Článek
Odpověděla mi mimo jiné:
„Univerzita Karlova je založena na principech akademické samosprávy a jako rektorka respektuji samosprávu akademických senátů.“
A ještě konkrétněji uvedla, že vedení univerzity do rozhodovacích procesů akademických senátů jednotlivých fakult nad rámec stanovený předpisy nezasahuje.
To je velmi rozumný princip.
Jenže během několika následujících měsíců začal na KTF znamenat něco poněkud jiného.
1. Rektorka dosadila do vedení fakulty třetí osobu
Po odvolání Jaroslava Brože existoval proděkan Aleš Prázný, kterého předchozí děkan určil jako svého statutárního zástupce.
Rektorka však jeho oprávnění nerespektovala a vedením fakulty pověřila Michaelu Falátkovou.
MŠMT následně tento postup odmítlo. Podle ministerstva rektorka bez zákonného zmocnění zasáhla do práva fakulty ustavovat své samosprávné orgány. Pověření třetí osoby podle ministerstva nemělo oporu v zákoně.
To už není spor o politickou vhodnost nějakého rozhodnutí.
Je to spor o samotnou hranici fakultní samosprávy. a MŠMT toto vidělo jako nepřijatelný zásah do samosprávy KTF UK ze strany rektorátu.
2. Práznému byly vytvořeny překážky v práci
Rektorka současně rozhodla o překážkách v práci vůči Aleši Práznému, čímž mu fakticky znemožnila vykonávat jeho roli na fakultě.
Také proti tomu MŠMT zasáhlo.
Ministerstvo upozornilo, že pracovněprávní vztahy akademických pracovníků fakulty patří mezi zákonem svěřené samosprávné působnosti fakulty a požadovalo odstranění těchto překážek.
Univerzita nakonec výzvě vyhověla a 28. srpna překážky vůči Práznému i pověření Falátkové zrušila.
3. Vlastní Legislativní komise UK označila konstrukci za rozpornou se zákonem
Ještě zajímavější je, že problém později nevidělo pouze ministerstvo.
Případem se zabývala také Legislativní komise Akademického senátu UK.
Ta dospěla k závěru, že rektor nemůže namísto zvláštního mechanismu zákona o vysokých školách použít obecné pracovněprávní postupy k omezení fakultního funkcionáře.
A pokud jde o možnost pověřit výkonem funkce fakultního samosprávného orgánu třetí osobu, komise vyhodnotila takový výklad dokonce jako contra legem – tedy proti zákonu.
To je podle mě mimořádně podstatné.
Nejde už o tvrzení odpůrců rektorky.
K závěru, že použitý postup nebyl právně možný, dospěl vlastní legislativní orgán akademické samosprávy Univerzity Karlovy.
4. A přesto se celý zásah označoval za ochranu samosprávy
Tady vzniká paradox.
Když rektorka 28. srpna oznámila, že výzvě MŠMT vyhoví, současně napsala, že ministerské právní hodnocení považuje za problematické právě „z hlediska respektu k akademické samosprávě“.
A dodala:
„Rektorka ve svém postupu hájila akademickou samosprávu KTF UK.“
Takže jsme se dostali do zvláštní situace.
MŠMT tvrdilo, že rektorka do fakultní samosprávy nezákonně zasáhla.
Legislativní komise AS UK později dovodila, že část použité právní konstrukce byla contra legem.
A rektorka tentýž postup současně prezentovala jako obranu akademické samosprávy.
Co se tedy mezi únorem a srpnem změnilo?
V únoru mi rektorka vysvětlovala, že respektuje samosprávu akademického senátu fakulty a že vedení UK nad rámec svých pravomocí nezasahuje.
O půl roku později už ministerstvo muselo Univerzitu Karlovu vyzvat, aby odstranila kroky, které samo označilo za zásah do zákonem chráněné samosprávy KTF.
A vlastní Legislativní komise AS UK následně část použité konstrukce označila za postup contra legem.
Proto je podle mě legitimní položit jednoduchou otázku:
Co se během těch několika měsíců změnilo v chápání akademické samosprávy?
Princip totiž není principem jen tehdy, když vede k výsledku, který nám vyhovuje.
Musí platit i tehdy, když se nám výsledek nelíbí.
Jinak už nejde o princip.
Jde jen o argument.
