali snadno, pro Ford byl v každém případě trefou do černého model Taurus. První generace se vyráběla od roku 1986 až do roku 1992. Pohon zajišťovaly už jen řadové čtyřválcové (2,5 l) a vidlicové šestiválcové (3,0 a 3,8 l) motory, poháněna byla přední náprava. K dispozici byla nicméně nejen automatická ale také manuální převodovka. Dnes možná ve srovnání s extravagancí Citroënu CX nebo velikostí Pontiacu nepoutá tolik pozornosti, ponechat jej bez povšimnutí by ovšem bylo chybou. Taurus je velmi zajímavý svou přijatelností pro vkus Američanů i Evropanů, na tehdejší americké poměry nízkým odporem vzduchu a nadčasovou, proporčně velmi vyváženou karosérií, která se obejde bez výrazných výstřelků.
Volvo 740 Kombi
Volvo 740 Kombi
Stejně jako Mercedes je i Volvo s karosérií kombi neodmyslitelně spojeno. Jmenovat lze třeba krásné Amazon Kombi nebo P1800 ES. Klasicky hranaté tvary jsou však spojeny teprve s nesmrtelným kvádrovitým Volvem 245 – představitelem řady 200. Výsledkem dalšího vývoje jsou volva řady 700. Jedná se o – na evropské poměry – veliká vozidla s délkou 4,8 m a šířkou 1,75 m. Výroba této cihly na kolech, která je ztělesněním švédského charakteru, probíhala v letech 1982-1992. Čtyřválcové kombi se v rámci řady 700 označovalo jako typ 745 nebo prostě 740 Kombi, popř. Estate (šestiválcové modely nesly označení 760 – prostřední číslo označovalo počet válců). „Container-Volvo“ mohlo být osazeno buď zážehovými motory o objemu 2,0-2,8 l nebo dieselem o objemu 2,4 l.
Ferrari FF
Ferrari FF
Pokud někdo vysloví magické slovo Ferrari, obvykle si představíme rudě nalakovaný supersportovní vůz s karoserií kupé, dvanácti válci a pohonem zadních kol. Je to samozřejmě představa správná, jde to ale i jinak. V roce 2011 představilo Ferrari velmi zajímavý model FF s pohonem všech kol, čtyřmi sedadly a karoserií shooting brake. I přes tyto novoty však tohle Ferrari zůstalo plnokrevníkem se supersportovním charakterem a dvanáctiválcovým motorem o výkonu 660 koní. Na rozdíl od majitele standardního ferrari si ale může majitel FF po absolvování relaxační jízdy zajet do Lidlu, Tesca nebo Albertu na velký nákup jako jakýkoliv jiný občan, což je nepochybně velmi příjemným bonusem. A jak dokazuje přiložená fotografie, vozům značky Ferrari sluší i jiné barvy než jen „rosso“. Model FF se vyráběl od roku 2011 až do roku 2016.
Audi RS6 Avant
Audi RS6 Avant
Zejména v případě německých kombi se původní praktická vozidla transformovala v přemotorizované obludy s obrovskými koly a širokou paletou nejrůznějších asistentů, vychytávek a technických fines. Jedním z vrcholů této nabídky je nepochybně Audi RS6 Avant. Technicky zeje mezi touhle bestií na kolech a passatem z 80. let snad ještě větší propast než mezi passatem z 80. let a trabantem. V případě třetí generace (RS6 C7, výroba 2013-2018) nemluvíme o nic menším než o zážehovém vidlicovém osmiválci se dvěma turbodmychadly, objemem 4,0 l a výkonu 560 koní (dokonce 605 koní ve verzi Avant Performance). Pohon všech kol a osmistupňová automatická převodovka Tiptronic je samozřejmostí. RS6 zrychluje z 0 na 100 km/h za necelé čtyři sekundy, maximální rychlost je omezena na 250 km/h. Při využití paketu Dynamik stoupá maximální rychlost na 280 km/h, s paketem Dynamik plus dokonce na 305 km/h. Na rozdíl od většiny ostatních aut si RS6 může dovolit na fotografii zachycený myší kožich.
Mazda6 Wagon
Mazda6 Wagon
Mazda je veskrze sympatickou značkou. Její auta se vyznačují japonskou spolehlivostí, zároveň se ale nebojí přicházet s novými řešeními tam, kde ostatní zůstávají konzervativní, nebo se naopak nebojí trvat na osvědčeném řešení tam, kde ostatní podléhají vynuceným módním proudům. Mazda tak byla několik desetiletí jedinou automobilkou, která ještě byla věrna motorům Wankel. A v současné době stále ještě nabízí benzínové motory Skyactiv-G bez přeplňování, kompresním poměrem 14:1 a plnotučným objemem. Proto v tomto seznamu nemůže chybět kombi Mazda6 Wagon. Krásný a praktický kombík, který si stále lze dopřát s benzínovým čtyřválcem o objemu 2,5 l a výkonem 194 koní. Přenos výkonu zajišťuje šestistupňová automatická převodovka, poháněná jsou přední kola. Mazdě to nejvíce sluší v hlubokém červeném laku.
Subaru Outback
Subaru Outback
Mazda ale není jediná japonská značka, která k výrobě aut přistupuje tak trochu jinak. Podobnou pochvalu jako Mazda zaslouží také Subaru. Doba epochálních úspěchů ve WRC je už sice dávno pryč, „japonské Audi“ tu ale s námi naštěstí stále je i s pohonem všech kol, boxerem a jeho charakteristickým zvukem.
Subaru mělo a má více povedených kombi, jmenujme např. Legacy Wagon, Levorg nebo Outback. Králem současné nabídky je nicméně model Outback. Dostupný už sice je jen s převodovkou CVT a na rozdíl od dřívějších subaru se už nemůže pochlubit bezrámovými bočními okny, jinak mu ale lze vytknout jen velmi málo. Je to prostě pořádný kus robustního auta, které nezklame a které se dá dobře využít na silnici i mimo ni. Přitom je to vozidlo, které je stále především kombíkem, nikoliv SUV, i když se k němu svým charakterem přibližuje.
Pochvalu zaslouží také motor, který je stejně jako v případě mazdy atmosférický benzínový o objemu 2,5 l, zde ovšem samozřejmě boxer. Jeho výkon činí 169 koní, kterými jsou (opět) samozřejmě poháněna všechna kola. Pravé Subaru je sice modré, jak je ale vidět, velmi mu to sluší i v jiných barvách.
Jednotlivé automobily na Wikipedii:
Velký obrazový atlas automobilů, Artia 1987
Auta - Velký obrazový průvodce, Knižní klub 2016
Dobové reklamní materiály
