1914: Zahřmělo na svatou Annu a začala válka. Pohlednice z válečného tažení

Jednosměrná korespondence začíná rokem 1913, kdy si Tomáš Hamouz pravděpodobně odbýval povinnou vojenskou službu v c. k. armádě ve vojenském táboře v Milovicích. Byl zařazen v  jednotkách tzv. jednoročních dobrovolníků, nižšími důstojníky v záloze. Dobrovolníci se jim neříkalo proto, že by narukovali dobrovolně, ale protože dobrovolně nastoupili do důstojnické školy, většinou aby místo tříleté vojny narukovali jen na rok. Všichni také předpokládali, že budou do Vánoc v pořádku doma. Poslední pohled z války přišel v dubnu 1916 od Tomáše Hamouze, sbírka obsahuje ještě jeden lístek pozdější od bratra Václava.

Už z vojenského újezdu v Milovicích si Tomáš s Růženou dopisovali nějakou formou tajného písma; příliš složité to být nemohlo, ostatně si v korespondenci ještě vykali. Snad šlo o nějakou formu těsnopisu, nicméně se nám ho nepovedlo přečíst. Každopádně to bylo velice praktické opatření, když si například chtěli na otevřené pohlednici napsat něco intimnějšího a jistě by to ocenili později během války, kdyby veškerá polní pošta neprocházela přísnou cenzurou.

Texty pohlednic nepřinášejí žádná převratná zjištění o první světové válce, ani morální odsouzení nesmyslného válčení, příklon k pacifismu nebo vlasteneckou kritiku rakouského mocnářství – to by vzhledem ke zmíněné cenzuře asi ani nebylo možné. Pisatel nehodnotí, neodsuzuje a ani nenabízí východisko – žádné neviděl. Prostě jen věcně píše, jak se od prvních dní válečného konfliktu má, kde je, co potřebuje či naopak nepotřebuje, co se chystá, a jak by se nejlépe dostal domů. A především uklidňuje.

Nalezená korespondence, sestávající z pohlednic odeslaných z fronty, nabízí sice subjektivní, neucelený a jednostranný (pošta jdoucí na frontu se pochopitelně nedochovala), ale autentický pohled na život jednotlivce za tzv. Velké Války v mnohonárodnostní c.k. armádě.

Texty odráží svou dobu a jsou předkládány tak, jak je desátník Hamouz napsal, včetně nutně poněkud archaického jazyka, z dnešního hlediska snad nekorektních názorů a případných gramatických chyb. Originální text je psaný kurzívou, případné poznámky či tištěný text normálně.

Nevím, jestli by pisatel nebo adresátka souhlasili se zveřejněním své soukromé korespondence. Protože ale Tomáš Hamouz jen tak mimochodem zaznamenal mnoho běžných, všedních postřehů, radostí i starostí na pozadí událostí historického významu, rozhodl jsem se to považovat za souhlas. Texty, zabývající se výhradně osobními záležitostmi, byly vyřazeny, protože s Velkou válkou nesouvisí. Stejně tak jsou vynechána opakující se oslovení, pozdravy a loučení. Korespondence končí dubnem 1916.

Nástup k Jednoročním dobrovolníkům, rok 1913

28. 4. 1913

Velectěná! … My teď v bouřlivých dobách nesmíme na Ferdinandovu třídu. Velice rád bych s Vámi mluvil. T. H. inf. Reg. 28, 6 kompanie Bruska

Bouřlivou dobou se zřejmě myslí První Balkánská válka, která koncem dubna 1913 vrcholila a skončila porážkou Osmanské říše ve Skadaru v dnešní Albánii. Protože Rakousko-Uhersko mělo v této válce určité zájmy, základní vojáci pravděpodobně měli v kasárnách pohotovost. Jisté je, že v té době monarchie ještě stála na pevných základech a s budoucí světovou válkou to nemělo přímou souvislost.

4. 6. 1913

...včera odpoledne jsem Vám poslal lístek a byl přesvědčen, že tam bylo psáno na středu. A já nemohl si vzpomenout, že dnes je vlastně úterý. Má hlava nebohá – v sobotu služba, v pondělí noční cvičení, v úterý spíme, ve středu služba… Přijďte prosím na Letnou ve čtvrtek.

(jako omluva, proč zmeškal dostaveníčko)

Korespondence z roku 1913 probíhá v přátelském, ale velmi uctivém tónu a minimálně v písemném kontaktu si důsledně vykají. Oslovení je „velectěná, ctěná, vážená“ apod.

O rok později, léto 1914

Z první poloviny roku 1914 žádný dokument nemáme, s výjimkou několika šifrovaných zpráv. Každopádně při prvních výstřelech světové války, už si „velectěná slečna“ slečna Kohlíková s panem Hamouzem tykají (drahá, nejdražší, nejmilejší, popř. drahouši).

Pohlednice z 5. 1., 4. 3., 5. 4. jsou psány šifrovaně.

Nenašli jsme žádnou korespondenci reagující bezprostředně na atentát v Sarajevu 28. 6. 1914, což nejspíš znamená, že pisatel i adresátka byli v osobním kontaktu a neměli potřebu si o tom psát – všechno si řekli.

Tak nám zabili Ferdinanda

28. 7. 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku. Na rozdíl od řádné armády, která mobilizovala od 26. července, nevíme, jestli byli „jednoroční dobrovolníci“ tou dobou ve službě, anebo byli teprve povoláváni ze svých domovů a odvoláváni z civilních zaměstnání. Každopádně informovanost povolaných jednotek a celková organizace rakousko-uherské armády v prvních dnech války nebyla nejlepší:

28. 7. večer

(většina textu šifrovaně)

...ono to nebude tak zlé. Já jsem ještě civil. Buď klidna, možná že ještě v pátek se sejdeme.

