Článek
Politici by se sice měli prezentovat především svými slovy a činy, i oni ale rádi využívají ke své prezentaci mnoho jiných prostředků včetně aut a dalších motorových vozidel (např. traktor v případě Mariana Jurečky). Novou dimenzi pak daná problematika získává u těch politiků, kterým se podaří ulovit nějakou opravdu hodnotnou funkci (např. předsedu vlády nebo prezidenta). V takovém situaci totiž už svým vozem nereprezentují jen sami sebe, nýbrž také celou zemi. Studium služebních vozů vrcholných politiků je proto velmi zajímavou „vědeckou disciplínou“.
Než se zaměříme na konkrétní vozy, které jsou pro dané účely využívány, je na místě jedno upřesnění. Ne všechna auta, kterým zde bude věnován prostor, jsou v pravém slova smyslu limuzíny, tedy vozy, jejichž interiér je rozdělen přepážkou na prostor pro řidiče a prostor pro cestující na zadních sedadlech. Skutečných limuzín se dnes už vyrábí jen velmi málo a jejich roli ve velké většině případů plní luxusní sedany prestižních značek, které koneckonců lze s trochou dobré vůle za limuzíny rovněž označit. Ostatně v němčině se výraz „Limousine“ využívá jako označení pro sedan.
BMW 750iL
Václavu Havlovi se nechtělo jezdit v tatrovkách nebo sovětských limuzínách, které byly spojeny s komunistickými politiky. Renault 21 darovaný portugalským prezidentem Mário Soaresem nicméně po několika měsících služby nebyl uznán jako dostatečně reprezentativní a místo něj se nakonec pořídily vozy BMW. Jedním z nich byl pancéřovaný BMW 750iL (E32), který byl vybaven dvanáctiválcovým motorem o objemu pět litrů a výkonu 299 koní. Sedmičkové bavoráky generace E32 se vyráběly v letech 1986 až 1994. Kromě motoru V12 bylo možné pod kapotou najít i vidlicové osmiválce a řadové šestiválce. I dnes to stále jsou nádherné luxusní sedany, jejichž klasické tvary stárnou jen velmi pomalu.
Audi A8 W12 Kanzlerwagen
Audi A8 L Security
Angela Merkelová si mohla vybrat rovnou ze tří luxusních značek. Vybrala si Audi a konkrétně typ A8. Touto volbou navázala na svého předchůdce Gerharda Schrödera, kterému se dokonce přezdívalo vzhledem k výběru tohoto vozu „Audi-Kanzler“. Zlí jazykové ovšem tvrdí, že důvodem k této přezdívce byl i počet sňatků, který se shodoval s počtem kruhů ve znaku Audi. Avšak zpět k jediné německé předsedkyni vlády. Ta volbou typu A8 v provedení A8 L Security jistě neudělala chybu. Jednalo se totiž o speciální prodlouženou verzi vybavenou dvanáctiválcovým motorem o objemu šest litrů a výkonu 500 koní. Ani další technické finesy tohoto vozu nebyly k zahození: přenos výkonu zajišťoval osmistupňový automat Tiptronic, poháněna byla všechna kola, samozřejmostí bylo pancéřování (popis se vztahuje k provedení z roku 2016, doprovodná fotografie zobrazuje Audi A8 W12, které Angela Merkelová používala v roce 2007). Pro úplnost dodejme, že se oba politikové nechávali kromě audi vidět i v mercedesech a BMW, Gerhard Schröder dokonce i ve VW Phaeton. Současný německý kancléř Olaf Scholz sází na Mercedes-Benz S 680 Guard.
Mercedes-Benz 600 Pullman
Mercedes-Benz 600 Pullman
Pomineme-li specifický případ Maybachu zůstává nejprestižnějším německým výrobcem luxusních automobilů Mercedes-Benz. A v jeho poválečné historii jen těžko nalezneme vůz, který by byl schopen překonat typ 600 (řada W100). Vozidlo bylo vybaveno šestilitrovým osmiválcovým motorem o výkonu 250 koní, čtyřstupňovou automatickou převodovkou, pneumatickým odpružením a centrálním hydraulickým systémem. Zatímco standardní model 600 měřil „jen“ 5,2 m, prodloužený Pullman mohl nabídnout cestujícím délku 5,5 m. O charakteru této opulentní limuzíny vypovídá i fakt, že ve variantě Pullman činila celková hmotnost 3410 kg tedy téměř tři a půl tuny! Výroba tohoto klenotu na kolech probíhala v letech 1963 až 1980. Seznam politiků, magnátů a slavných osobností, které se vozily Mercedesem 600, je opravdu velmi dlouhý a nemá smysl je zde všechny uvádět. Připomeňme si tedy alespoň, že jedním z nich byl i papež Pavel VI. a samozřejmě také celá řada různých diktátorů.
