Článek
Moderní doba přeje rozkvětu jedinců, kteří si v zájmu „veřejného dobra“ nadšeně podřezávají větev sami pod sebou. Odhalte spolu s námi základní biologické mechanismy toho nepostradatelného druhu.
„Užitečný idiot“ (Idiotus utilis) není nadávkou, ale biologickým pojmenováním fascinujícího invazivního druhu, který prosperuje v živném roztoku sociálních sítí a informačního šumu. Není hříčkou přírody, ale precizním nástrojem mocenských struktur, sloužícím potřebám jejich krizového managementu.
Z evolučního hlediska se tento druh vyvinul jako biologický tlumič kritického myšlení v populaci. Jeho hlavní společenskou funkcí je vytváření „informačního šumu“, který maskuje skutečné záměry predátorů. V sociálním ekosystému plní roli přenašeče ideologických infekcí.
Pro svou funkci se užitečný idiot nabízí dobrovolně. Jeho existence je však podmíněna důležitými předpoklady: atrofii logického uvažování a hypertrofií potřeby „patřit k něčemu většímu“. Bez něj by tak žádná totalita či dezinformační kampaň nepřežila první týden – chybělo by jí totiž palivo v podobě upřímného, autentického a naprosto tupého nadšení.
Důležitou součástí biologické výbavy užitečného idiota je absence „reflexivního filtru“. Tento orgán u běžného jedince funguje jako vstpní čistička, jejímž úkolem je kritické posouzení informací, kterých se mu dostává. Konfrontuje je s vlastní zkušeností a elementární logikou a klade otázku: „Komu prospívá, že tomuhle uvěřím?“
U Idiotus utilis je tento filtr vrozeně nevyvinut nebo operativně odstraněn dlouhodobým působením toxických algoritmů sociálních sítí. Informace, se kterými je konfrontován, tak proudí přímo do centra emocí, aniž by byla poznamenána procesem myšlení. Jedinec pak nereaguje na realitu, ale na určitý signál, jako Pavlovův pes na zvonek, a jeho kognitivní funkce jsou plně v područí jejich loutkovodičů.
V přírodě málokdy narazíme na tak dokonale vyladěný mechanismus, jako je soužití užitečného idiota s jeho okolím. Tento mechanismus funguje na principu parazitické symbiózy, a k jeho základním článkům patří:
· Oligarcha, který dodává živiny (kapitál a média) a vytváří poptávku po chaosu, v němž se mu lépe loví, např. privatizuje. Potřebuje rozložit pravidla hry, aby v tichosti ovládl zdroje hostitele. Jeho cílem není ideologie, ale monopol.
· Predátor, vrcholový článek moci, často autoritářský vůdce. Zatímco oligarcha chce vlastnit, predátor chce vládnout a ovládat.
· Loutkovodič (spin-doktor, propagandista, PR specialita). Specializovaný parazit, který transformuje zdroje oligarchy do podoby emocí pro idiota. Převádí je do podoby jednoduchých, emocionálně nabitých hesel. Neútočí přímo, ale skrze idiota: tahá za nitky strachu a dalších emocí.
· Užitečný idiot tyto signály přijímá a slouží jako jejich zesilovač. Svým nadšením dodává plánu predátora punc „vůle lidu“.
· Hostitel, společnost jako celek, kterou paraziti vysávají. Užitečný idiot je „virem“, který hostitele oslabuje, aby jej predátor mohl snáze pozřít.
V pokročilých stádiích rozkladu ekosystému dochází k mutaci, kdy oligarcha a predátor splývají v jednu entitu. Tento „super-predátor“ disponuje neomezeným kapitálem i absolutní mocí. Pro užitečného idiota je tato fúze neviditelná; stále věří, že bojuje proti „elitám“, přestože jeho pán je jejich největším a nejagresivnějším představitelem.
Taxonomie druhu Idiotus utilis
Idiotus utilis se v ekosystému vyskytuje v podobě několika poddruhů. Patří k nim
1. Idiotus Romanticus (Snílek naivní). Žije v oparu idealismu. Věří, že predátoři přestanou žrát ovce, pokud jim ovce dostatečně nahlas zazpívají o míru. Příklad: Intelektuál oslavující diktaturu jako „novou éru lidství“, přestože by v ní nepřežil ani týden.
2. Idiotus Contra-Omnia (Věčný rebelant). Jedinec nastavený na automatické odmítání čehokoliv „oficiálního“. Pokud autorita řekne, že skákat z okna je nebezpečné, skočí, aby „nebyl ovce“. Příklad: Bojovník proti „diktátu vědy“ pijící bazénovou chemii, protože mu to poradil anonym na Telegramu.
3. Idiotus Narcissus (Sběratel lajků). Nezajímá ho pravda, ale estetika odporu a jeho zviditelnění. Potřebuje se cítit jako hrdina černobílého filmu, ovšem jen v dosahu Wi-Fi. Příklad: Celebritka sdílející citáty tyrana, protože „má styl“, zatímco její kariéra stojí na svobodách, které dotyčný právě likviduje.
4. Idiotus Resentimentus (Zapšklý mstitel). Nejnebezpečnější poddruh. Je poháněn čirou závistí a nenávistí ke všem, především těm, kteří ho v jakémkoli ohledu převyšují, např. sousedovi, kterému se daří lépe. Příklad: Volič tleskající destrukci státu, protože věří, že „těm nahoře to konečně ukážeme“, přičemž si nevšimne, že on sám stojí v první linii na odstřel.
Poznámka biologa: Osud užitečného článku
Je ironií evoluce, že jakmile užitečný idiot splní svou roli a pomůže predátorovi/oligarchovi k moci, stává se nepotřebným. Jako nositel revolučního neklidu je pro nový řád nebezpečný a bývá odstraněn mezi prvními. Predátor totiž ze všeho nejvíc pohrdá těmi, kteří se nechali tak snadno opít jeho rohlíkem. Navíc ví, že příště by je mohl ovládnout někdo jiný.
