Článek
Ale takovou věc dokážeme s bratrem – jsouce v podstatě geniální amatérští psychologové – hravě vysvětlit: je to věc role. Když se správně obléknete a je asi splněno ještě pár dalších podmínek, můžete se s klidem stát někým jiným a nemusí to být úplně rozpad osobnosti.
S během a třeba s počasím to může být podobné. Jako většina lidí si úplně neužívám déšť, když mám jít například po nákupech. To pak měním plány, zkoumám meteoradary, hledám deštník a jsem celý rozmrzelý. Podobné to je, když si chci jít zaběhat, pochopitelně.
Ale v některých momentech je to úplně jiné. Třeba když zrovna běžím nějaký pořádný závod, řekněme lehce nadmaratonské Zapomenuté hory. Startovní výstřel nebo výkřik to ve mně definitivně přepne. Najednou jsem běžec, jenom běžec. Rozběhnu se a tisíc jiných věcí mi začíná být úplně jedno. Prší? Podružné. Zima nebo vítr? Pocit na kůži není důležitý, když si svaly dokážou udržet svou teplotu, což nebývá takový problém. Mlha? Když si vidím aspoň pod nohy, je to pohoda. Jsem běžec, dokonale zjednodušená bytost, co má v hlavě najednou místo milionu myšlenek jen metronom.
Hledáte-li důvody, proč běhat, dejte si tohle na seznam. Je to super.
