Článek
Model vychází z jednoduchého a elegantního principu: každý jednotlivec pobírá dostatečnou dávku či dotaci na své podnikání a zároveň je zaměstnán činnostmi, které umožňují fungování samotného systému dávek. Ekonomickou aktivitou se tak nestává produkce, ale správa, posuzování, kontrola a audit veřejných prostředků, tedy oblasti s dlouhodobě stabilní poptávkou.
Systém je vystavěn jako vnitřně provázaný celek. Jedna skupina pracovníků posuzuje žádosti o dávky, další přezkoumává přijatá rozhodnutí a třetí provádí systematické audity celého procesu. Pro zachování rovnováhy je nezbytné, aby jednotlivé kontrolní vrstvy zůstaly personálně i procedurálně oddělené a průběžně se navzájem kontrolovaly.
Tento nepřetržitý cyklus administrativní činnosti vytváří trvalou poptávku po práci a umožňuje systému absorbovat veškerou pracovní sílu bez vzniku nezaměstnanosti. Případné zefektivňování procesů je v tomto kontextu považováno za potenciální riziko.
Ekonomická hodnota v navrhovaném modelu nevzniká prostřednictvím růstu produktivity, ale prostřednictvím udržování administrativní rovnováhy. Příjem je tak přímo svázán s existencí a složitostí samotného systému.
Studie uzavírá, že takto koncipovaný model představuje stabilní a předvídatelné uspořádání ekonomiky, v němž mají všichni zajištěný příjem i pracovní uplatnění — a zároveň silnou motivaci, aby se základní parametry systému příliš neměnily. Hlavní systémové riziko nepředstavuje jeho finanční udržitelnost, ale snaha o jeho zjednodušení.