(bez oslovení, datace dle poštovního razítka 30.7.1914)

Doposud nevíme nic, co s námi bude. Teď sedíme spolu s Vaškem na kavalci a povídáme. Navštěvujeme jeden druhého. Přijedeš -li v pátek neb v sobotu a budeme my ještě v Praze, vyhledám tě. Vašek zdraví, Tomš

2. 8. (Marcheeg); město na dnešní slovensko-rakouské hranici na řece March (Morava).

Srdečný pozdrav z cesty, snad poslední. Jedeme do Chorvatska a tam odtud jdem pěšky do Srbska. Teď přejíždíme hranice Uher a Rakous. Kdy se vrátíme, to nevím. Buď zdráva a piš mi hodně a brzy, ať se mám čím těšit. S pozdravem válečného tažení Tvůj Tomš

(S předpokladem, že bude nutno se delší čas spolehnout na polní poštu, dopsáno do rohu: Hamouz Th 6/8 J.R. 94 Feldpostamt)

3. 8. 1914 (Budapešť)

...teď v Budapešti k nám přišel Erzh.zog Fran. Karel (arcivévoda František Karel, pozn.), násl. trůnu a loučil se s námi. Piš mi hodně. Snad se vrátím. Nazdar Na shledanou. Málo času.

Máme za to, že v Hamouzově rodině bylo třináct dětí, z nichž minimálně tři se nedožily dospělosti – ze zbývajících deseti bylo několik dívek a pět narukovalo na frontu. Jedna z dívek, Anna, napsala lístek s tímto textem:

7. 9. 1914 (podle razítka pošta Unhošť)

Růženko milá… mí bratři Josef a Petr jsou v Srbsku v Niši zajatí – psali nám. Jan jest raněn doma, Tomášek přijede za týden – bratra vymohla jsem na žádost domů a poslední bratr Antonín jest v Krakově v oficírské kuchyni – tedy v boji také není. Bůh snad se nad námi smiloval.

Tvá Anna

Anna Hamouzová zde zmiňuje fakt, že v naléhavých případech si rodina mohla vojáka vyžádat domů, obvykle na nějaké nezbytné zemědělské práce. Za týden se Anna Tomáše stěží dočkala, protože teprve o měsíc později psal cestou domů z Budapešti:

9. 10. 1914, Budapešť

Drahá, srdečný pozdrav z Budapešti. Brzy pojedu, zítra nebo pozítří.

Už následující den se rozepisuje podrobněji:

10. 10. 1914, Budapešť

...poslední pozdrav z Budapesti. Jedu domů, na pět neděl. V půl desáté večer vyjíždíme v sobotu. Na posvícení na shledanou.

Všichni předpokládali, že na Vánoce budou doma

První válečné nasazení Tomáše Hamouze tedy nebylo nijak dramatické ani dlouhé, přestože na srbské frontě se rakousko-uherské armádě nedařilo a utrpěla řadu porážek. V následujícím období pobýval skutečně doma, z pohlednic není těžké vystopovat jeho cesty po středočeském kraji. 15. 11. sděluje, že se mu dovolená prodlužuje do 25. 11. a zdá se mu to málo.

Ve skutečnosti zůstane doma ještě celý prosinec. Z textu vyplývá, že onemocněl, snad zápalem plic. Ještě se necítí zcela zdráv, když má odjet zpátky k vojsku a evidentně se mu tam ani moc nechce:

23. 12. 1914

…(šifra)…Přeji Ti šťastné a hodně veselé Vánoce, jakož i celé rodině. Mají mne šetřit, ale to nestačí. Promluv s ním (doktorem, pozn.), on mi třeba něco dopíše, podnikne-li potřebné kroky

27. 12. 1914, Praha

(šifra)

...Buď hodně veselá, jako jsem já, ač mi při tom srdce krvácí. Rodiče pozdravuj též, buď s Bohem a na šťastnou shledanou – Tvůj Tomš

Přes úpornou snahu Rakouska-Uherska se do konce roku 1914 nepodařilo Srby porazit a na konci roku byly rakousko-uherské jednotky na téměř stejných pozicích jako na začátku války.

Od 3. srpna se bojovalo na Západní frontě, kde se Německu nepodařilo rychle porazit Francii a Západní fronta zůstala od podzimu 1914 téměř beze změn.

Východní frontu otevřeli Rusové 15. srpna ofenzívou do Východního Pruska, ale Němcům se podařilo do konce roku 1914 útok zastavit a Rusy v několika bitvách porazit.

Na konci října 1914 vstoupila na straně Rakouska do války Osmanské říše. Bojovala především proti Rusku na Kavkaze, kde po počátečním úspěchu byly Osmanské armády zastaveny a poraženy. Posledními oblastmi, které byly válkou zasaženy již roku 1914 se stalo Tichomoří a německé kolonie Východní Afrika (přibližně dnešní Tanzánie) a Jihozápadní Afrika (dnešní Namibie).

(pokračování příště)

Zdroj: rodinný archiv

Národní Listy 28.4.1913

https://www.dejepis.com/ucebnice/prvni-svetova-valka-prvni-a-druha-etapa-valky-1914-1916/

https://www.valka.cz/15439-Jednorocni-dobrovolnici-rakousko-uherske-armady