1916: zahřmělo na svatou Annu. Poslední nalezená korespondence z války

Soustředěný nápor Rakouska Uherska měl za následek úplné vytlačení srbské armády z území Srbska a její ústup na jih. Rakouská armáda postupovala za nepřítelem stále dál.

Na Západní frontě začne v únoru 1916 zničující a dlouhá bitva u Verdunu, rozšířená o bitvu na Sommě, když se obě strany pokusí zničit armádu soupeře, ale ani jedna na to nemá prostředky.

Východní fronta byla i tento rok v pohybu, ale opačným směrem než rok minulý. Iniciativu převzali Rusové a podařilo se jim v jižním úseku fronty postoupit o desítky kilometrů a způsobit nepříteli veliké ztráty.

Na Italské frontě pokračují Italové v pokusech o průlom údolím řeky Soči s ještě marnějšími výsledky, než v roce předcházejícím.

V první části roku 1916 dostala „velectěná slečna Růžena Kohlíková“ na 40 pohlednic z různých koutů Balkánu – a to nevíme, kolik jich nedošlo. Někdy odesílal desátník Hamouz pohlednici nebo dopis téměř každý den, jindy nastala několikatýdenní odmlka. Zde jsou publikovány pohlednice poslední, korespondence končí dubnem 1916.

Szeged 1/1. 16/ 10. (zensur)

Ten Nový Rok nechť přinese nám oběma hojně štěstí a spokojenosti. Co mně přinese, nelze předvídat…

Hned začátkem ledna došlo k prvnímu z mnoha manévrů tohoto roku. 3.ledna je ještě odeslán pohled ze Szegedu a 10.ledna již píše z Tapé (pravděpodobně dnešní Tápé, předměstí Szegedu).

Tapé, 11/1. 16 (Z. Koř.)

… V noci jsme v polích ob den; hlídáme zákopy, střílíme zajíce, chodíme po baráčkách kupovat mléko a topíme se v blátě. Každý den jezdíme přes Tisu (maďarská řeka, pozn.). Nevíš, kdy se budou dávat dovolené? Kdy budou prohlídky, to nyní nevím, když jsme zde v tom zapadlém hnízdě a blátě. Já si ani nečistím bláto.

Tápé 13/1. 16 (ZensVách)

...jeden dopis se pravděpodobně ztratil. Máme se tu dobře! Včera nemohli jsme přejeti řeku, jak byl silný vítr. Byla to trochu nebezpečná zábava…

Tapé, 16/1. 16 (C)

...dostal jsem dnes dva najednou (pozn. dopisy). Budu nyní psát každý třetí den a Ty piš také! Tento lístek píši v zákopu. Zrovna teď jsem sestřelil holuba.

Tapé, 19/1. 1916 (Censur)

Jsem doposud v tom maďarském zamlátilově. Střílejí po nás, ale nic si z toho neděláme. Je to tu lepší než v Szegedě! Jen kdybych tu byl hodně dlouho. Já píši vždycky v zákopech. Mám tu na vartě dobré kluky. Vždy večer někdo vypravuje, něco Ti později napíši. Hrajem karty někdy až do rána.

Tapé, 23/1. 16 (CensurVách)

Dostal jsem dnes peníze, avšak nevím od koho. Nehněvej se na mne, když Ti potom vyhubuji, až se dozvím, žes mi je poslala Ty. Mám se tu dobře; peníze ty jsem dosud nepotřeboval. Ale také na ně dojde! Co Anďa? Vaška je mi líto. Nechce Andě ničeho psát. (Anďa - Anna Hamouzová, Tomášova sestra, zasnoubena s Václavem Kohlíkem, bratrem Růženy. Ten, jako učitel, měl být z války odvelen, ale proces se neustále oddaloval. pozn.)

Szeged 24/1 (Zensur)

Dnes ráno odešel jsem z Tapé do Szegedu k doktorovi a ten mne poslal do nemocnice ke Konstatierungu. Jak tam budu dlouho, nevím, ale hned Ti napíši. Piš mi na Wachdt. Do Szegedu. Neměj o mne žádných starostí, později Ti vše vysvětlím.

