Článek
Trochu vystrašení rodiče zavolali na všechny tísňové linky, co jich ve Středočeském kraji je a tak se na místě brzy sjely dva vozy Hasičského záchranného sboru, dvě hlídky Policie České republiky a dvě výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby.Hasičský záchranný sbor zkušeným okem posoudil, že pro něj z toho žádná legrace nekouká, neboť benzín se nedostal z kanystru ven a ani zapalovač neházel kdovíjakou jiskru…Lékař záchranné služby usoudil, že by mladého muže měl pro jistotu vyšetřit psychiatr, a z mladého muže se tak stal pacient. Mladému muži se tato změna ani za mák nelíbila. Zdráhal se nastoupit do sanitky a odmítal odjet do léčebny na zlatém bohnickém kopečku, kde mu zatím dispečink záchranky domluvil exkluzivní rande s lékařkou - psycholožkou.„Jsem jako zadrženej?“„Zatím ne,“ ubezpečil ho záchranář.„Takže nemusím nikam jezdit,“ doplnil pacient a hrnul se ven.„V tom případě už zadrženej budete.“ Muž se vrátil do sanitky.„Kdo s námipojede?“ zeptal se zdravotník policistů, aby si to pacient cestou nerozmyslel„My ne,“ zavrtěl hlavou velitel jedné hlídky. „My to musíme tady na místě vyšetřit.“„My taky ne,“ rozhodně se ozval velitel druhé hlídky. „My jsme svědci události.“Záchranáři automaticky stočili zrak na strážníky Obecní Policie.„My bohužel,“ pokrčil strážník rameny, „nemůžeme jet do Prahy, když pán není zadrženej. Můžeme jen k ceduli.“Nabízelo se, aby u cedule už čekala pražská hlídka a doprovodila pacienta do Bohnic. To by ale musela zařídit Policie ČR, z nichž jedna vyšetřovala na místě a druhá to horlivě dosvědčovaa.„Tak ho proboha zadržte, jestli to k něčemu pomůže!“ zavyl záchranář.Po 60 minutách vyčkávání se pacient poněkud zklidnil, konverzoval, načež byl zadržen, vyveden z vozu Záchranné služby, prohledán zda nemá zbraň či jiný nebezpečný předmět a na ruce dostal pouta. V tu chvíli se z pacienta stal pachatel. Pachatel nastoupil, se značnými obtížemi způsobenými spoutanýma rukama, zpět do sanitky. Záchranář připoutal jeho i sebe, stejně jako se připoutal strážník Obecní policie. Konečně se sanitka pohnula„Stát,“ zastavil rozjíždějící se vůz jeden ze skupiny Policie ČR, snad že nebylo zrovna co vyšetřovat nebo už všechno dosvědčil. „Je zadrženej, jede sem kriminálka. Ať si ho vyslechnou sami!“Po třicetiminutách vyčkávání to záchranářům připadalo jednotvárné. „Hele chlapi, kdy přijede ta vaše kriminálka?“„Každou chvíli, uklidňoval policista, do hodiny jsou tu.“„Tak my už ten doprovod nebudeme potřebovat a pojedeme.“To ale nešlo, protože jak se ukázalo, dokud pacient nebyl zadržený a nestal se pachatelem, nesměli ho strážníci Obecní policie doprovázet přes hranici okresu. Zadrženého pachatele ale nesmí Obecní policie doprovázet vůbec.„Tak ho proboha zase propusťte, jestli to něčemu pomůže!“ Záchranář ale asi dobře věděl, že nepomůže. Kdyby pachatel vystoupil ze sanitky, byl zbaven pout, stal by se opět občanem, následně by zase mohl nastoupit do sanitky a stát se znovu prachsprostým pacientem.Po dalších třiceti minutách se rozhodlo, že svědčící policisté budou dál svědčit a vyšetřující policisté vyšetřovat na místě. Jako doprovod že přijede z jiné obce další hlídka Policie ČR… asi za dvacet minut.Jak to přesně celé dopadlo, vám nepovím. Asi je vám jasné, že dobře to skončit nemohlo…Někoho by napadlo, že mladý muž s kanystrem skončil na psychiatrii nebo třeba ve vazbě. Asi o týden později tentýž mladý muž vyjel ve svém osobním voze do protisměru a čelně narazil do protijedoucího malíře pokojů. Tentokrát neměl kanystr s benzínem, test prokázal akutní intoxikaci pervitinem.No, takže se venkoncem zase tak moc nestalo, ne?
Policie. Záchranka. Hasiči.
Trochu vystrašení rodiče zavolali na všechny tísňové linky, co jich ve Středočeském kraji je a tak se na místě brzy sjely dva vozy Hasičského záchranného sboru, dvě hlídky Policie České republiky a dvě výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby. A Obecní policie, samozřejmě.
