Článek
Připravit se dobře na cestu většinou zabere mnohem víc času než cesta samotná
A je úplně jedno, jestli je to cesta na lyže, k moři nebo vzducholodí do Arktidy. Nebo všechno dohromady, jako v případě naší expedice, která století polárního létání připomene přímo v místě, odkud vzducholoď Norge startovala. V městečku Ny Ålesund na Špicberkách, na 79° severní šířky. Proč startovala právě odtamtud? Protože je to nejblíž k severnímu pólu.
Expedice Roalda Amundsena, Lincolna Ellswortha a Umberta Nobileho postupně od konce března přeletěla celou Evropu z Říma až do malé hornické osady na Špicberkách. Podpůrné týmy expedice s předstihem stavěly na vybraných místech tzv. kotevní stožáry, které se měly stát zásadní kostrou budoucí vzducholodní dopravy. Jenom postavit takový stožár byla náročná inženýrská práce. Materiál na stožár, hangár a celou materiální základnu expedice se musel připravit dříve, než vzducholoď přiletí. Zároveň, protože se vše přiváželo lodí, musely být okolní vody již rozmrzlé po zimě. Vzducholoď musela k pólu odstartovat nejpozději v průběhu května, polární léto bylo při tehdejší technice pro létání a výzkumy ze vzduchu nevhodné kvůli častým mlhám. Pokud se vše mělo s jistotou stihnout, musel podpůrný tým připlout a vše připravit již předchozí rok v létě, až moře rozmrzne a než zase zamrzne…
Už jen logistická náročnost tohoto projektu si zaslouží respekt a obdiv. A proto tam jdeme. Podívat se jak to dnes vypadá v místech, kde se otevíraly dveře nám, dnešním cestovatelům.
Samotná příprava náročné cesty je obrovské dobrodružství - nesmí se na nic zapomenout, nic podcenit
Celý rok jsme studovali mapy špicberských ledovců, otužováním zvyšovali fyzickou odolnost, tahali jsme v létě pneumatiky, v zimě saně. Podíleli jsme se na vývoji nových stanů, během zimy je i se spacáky testovali v Krkonoších. Vybírali jsme vhodné lyže, vyráběli pro ně stoupací pásy s vlastním úchytným systémem, trénovali střelbu z loveckých zbraní a samozřejmě bojovali s nezbytnou a velice přebujelou byrokracií, která je asi nejhmatatelnějším průvodcem všech moderních cestovatelů: registrace, pojištění, povolení; zákazy nepřekonatelné, zákazy jenom někdy nepřekonatelné, zákazy překonatelné.
tréninkové saně v Krkonoších
Jak zjistili například astronauti z nedávné mise Artemis II, i prosté opakování již jednou uskutečněné cesty může být složitější, než její první realizace – vždyť na rozdíl od roku 1969 dnes Američané na Měsíci přistát nedovedou!
Když jsem byl v roce 2002 na Špicberkách poprvé, trvalo odeslání jednoho emailu asi pět minut. Druhý den jsem měl odpověď, popřípadě přišla odpověď do týdne běžnou poštou do schránky (kdo dneska ví, co je poštovní schránka?!). O 24 let později trvá odeslání emailu pět pikovteřin včetně obrazových příloh. Na odpověď na jakýkoli dotaz se čeká 30 dní, neboť každý email je úřední dokument.
Lyže jako most mezi dvěma světy
Přeletem severního pólu se uzavřel starý svět pozemních polárních výzkumů. Za několik hodin se prozkoumalo větší území, než předchozí saňové a lyžařské výpravy za 250 let. Toto propojení starého a moderního (byť „moderní“ zde reprezntuje – vzducholoď!) nás inspirovalo k návštěvě Ny Alesundu starým, tradičním způsobem – na lyžích, zapřaženi v polárních saních.
Samozřejmě, že by bylo stylovější použít i dobové vybavení. Použít originální norské ski ze své sbírky z roku 1930 bych se ani moc nebál, ačkoli je pochopitelně rozdíl, jestli jsou tytéž lyže nové nebo sto let staré. Problematické je ale použití originálního vázání, ke kterému se těžko shánějí originální boty. I moderní vázání v drsných polárních podmínkách často selže. Protože nemáme žádné sponzory a celou expedici si hradíme z vlastních zdrojů – a je to opravdu velice nákladná zábava – nebylo by moc rozumné znehodnotit všechno vynaložené úsilí a finanční prostředky použitím archaického nespolehlivého vybavení. Ostatně, sám Amundsen používal vždycky to nejmodernější, co bylo k dispozici.
Expedice na historických ski by bezesporu byla zajímavá, ale ne moc zodpovědná
Celá naše výprava, jakkoli je financována z vlastních zdrojů, by byla těžko proveditelná bez podpory vlastních rodin, celé řady přátel, kamarádů a outdoorových značek. Mnoho lidí v době našich tréninků půjčovalo své vybavení, vyráběli různé části výzbroje, šili vaky na saně; zástupci či majitelé outdoorových značek, které náš projekt zaujal, poskytli části vybavení zcela zdarma nebo za vstřícných finančních podmínek. Významně tím pomohli během příprav dotlačit expedici ke startu.
Technologie dopravní je úzce spajtá s technologií komunikační
Amundsen nebyl první, kdo se pokusil dostat k severnímu pólu vzduchem. První byl Švéd Salomon Andrée s vodíkovým balónem, o němž si myslel, že ho dokáže řídit. Vzlétl ze Špicberků už v roce 1897. Jeho spojení se světem – tehdy nejmodernějším – obstarávali poštovní holubi a lahvová pošta. Zbytky jeho tábora včetně tělesných ostatků se nalezly až po 33 letech.
Rok před vzducholodí Norge se pokoušel dostat Amundsen na pól motorovým letadlem. Nikdo nevěděl, jaké ho potkaly technické problémy - neměl vůbec žádné spojení; když se po třech týdnech objevil, byl již téměř jistě považován za mrtvého.
Naše expedice je povinně vybavena satelitním telefonem a nouzovým satelitním lokalizátorem. Bude tedy možné výpravu v určitých intervalech sledovat zde:
https://www.facebook.com/people/Arctos-6-100-Transpolar/61571354848544/
a zde:
https://www.instagram.com/100transpolar/
během přípravy jsme měli možnost se podílet na vývoji nového stanu
„Úspěch čeká na toho, kdo má vše v pořádku. Lidi tomu potom říkají štěstí.“ (R. Amundsen, 1912)
V následujících týdnech se ukáže, zda jsme se připravili dobře a jestli jsme na nic důležitého nezapomněli. Další otázkou samozřejmě je, zda stihneme přelyžovat špicberské ledovce tak, abychom byli včas v Ny Ålesundu u kotevního stožáru 11. 5. v 9:55, kdy vzducholoď NORGE odletí směr „absolutní nula“.