Szeged 26/1. 16

Už jsem zde tři dny. Doktor vždy přijde a zeptá se: Wie gehts? (Jak se daří, pozn.)„Danke“, já mu odpovídám. Bude-li to tak trvat aspoň půl roku, tak to tu vydržím. Krk už mně nezlobí. To víš, ta stará nemoc!

Szeged, 1/II. 16 (Zens)

Už jsem tu týden. Tak ty dny prchají a s nimi prchá všechno… Je mi smutno k uzoufání. Do nemocnice jsem dosud nedostal ani lístek, jen od Tebe, a ten mi ještě přinesl kollega z kasáren. Snad neví nikdo, že jsem v nemocnici! Co Anda? Ta chudák teď psát nemůže!

P.S. Neplatilas pokutu z neznámkovaných dopisů?

Szeged, 11/II. 16 (Cens)

Už jsem v kasárnách. Piš mně sem, ano? Při prohlížení nenalezli ničeho, co by bylo příčinou mé nemoce, proto mne ihned propustili. Jsem u Wachdetachement a rád bych zpátky do Tápé. Sotva mne tam pošlou. Co dělá žádost?

Szeged, 14/2. 16 (Zensur)

Dnes odjíždíme do Csoky; je to asi 2 hodiny vlakem odsud. Budeme tam zase v zákopech. Dovolené prý se budou dávat až od 15. března. Zatím mi piš Wachdetachement 28 Inf. Rgt. Csoka kei Szeged. Tam nebudu jezdit přes řeku. Snad to tam bude lepší než v Szegedu.

Csoka, 15/II. 16

Možná, že dnes odjedu zas nazpět do Szegedu. Na naše místo přijdou ti staří do 50 let. Než odjedu, napíši Ti rekomando. Co s námi budou dělat v Szegedě, Bůh ví! Snad budou nové prohlídky. Tak něco divného tuším. To bych měl po dovolené. Já bych tu tak rád zůstal! Dnes odpoledne se to rozhodne. Je to k zbláznění, to samé stěhování!

Csoka, 16/II 16

Já myslel, že je to u Szegedu a ono to hnízdo je až u Zenty, jeli jsme tři hodiny vlakem. Odtud mne vysvobodí zase jen nemocnice nebo dovolená. Jen kdyby už je povolili. Adresa T. H., Wachdt. Des Inf. Rgt. 28. Csóka bei Zenta, Süd Ungarn.

Zenta, dnešní Senta v severním Srbsku. Bylo zjevně rozhodnuto ponechat přestěhovaný regiment na místě. Navzdory relativně optimistickému tónu v textech je jasné, že dosud spíše záložní regiment se má stěhovat blíž k frontě za rychle ustupující srbskou armádou. Situace zjevně není dobrá, zejména se zásobováním.

Csóka, 20/II. 16

Lidé, kteří s námi přijeli, odjeli zase zpět do Szegedu a já tu ještě zůstal. Přijeli do 50 let. Bude to s nimi hezká práce. Chodím střílet vrány a večer si je děláme na papriku. Dnes budeme mít kočku. Cigáni jsou snad hodnější než já! Mám vypůjčenou dobrou flintu a s tou chodím střílet. Byl jsem v Zentě nakupovat.

Csóka 21/II.16

...jsem tu spokojen a jsem tu rád! Když nechodím na vrány, pomáhám kuchaři. Ten kocour byl znamenitý! Budeš mne mít ráda, když ti toto píši? Když jsme sem přijeli, měli jsme hned ta drobná zvířátka (pozn. vši), ale už jsme se jich zbavili. Měl jsem strach, že se tu o mne rozdělí a na Tebe by potom nezbylo pranic. Zívám…

Zenta 27/II. 16

Dnes jsme v Zentě na odpolední procházce. Je tam krásně. Zdravíme všichni – Tvůj Tomš, Ant. Špaler, Winklerkopf, Jan Šebestian, Červenka Eda

Csóka 2/III. 16

...Možná, že už dlouho v Uhrách nebudem. Má se náš regiment stěhovat. Kdy a kam, to není určité. Kdy budou dovolené ještě nic nevím.

Csóka 12/III. 16

Zůstanem tu as prý do 20. Dosud nevíme, kam se máme stěhovat. Ještě to dnes dobře dopadlo. Napíši Ti v dopise podrobněji.

