Po Leoši Marešovi nyní zdolala Kilimandžáro i M. Marešová

Není žádným tajemstvím, že nejvyšší hora Afriky, Kilimandžáro, je dnes mnohem častěji cílem svátečních výletníků či lovců rekordů a senzací, než horalů či horolezců. Samozřejmě zde můžeme potkat i špičkové horolezce, jako je třeba Radek Jaroš, když dokončuje tzv. Korunu světa (2019), nebo Reinhold Messner, když provádí prvovýstup Breach Wall (1978). Ve většině ostatních případů platí Kilimandžáro daň za to, že je považováno ze všech nejvyšších hor jednotlivých kontinentů (Austrálii v to laskavě nepočítaje) za nejlehčí a nejdostupnější. Asi proto se dnes na Kilimandžáro cpe kdekdo a stahují se sem lidé z různých oborů z celého světa, obvykle spadající do kolonky „celebrita“. Když si jistá modelka nechá od nosičů táhnout golfové hole a každý večer musí odpálit míček do údolí „aby se z té jednotvárnosti nezbláznila“, není to asi úplně v pořádku a je na místě se bavit o tom, proč tam vůbec leze.

Kilimandžáro má exotický půvab. Je nejvyšší horou Afriky. Měří skoro 6.000 metrů a za úspěšný výstup dostanete certifikát, takže je to atraktivní cíl i pro lidi, kteří jinak k horám žádný vztah nemají. Certifikát z Mt. Everestu má nepochybně větší hodnotu, ale tam už zase opravdu jde o život. Na Kilimandžáru obvykle ne.

Celá armáda průvodců, nosičů, stevardů a kuchařů dokáže celý výstup nejen významně zjednodušit a zaručit téměř 95% úspěšnost, ale dokonce z něj udělat i nevšední gastronomický zážitek. Těžko říct, zda je to dobře či špatně. Tanzanie svůj nejslavnější obchodní produkt takto prodává a lidi z celého světa si ho kupují. Zkrátka, hodně se toho změnilo od doby, kdy na tehdejší „Kaiser Wilhelm Spitze“ (území bylo německou kolonií) poprvé vylezl Hans Meyer (1889), i od doby, kdy na vrcholu v roce 1948 poprvé zavlála československá vlajka pánů Zikmunda a Hanzelky.

Můžeme se často setkat s přezíravými názory, že je Kilimandžáro komerční, že není ani moc atraktivní, je předražené, leze tam každý včetně např. holandských rodinek a dokonce se dá výstup zvládnout za 24 hodin, jak nedávno prokázali jistí čeští rekordmani. Ano, všechno je to pravda. Ale pravda taky je, že záleží na cestě a množství komfortu, který si k sobě pustíte. Vyběhnout nahoru a dolů za 24 hodin není nic víc, než špičkový sportovní výkon. A hlavně je to škoda. Kilimandžáro zdánlivě vypadá jako pocukrovaná bábovka, ale rozloha těchto tří spojených vulkánů Shira, Kibo a Mawenzi je větší, než NP Vysoké Tatry. Kilimandžáro je nesmírně rozmanité, jak přírodními biotopy, tak počasím. Je prostě krásné – a obrovské.

Martina Marešová, která po horách chodí celý život, to při své podzimní výpravě vzala trochu za jiný konec. Neomezila se pouze na Kilimandžáro, pojala africké hory komplexněji, a především zvolila takovou míru komfortu, aby si „domorodci vydělali“ – ale přitom zůstala soběstačná.

Tým, jehož členem Martina byla, zahájil projekt „3 vrcholy“ výstupem na pátou nejvyšší horu Afriky, Mt. Meru v Tanzanii, vzdálenou asi 80 km od Kilimandžára. Na rozdíl od běžné praxe si všichni nesli svůj batoh s osobními věcmi, zatímco obvykle i ten turistům odtáhnou nosiči. Jídlo a vaření bylo v režii místních, a protože se na Mt. Meru spí v chatičkách, nebylo potřeba tahat stany.