Bentley T1
Bentley T1
Rolls-Royce je značkou tradiční, mimořádně prestižní a aristokratickou, vzhledem k čemuž čelí někdy kritice, že je zároveň až příliš konzervativní. Takto tomu bylo i v 60. letech. Odpovědí na tuto kritiku byl model Silver Shadow, který už měl nezávislé zavěšení všech kol, kotoučové brzdy a systém hydraulické regulace výšky vozu. Karoserie „stříbrného stínu“ působila stejně impozantně jako karoserie jeho předchůdců, zároveň ale byla velmi moderní a elegantní. Silver Shadow proto nepochybně patří nejpovedenějším rolls-royceům historie. Obdobný model pod označením T1/T2 vyráběla v letech 1965-1980 i sesterská značka Bentley. Vozy se lišily pouze maskou chladiče, pohon zajišťoval v obou případech vidlicový osmiválec o objemu 6,25 (později 6,75) l. Výkon považoval výrobce za dostatečný, a proto ho ani neudával. Mezi známé uživatele modelu T1 patřil britský premiér Harold Macmillan nebo královna Alžběta II.
Rolls Royce Phantom VII
Rolls-Royce Phantom VII
Na vrcholu modelové nabídky automobilky Rolls-Royce stojí tradičně limuzína Phantom. První phantomy se objevily v roce 1925, od roku 2018 se vyrábí již osmá generace tohoto modelu. Osmá a na snímku zobrazená sedmá generace byla vyvinuta v rámci koncernu BMW, který značku Rolls-Royce získal v roce 1998. Phantom VII se na trhu objevil v roce 2003 a v nabídce se udržel až do roku 2017. Jelikož šlo o prestižní model prestižní značky, v jeho výbavě se samozřejmě nacházelo to nejlepší, co vůbec bylo k dispozici. Pohon vozu tedy zajišťuje vidlicový dvanáctiválec o objemu 6749 cm³ a výkonu 460 koní, k přenosu výkonu je vozidlo vybaveno šestistupňovou (později osmistupňovou) automatickou převodovkou ZF. Kromě „standardního“ provedení bylo možné objednat také prodlouženou verzi „Phantom Extended Wheelbase“. Není jistě nutné zdůrazňovat, že i seznam slavných osobností a celebrit, které jezdily (nebo nadále jezdí) ve phantomu, by byl velmi dlouhý, oproti méně prestižním vozům velmi „extented“.
Jaguar XJ 50 X351
Jaguar XJ X351
Britské limuzíny a luxusní vozy, to však není jen Rolls-Royce a Bentley. Jsou tu i jiné značky, především Filipem Turkem prosazovaný Jaguar (v minulosti např. Daimler nebo Rover s modelem P5). Všem jim je nicméně vlastní, že jejich současní majitelé již nesídlí v Británii. Rolls-Royce dnes patří BMW, Bentley koncernu Volkswagen. Ani Jaguar už není britský, jeho majitelem je indická korporace Tata Motors, která v roce 2008 převzala s Jaguarem i značku Daimler. Vozy Jaguar se pod křídly Tata Motors prodávají dodnes, výroba daimlerů byla vzhledem k malému zájmu ukončena již v roce 2009. Jaguar byl na rozdíl od Rolls-Royce vždy charakterizován sportovnějším rukopisem, což je znát např. na luxusních modelech XJ X300, do kterých se montovaly i dvanáctiválcové motory. V roce 2010 představil Jaguar model XJ X351, který jako své služební vozidlo (Prime Ministerial Car) využívali také britští ministerští předsedové a předsedkyně David Cameron, Theresa Mayová a Boris Johnson. Obyvatelům Downing Street 10 sloužil Jaguar XJ ve speciální obrněné úpravě Sentinel. Aktuální předseda britské vlády Keir Starmer již ovšem přesedlal na Audi A8 L. Kromě audi je nicméně k přepravě britského premiéra využíván také Range Rover Sentinel.