Csóka 15/III. 16

… Pojedeme do Brucku, ale kdy, to nevíme . Nezlob se už na mne pro ten dopis. Kdož ví, jak to bude nyní se mnou. Zda dostanu já dovolenou, nevím. Asi sotva.

18/III. 16 (Zensuriert)

Dnes v noci v 1 hodinu ujíždím někam s vlakem na bojiště. Kdy se vrátím, to nevím, ale asi tak za 6-až 10 dní.

Den po odjezdu ze Szegedu (19.3.1916) píše pohled ze Szabatky (dnes Subotica na severu Srbska) a o několik dní později se překvapivě objeví o 500km dál ve Fiume – dnešním přístavu Rijeka na území Chorvatska.

Fiume 21/III. 16 (razítko Überprüft/Felülvizsgálva Fiume 6)

Dnes jsme dojeli do Fiume. Zda pojedeme zas nazpátek nevíme, možná, že pojedeme dále.

Fiume – Rijeka 23/III ráno

Dvě noci už jsme spali ve vlaku. Čekáme, až nám to zboží vyloží na loď a s ní pojedeme také my, někam do Dalmácie do Kotoru prý. Pravděpodobně se zde zdržíme ještě několik dní. Vaříme na kamenech u moře, myjeme se v moři, díváme se na obrovské parníky jak se zde krouží. Neměj o mne strachu. Brzo se zase vrátím.

Rijeka – Fiume 23/III.16 večer (razítko Überprüft/Felülvizsgálva Fiume 6)

Dosud jsme ve vlaku. Kamarádi, co přijeli se mnou už dnes odjíždějí, kdežto já pojedu snad až zítra, nebo později. Jsem rád zde, vidím tu modrou vodu a ty lodičky. Snad se zase zdráv vrátím. Vzpomínám na Tě stále, co asi teď děláš. Nyní vůbec mi nepiš, až se vrátím

Fiume 24/III. 16 (razítko Überprüft/Felülvizsgálva Fiume 8)

Dnes už jsme odstěhováni na lodi „Adelsberg“. Pojedeme některý den na „Metkovič“. Je to prý někde na Bosenských hranicích. Těším se na tu mořskou nemoc.

Fiume 25/III. 16 (razítko Überprüft/Felülvizsgálva Fiume 8)

Poslední pozdrav z Rijeky. V noci jedeme do Zadru. Jen abych se nezamiloval do některé vodní panny!

Fiume 25/III. 16 (razítko Überprüft/Felülvizsgálva Fiume 4)

Dnes v noci odjíždíme. Včera jelo několik lodí. Zítra jsme v Zadru, tam prý budeme stát několik hodin a pak dále. Dnes jsem spal v lodi. Ani jedna rusalka ke mně nepřišla

Zadr, 26.III. (razítko K.u.K. Militär KNIN)

Už jsme přeplavali kousek té louže. Ve 2. odp. jedem dále. Krásné, nádherné město.

Zadar, 27/III. 16 (razítko K.u.K. Militär KNIN)

Nemohli jsme včera odjeti, protože moře bylo trochu ohroženo. Snad až dnes. Od rána chodím na pobřeží a sbírám mušle, už jich mám plnou tornu. Je tu rozkošně-Jestli to půjde takto dále tak přijedu tak za 14 dní.

Desátníka Hamouze cesta na frontu a na bojiště očividně nijak nestresovala, přítomnost nepřátelského loďstva (moře bylo ohroženo) – vnímá jen jako drobnou nepříjemnost. Obdivuje krásu (dnešního) chorvatského města Zadar, na pohlednicích s italským názvem Zara. Následující den už píše z Metkoviče, vzdáleného 300 km.

Metkovič 28/3. 16

Po strašné noci a nebezpečné jízdě dojeli jsme konečně dnes o 11 hod. dop. na místo. Je to taková ves na řece Neretvě. Odtud pojedem přes Mostar a Sarajevo do Szegedu. Kdy nevím.

