Na jihu Afriky hlásí přesný čas staré dobré dělo kapitána Bloemfielda

Anglický námořní kapitán Thomas Bloemfield chtěl dobré dělo. Všechny zkušenosti, představy a nápady, které za svůj život kapitána obchodní lodi posbíral v bitvách proti pirátům a korzárům přetavil do zbraně, která by nepřátelské plavidlo dokázala i na menší vzdálenost odrazit velkou silou. A tak začal počítat, kreslit a kombinovat. V roce 1794 ve slévárně Walker and Company uviděl první kanón, odlitý podle vlastního návrhu. Ano. Tohle bude dobré dělo.

Při předváděcích zkouškách na Admiralitě se dobré dělo kapitána Bloemfielda chovalo vzorně. S dostřelem 100 m a obrovskou průbojností bylo zařazeno do výzbroje všech válečných i obchodních lodí britského námořnictva.

Když si kapitán Bloemfield přečetl pověřovací dopis Admirality, už věděl, že se natrvalo přesouvá z obchodního loďstva do válečného námořnictva. Ono to nakonec bylo skoro jedno, za napoleonských válek, které právě zuřily na souši i na moři, se žádná loď boji nevyhla, ať už původně vozila koření nebo vojáky.

Kapitán Bloemfield zamyšleně poklepal své dělo po hlavni: bude bránit Mys Dobré naděje proti Napoleonovi. Upřímně řečeno, zase tolik práce mu to nedalo. Francouzští námořníci se do bitvy nehrnuli. Holandské obchodníky by rádi vyhnali a zabrali Kapskou kolonii i s rozlehlými vinicemi pro Napoleona, ale když zjistili, že Holanďané s anglickými děly po boku se urputně brání, rychle si to rozmysleli.

Být lodním kanónem v britském námořnictvu je ovšem pozice krajně nevděčná. Pod anglickou vlajkou se musí bojovat. Když byly Napoleonovy lodě dostatečně zastrašeny a zahnány na útěk, Angličané jako opravdoví gentlemani Mys Dobré naděje opustili. Nicméně se jim tam zalíbilo natolik, že už za tři roky byli zpátky a tentokrát se rozhodli, že si holandské území zaberou pro sebe sami.

To se našemu kanónu pranic nelíbilo. Pomáhat Holanďanům proti Francouzům je jedna věc, ale střílet teď na ty samé Holanďany je věc úplně jiná.

První anglické útoky byly uspěchané, špatně organizované a rozbily se o rozhodnou holandskou obranu, podobně jako předtím ty francouzské. Invazní lodní děla kapitána Bloemfielda se jako válečná kořist přestěhovala do rukou Holanďanů a ti neváhali obrátit jejich vlastní zbraně proti nim. Většina těchto ukořistěných děl se uplatnila na obranných valech pobřežních pevností. Ale tam se střílelo málo. Válka se rozhodovala na moři.

Holanďané byli, stejně jako Angličané, výborní námořníci a ještě k tomu mnohem lepší obchodníci. Nebyli ale zdaleka tak dobří válečníci. A tak se po několika námořních bitvách válečné štěstí, nebo spíš urputnost, přiklonila k Angličanům. Nakonec Holanďané uznali, že Angličané vyhráli, ale protože pořád ještě byli lepší obchodníci, dokázali porážku vyhandlovat za slušné podmínky k životu pro své obyvatele.

Kanón teď ztrácel na významu. Angličané, noví páni Kapského města ho odstěhovali do skladiště vojenské pevnosti na Signal Hill, Signální vrch. V dobách prvních holandských osadníků tu stávala hlídka, a jakmile se na obzoru objevila plachta, vypálila signální salvu. Aby sedláci věděli, že se blíží loď s nákladem a že se bude obchodovat – ostatně, už jsme si řekli, že Holanďané byli výborní obchodníci. Jenomže to by teď museli ze Signal Hillu pálit skoro pořád. Po Napoleonově porážce a anglo-holandské válce se začaly kolem Mysu Dobré naděje obchodní lodě jen hemžit. Děla na Signal Hillu umlkla, zarůstala trávou a náš kanón se začínal nudit.

Kapitáni a navigátoři na lodích teď potřebovali především čas – polohu své lodi na moři mohli určit (a zanést do mapy) jen pomocí slunce a hvězd, ale z toho se dozvěděli jenom jak daleko na severu nebo na jihu jsou. Aby byla poloha na mapě přesná – a to zrovna ve zrádných vodách kolem Mysu Dobré naděje bylo nesmírně důležité, museli vědět i jak daleko jsou na východě nebo na západě. K tomu nutně potřebovali – přesný čas.

Hodinky, jak je známe dnes, tehdy ještě nikdo neměl. Na lodích byly časoměry, chronometry, ale ty byly velké asi jako krabice od bot, musely se každý den natahovat a taky často seřizovat, protože nebyly úplně přesné.

Pánové z Admirality rozhodli, že v Kapském městě postaví věž z hodinami, na které bude vidět z celého přístavu. Jenomže ani hodiny na věži nejdou přesně. Hodiny na věži se trochu zpozdí, podle nich nařídí kapitán lodní chronometr. Ten se taky trochu zpozdí a podle těchto dvakrát zpožděných hodinek určuje navigátor přesnou polohu. Když se chronometr zpozdil třeba o půl hodiny, námořníkům na lodi mohlo být celkem fuk, že dostali večeři a příděl rumu o půl hodiny později, ale kapitán pak polohu lodi na mapě to zkreslí o celé kilometry - a to si pak v mlze hledejte zátoku, průliv, přístav nebo Ostrov pokladů!

Pánové z přístavního velitelství v Kapském městě vyhrabali zarostlé a zrezivělé dělo, vyčistili ho, naleštili a postavili do úbočí Signal Hillu nad přístavem. Každý den přesně v poledne zaburácel ze Signal Hillu Bloemfieldův kanón. V přístavu podle něj srovnali ručičky Hodinové věže na dvanáctku a podle nich zase kapitáni a bocmani a navigátoři… Teď měli přesný čas dokonce i kapitáni na moři a fungovalo to i v mlze.

Časové strojky se zmenšovaly a stále více lidí mělo hodinky v kapse, na zápěstí… ale předcházely, zpožďovaly a zastavovaly se občas každému. A tak si v ulicích Kapského města vždycky před polednem lidé připravili hodinky a jakmile zazněl výstřel z děla, srovnali ručičky na dvanáctku.

Dnes už se hodinky moc nepředchází ani nezpožďují. Ani se obvykle nemusí natahuovat. Ale na Signal Hillu přesto každý den před polednem naládují do lodního děla kapitána Bloemfielda kilo a půl černého střelného prachu a Noon Gun, Polední dělo, pokaždé přesně ve dvanáct hodin (kromě neděle) vypálí svůj časový signál.

Kapitán Thomas Bloemfield měl v roce 1794 bezesporu pravdu. Ještě o dvě stě třicet let později je to pořád moc dobré dělo. A to ani nezabíjí.

Zdroje:

interview s obsluhou děla Lion Battery, Signal Hill Cape Town, Jižní Afrika

expozice Shipwreck Museum Bredasdorp, Jižní Afrika

expozice Castle of Good Hope, Cape Town, Jižní Afrika