Hasičský záchranný sbor zkušeným okem posoudil, že pro něj z toho žádná legrace nekouká, neboť benzín se nedostal z kanystru ven a ani zapalovač neházel kdovíjakou jiskru…
Lékař záchranné služby usoudil, že by mladého muže měl pro jistotu vyšetřit psychiatr, a z mladého muže se tak stal pacient. Mladému muži se tato změna ani za mák nelíbila. Zdráhal se nastoupit do sanitky a odmítal odjet do léčebny na zlatém bohnickém kopečku, kde mu zatím dispečink záchranky domluvil exkluzivní rande s lékařkou - psycholožkou.
Já nikam nejedu, nemáte právo…
„Jsem jako zadrženej?“
„Zatím ne,“ ubezpečil ho záchranář.
„Takže nemusím nikam jezdit,“ doplnil pacient a hrnul se ven.
„V tom případě už zadrženej budete.“ Muž se vrátil do sanitky.
„Kdo s námi pojede?“ zeptal se zdravotník policistů, aby si to pacient cestou nerozmyslel
„My ne,“ zavrtěl hlavou velitel jedné hlídky. „My to musíme tady na místě vyšetřit.“
„My taky ne,“ rozhodně se ozval velitel druhé hlídky. „My jsme svědci události.“
Záchranáři automaticky stočili zrak na strážníky Obecní Policie.
„My bohužel,“ pokrčil strážník rameny, „nemůžeme jet do Prahy, když pán není zadrženej. Naše pravomoc končí u cedule.“
Nabízelo se, aby u cedule „Praha“ už čekala pražská hlídka a doprovodila pacienta do Bohnic. To by ale musela zařídit Policie ČR, z nichž jedna vyšetřovala na místě a druhá to horlivě dosvědčovaa.
„Tak ho proboha zadržte, jestli to k něčemu pomůže!“ zavyl záchranář.
Ten může tam a ten zas tamhle a všichni dohromady nezmůžou nic
Po 60 minutách vyčkávání se pacient poněkud zklidnil, konverzoval, načež byl zadržen, vyveden z vozu Záchranné služby, prohledán zda nemá zbraň či jiný nebezpečný předmět a na ruce dostal pouta. V tu chvíli se z pacienta stal pachatel. Bylo mu to jedno. Pachatel nastoupil, se značnými obtížemi způsobenými spoutanýma rukama, zpět. Konečně se sanitka pohnula.
„Stát,“ zastavil rozjíždějící se vůz jeden ze skupiny Policie ČR, snad že nebylo zrovna co vyšetřovat nebo už všechno dosvědčil. „Je zadrženej, jede sem kriminálka. Ať si ho vyslechnou sami!“
Po třicetiminutách vyčkávání to záchranářům připadalo jednotvárné. „Hele chlapi, kdy přijede ta vaše kriminálka?“
„Každou chvíli,“ uklidňoval policista, „do hodiny jsou tu.“
I pacient/pachatel už se dožadoval nějakého řešení. Sedět v sanitce s klepetama ho nebavilo.„Tak my už ten doprovod nebudeme potřebovat a pojedeme.“
To ale nešlo, protože jak se ukázalo, dokud pacient nebyl zadržený a nestal se pachatelem, nesměli ho strážníci Obecní policie doprovázet přes hranici okresu. Zadrženého pachatele ale nesmí Obecní policie doprovázet vůbec.
„Tak ho proboha zase propusťte, jestli to něčemu pomůže!“ Záchranář ale asi dobře věděl, že nepomůže. Kdyby pachatel vystoupil ze sanitky, byl zbaven pout, stal by se opět občanem, následně by zase mohl nastoupit do sanitky a stát se znovu prachsprostým pacientem.
Po dalších třiceti minutách se rozhodlo, že svědčící policisté budou dál svědčit a vyšetřující policisté vyšetřovat na místě. Jako doprovod že přijede z jiné obce další hlídka Policie ČR… Asi za dvacet minut si konečně policisté vyměnili zadrženého, sundali mu jedny pouta a nasadili svoje - pořádek nakonec dělá přátele.
Lokální kolaps integrovaného záchranného systému
Jak to přesně celé dopadlo, vám nepovím. Asi je vám jasné, že dobře to skončit nemohlo…
Někoho by napadlo, že mladý muž s kanystrem skončil na psychiatrii nebo třeba ve vazbě. Ale kdepak, asi o týden později tentýž mladý muž vyjel ve svém osobním voze do protisměru a čelně narazil do protijedoucího malíře pokojů. Tentokrát neměl kanystr s benzínem, test prokázal jen akutní intoxikaci pervitinem…