Pokud se důkladněji podíváme na itinerář Hamouzovy jednotky, zjistíme, že se vydala na cestu ze Szedgedu 18.3. 1916, o týden později – 25.3. přeplula 200 km z Rijeky do Zadaru, 28.3. pobývala v Metkoviči a o den později, 29.3. posílá Tomáš Hamouz na krásné panoramatické pohlednici (necenzurováno) Mnoho pozdravů a vzpomínek z Mostaru.

Ještě ten samý večer už píše pohled ze Sarajeva, kde vlastně celá válka vypukla. 30.3. jsou zpátky na cestě do Szegedu a 1.dubna odesílá vůbec poslední pohlednici z války z Budapešti. Vzhledem k tomu, co o průběhu této války víme, se zdá téměř absurdní, že část rakousko-uherské armády vyjede na okružní cestu po Balkáně, aby se po čtrnácti dnech vrátila do výchozího bodu, aniž se snad vůbec setkala s nepřítelem. Je ovšem možné – a poslední pohlednice by tomu napovídaly – že se desátník Hamouz po vzoru Josefa Švejka svému regimentu ztratil. Ve skutečnosti, protože v posledních měsících pobýval více v nemocnicích než ve vojsku, byl nakonec coby úředně uznaný „Staatskrüppel“ze zdravotních důvodů odeslán domů na základě onemocnění ledvin, zánětu slepého střeva či několikrát zmíněné „staré nemoci“.

29/III. 10Hod. Večer. (poštovní razítko Sarajevo, stejně jako i obrázek na lícní straně)

Jedeme už domů do Szegedu. Budem tam tak za tři dny. Zda je tam regiment, nevím.

Budapest, 1/IV. 16.

Jak se těším a vzpomínám na Tebe cestou k domovu. Jedu se na Tebe podívat

Feldpostkorrespondenz Karte, v neděli 9.4.1916

Drahý tatínku, maminko, sestro!

...dnes píši na zvláštní papír – březovou kůru ze stromů lesa, který nás již několik dní chrání před vedrem na dálném bojišti. Je klid, já zdráv. Pozdravujte Tomše, Venouš.

(adresováno Františku Kohlíkovi, mistru kováři v Družci, otci Václava a Růženy, pozn.)

Ačkoli Hamouzovy zprávy ohledně učitele Václava Kohlíka v poslední době nepůsobily optimisticky, tento Venouš (Vašek) píše v plném zdraví úplně poslední dopisnici z první světové války ve sbírce Růženy Kohlíkové a nakonec se vrátí domů. Jako řídící učitel školy ve Smečně u Kladna se ožení s Annou (Anďou) Hamouzovou a jejich syn Václav se stane lékařem.

Tomáš Hamouz od dubna 1916 už do války nezasáhl a ani předtím evidentně pro císařskou armádu velkým přínosem nebyl. Mohlo by se zdát, že proplul válkou bez větší újmy, nicméně Hamouzova rodina jako celek zaplatila za válku dost draze. O jeho bratrech (zmíněných na pohledu Anny Hamouzové ze 7.9.1914 víme, že v srbské Niši zajatý Petr zemřel tamtéž již roku 1915. Konce války se nedožil zraněný Jan (na fotografii), ani Václav, podle nápisu na náhrobku „ohňostrůjce houfnicového pluku“, jenž zemřel ve věku 32 let. O osudech Josefa, Rudolfa a Antonína už žádné další zprávy nejsou, na svatební fotografii Růženy a Tomáše z roku 1919 chybí (narozdíl od Rudolfova syna Rudly).

Tomáš Hamouz se oženil s Růženou Kohlíkovou a jejich jediná dcera Věra se stala učitelkou. Pracoval jako úředník Československých železničních drah a ve třicátých letech trávil více než jednou dovolenou v Dalmácii, jež ho během tažení tak okouzlila.

Ačkoli před válkou a v jejím průběhu byl poměrně vášnivým kuřákem, později usoudil, že to je k ničemu, típl poslední cigaretu a už nikdy si nezapálil. Zemřel v roce 1983 ve věku 91 let (narozen 1892). Růžena Hamouzová (roz. Kohlíková, narozena 1891) zemřela ve stejném věku v roce 1982.

(konec)

Zdroj: rodinný archiv

https://www.dejepis.com/ucebnice/prvni-svetova-valka-prvni-a-druha-etapa-valky-1914-1916/