Do batohů přibylo kromě stanů a karimatek ještě další, zejména péřové oblečení. O jídlo se opět plně a skvěle postarali místní nosiči, kuchaři a stevardi. Protože každý nosič smí nést maximálně 20 kg nákladu, snaží se své osobní vybavení co možná odlehčit. Naštěstí toho tanzanští nosiči moc nemají, tak nemusí řešit dilema, co nechat doma.

Stejné dilema, na rozdíl od běžných turistů, řešila i Martina se svými přáteli. Golfové hole či mobilní sprchu jednomyslně do výbavy odmítli…

Šestého dne výstupu, přesně o půlnoci, vyrazila Martina k vrcholu. Asi hodinu po svítání, které ji zastihlo na Stella Pointu na hraně kráteru Kibo, po necelých sedmi hodinách výstupu se celá dvanáctičlenná skupina setkala na vrcholu, mezi zbytky kilimandžárských ledovců. Počasí bylo ten den přívětivé, svítilo sluníčko, panovalo téměř bezvětří a bylo asi jenom patnáct stupňů pod nulou. Celou Afriku měli u nohou! Odtud už vedla cesta jenom dolů…

O dva dny později česká výprava Martiny Marešové vystupuje z letadla v Nairobi, aby zamířila na Mount Kenyu, nejvyšší horu Keni a po Kilimandžáru druhou nejvyšší horu Afriky. Titul se, pravda, vztahuje na těžko přístupné vrcholy Nelion a Batian, výrazně převyšující 5.000 m, takže nejčastěji navštěvovaný trekový vrchol Lenana Point s výškou 4.985 m by správně měl své místo přenechat Mt. Stanley v ugandských Ruwenzori a spokojit se s místem třetím, ale obecná praxe počítá celé pohoří jako celek za druhé nejvyšší.

V Keni jsou podmínky zase o trochu těžší. Skupina má už jenom povinného horského průvodce. Všechno ostatní vybavení, včetně stanů, jídla, vařičů, paliva a nádobí si musí do výšky 4.200m vynést sama. Kdepak je konec skvělé gastronomii tanzanských kuchařů! Pečené brambory, palačinky nebo dokonce meloun či ananas zůstaly vzdálenou vzpomínkou. Od teď to budou ovesné vločky, müsli tyčinka a čínská polévka.

Na samotný vrchol Lenana Point se pak už jde z tábora Shipton camp ( 4.200 m) nalehko tam a zase zpátky. Výstp trvá něco přes dvě hodiny a je to asi jediná africká hora, na kterou se nemusí vyrážet za hluboké tmy. Jediný způsob, jak z toho udělat celodenní túru, je slézt do údolí na druhé straně k tzv. Rakouské chatě (Austria Hut), celou vrcholovou partii obejít a vrátit se do Shipton campu průsmykem na druhé straně masivu.

Ptáte se, kde je nějaká senzace? Vlastně nikde, i když senzační to bylo od začátku do konce. Šlapající logistika, postupné narůstání zátěže, intenzivní kontakt s naprosto spolehlivými místními průvodci a nosiči, překrásná a exotická horská příroda. Téměř liduprázdná Mt. Kenya v ostrém protikladu s přecpaným, nicméně okouzlujícím Kilimandžárem.

Jo abych nezapomněl: pro lovce rekordů je těsně pod vrcholem Lenana Point v Mt. Kenya ve výšce 4.890m do skály nabouchaná via ferrata. Krátká sice, ale nejvyšší na světě. Tak vidíte, všude se nějaká senzace najde!

zdroje:

https://reinhold-messner.de/it/momenti-della-mia-vita/alpinista/

Hanzelka - Zikmund: S československou vlajkou na Kilimandžáro, SNDK 1954