Lincoln Continental, model 1968
Lincoln Continental
O tom, že vozy bez střechy neposkytují optimální ochranu, se v minulosti přesvědčili následník trůnu František Ferdinand d’Este, zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich a prezident John Fitzgerald Kennedy. Na posledně jmenovaného byl spáchán atentát v roce 1963, když projížděl ulicemi Dallasu otevřeným Lincolnem Continental (X-100) z roku 1961. Dalšími vozidly, kterými američtí prezidenti poté jezdili, byly z pochopitelných důvodů uzavřené limuzíny, avšak až do počátku 80. let se i nadále využíval Lincoln Continental v různých provedeních. Na fotografii je nicméně zachycen „standardní“ Continental ročník 1968, který nepůsobí tak přehnaně majestátně jako prezidentská varianta. Po Lincolnu převzaly v roce 1984 štafetu limuzíny značky Cadillac, které vozí americké prezidenty doposud. Výroba prozatím poslední generace Lincolnu Continental byla zahájena na podzim 2016. Prodeje však zůstaly za očekáváním, a tak se tento až překvapivě elegantní „full-size“ sedan vyráběl jen do 30. října 2020. Ani v USA už nemá Lincoln s Cadillacem nic jisté a musejí tvrdě bojovat se zahraniční konkurencí.
Maserati Quattroporte Evoluzione
Maserati Quattroporte
Zajímavou alternativou k německým prémiovým značkám byli italští výrobci. Vzpomenout lze např. na vozy Lancia Thema a Thesis, Alfa Romeo Alfa 6 a 164 nebo Fiat 130. To vše je však bohužel již minulost, prapor luxusních sedanů již na Apeninském poloostrově nedrží ani Maserati se svým modelem Quattroporte – i jeho výroba již byla ukončena. „Čtyřdveřové“ Maserati bylo obdobně jako vozy Jaguar typické svým sportovně-cestovním charakterem a také značnou elegancí, která byla přítomna u všech generací. Za jednu z nejvíce povedených lze považovat čtvrtou, která se vyráběla od roku 1994 do roku 2001. Technika vozu za jeho elegantním a dynamickým vzhledem nijak nezaostávala, pohon zajišťovaly buď vidlicové šestiválce (2.0 a 2.8) nebo vidlicové osmiválec o objemu 3,2 l, který nabízel výkon 335 koní. Elegantní a zároveň reprezentativní charakter si Quattroporte udrželo i v následujících generacích, není tedy divu, že jej využívali i italští prezidenti včetně současného Sergia Mattarella.
ZiL-41045
ZiL-41045
Sovětský režim sice oficiálně propagoval ideál rovnostářské společnosti, dostupnost automobilů ale byla přísně hierarchizovaná. V ČSSR si tak zily a čajky mohli dopřát jen ti nejvyšší představitelé státního a stranického aparátu, pro ministerstva, kádry krajského formátu a ředitele podniků byly určeny tatry 603 a 613, nižší úroveň se pak často musela spokojit s volhami, popř. jinými levnějšími vozidly. Poměry (a typy vozů) se v jednotlivých komunistických zemích lišily, princip byl ale v zásadě stejný. Na fotografii zobrazený ZiL-41045 byl ve srovnání s běžně dostupnými vozy kolosální stroj. Jedná se o předposlední sériové provedení limuzín ZiL, které se vyrábělo v letech 1983-1985. O pohon se staral vidlicový osmiválec o výkonu 315 koní, délka přesahovala šest metrů a celková hmotnost mohla dosáhnout více než čtyři tuny. V SSSR používal vůz tohoto typu např. Michail Gorbačov.
Lexus LS 600h (XF40, 2. facelift)
Lexus LS 600h
Zvěstovatelem nových časů byl v segmentu luxusních vozů Lexus. A to rovnou ze dvou různých hledisek. Z hlediska pohonu byla tato značka novátorská využíváním hybridní technologie, kterou dovedla do dokonalosti (samozřejmě ve spolupráci s mateřskou automobilkou Toyota). A z hlediska země původu byl Lexus novátorský v tom, že se stal první japonskou prémiovou značkou, která prorazila na náročném evropském trhu (ještě více se Lexusu podařilo uspět v USA). Lexus následovalo Infiniti, které ovšem v Evropě své aktivity již utlumilo. Později se k japonským značkám připojil korejský Genesis a nyní se o něco podobného pokoušejí i Číňané se svou značkou Hongqi („Rudý prapor“).
Na fotografii je zobrazen vrcholný model LS 600h v generaci XF40, po druhém faceliftu představeném v roce 2012. Lexus LS 600h ve speciálním provedení L Landaulet využil u příležitosti své svatby monacký kníže Albert II. Stejně jako v minulosti jsou i dnes vozy řady LS vlajkovou lodí značky Lexus a patří mezi nejluxusnější a nejspolehlivější automobily současnosti.
Zdroje informací:
Jednotlivé automobily na Wikipedii:
Velký obrazový atlas automobilů, Artia 1987
Auta - Velký obrazový průvodce, Knižní klub 2016
Dobové reklamní materiály
