Článek
V žádném případě to není myšleno jako rétorický obrat nebo moralizování, je to opravdu fundamentální základ všech křesťanských úvah o tomto světě a poznání daného vírou. Právě skutečnost, že svět je v moci zla (2 Jan 1:19) je okolnost s níž přichází na svět Ježíš jako Kristus (mesiáš). Podle křesťanství je zlo nedílnou a především lidmi nezrušitelnou součástí přirozenosti tohoto (padlého) světa. Zlo tak snad může překvapit pohana, ale křesťana nikoli.
Víme, že jsme z Boha, kdežto celý svět je pod mocí Zlého.
Kdy říkám, že je zlo nedílnou součástí tohoto světa, znamená to také, že lidstvo nemůže zlo neutralizovat „svým dobrem“, „svou láskou“ a „svou dobrou vůlí“. Očekávat, že ze světa svou (ne)spravedlností odstraníme zlo je nekřesťanské a hloupé. Očekávat od lidí kolem sebe jen dobro je pak nejen nekřesťanské, ale také nebezpečné.
Je škoda, že naše společnost, kdysi snad křesťanská, na to zapomněla a v důsledku toho se vystaví zničení od živlů, které bude považovat za dobré, ale ony budou působit jen zkázu a zlo.
Jak je psáno: „Nikdo není spravedlivý, není ani jediný
Křesťané nebudují a nikdy nebudovali ráj na zemi a ani nevěří, že by si ho mohli svými skutky vysloužit. Nevěří, že by mohli tento svět svým konáním harmonizovat a takové snahy považují za hříšnou bohorovnost. Ostatně, jak takové ideologie dopadly v minulosti nemusím zmiňovat (komunismus, nacismus, …). Nemusím ani zmiňovat, jak dopadnou v budoucnosti, i když si myslíme, že tak nedopadnou, protože teď už se nám podaří být tak dobří jako Bůh.
Spása světa je vyhrazena Bohu a všechny lidské snahy k ní vedoucí jsou strašlivým pokusem o bohorovnost.
Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.
Jako křesťana mě tedy zlo nepřekvapuje, nevěřím v to, že by bylo možné jej nějak (lidskými) opatřeními zrušit. Zlo není omyl, nemoc nebo pošetilost, ale mocnost, která drží v moci tento svět. Zapomněli jsme na to a povede to k naší zkáze.
