Článek
20. října 1740 díky Pragmatické sankci usedla těhotná Marie Terezie na trůn. Měsíc poté Prusko obsadilo Slezsko
User:Magellan/cs.wikipedia.org/volné dílo
Když 20. října roku 1740 zemřel Karel VI., císař Svaté říše římské, nastoupila na trůn Marie Terezie. Přestože byl císař posledním Habsburkem na českém trůnu, ještě více než dvě stě let poté se opakoval blábol o třistaletém úpění pod habsburskou knutou. Teprve po rozpadu Rakousko-Uherské říše měli občané možnost poznat, co je to „úpění pod něčí knutou“.
Císaři Karlovi VI. bylo pětapadesát let a smrt přišla z míst, která nejvíc miloval. Z lesa. Buď se otrávil houbami, nebo prochladl na lovu.
Lov byl jeho vášní, pokud se dá masové vraždění zvěře nazývat lovem. Nebyl jediným, pro kterého byla zvířecí jatka posedlostí. Vedl si pečlivý deník, kde si zapsal, že mezi lety 1712 až 1740 postřílel téměř 100 000 kusů zvěře.
Obvykle seděl pohodlně opřen na voze s otočným sedátkem, kam mu dva hajní podávali střídavě nabité pušky. Honci naháněli zvěř před vůz a císař pálil a pálil.
V lese u Brandýsa nad Labem pálil císař tak, že postřelil knížete Adama Františka Schwarzenberka, který zranění podlehl. Údajně nešťastná náhoda, protože císař byl slepý jak patrona.
Autor: Martin van Meytens – Bruun Rasmussen/ cs.wikipedia.org/volné dílo
I když se vyskytly hlasy, že zase až taková náhoda to nebyla. Karel VI. si totiž už delší dobu dělal zálusk na Schwarzenberkovu manželku Eleonoru Amálii.
Smrt knížete Schwarzenberka mu asi vrásky nedělala. Nechal si pořídit cvikr a měsíc po této události už zase střílel jeleny.
Co považoval císař za skutečný problém, byly dvě dcery. Přesněji to, že neměl syna. A nepříjemná předtucha, že ho jako dědice koruny zřejmě mít nebude.
Císařský pár vyzkoušel všechny možné rady, jak počít syna, ale marně. Dokonce i vinnou kůru zkoušeli, ale výsledek nula. Jenom císařovna Alžběta začala chlastat.
Navíc řádil mor, který nehleděl na postavení a bral všechny. Pány i kmány. A tak císař přemýšlel, jak to udělat, aby koruna zůstala v rodině a vymyslel geniální plán. Pojmenoval ho „Pragmatická sankce“.
Dosud dědil nejstarší syn. A když syn nebyl, byla na řadě dcera.
Autor: Andreas Møller/cs.wikipedia.org/volné dílo
Jenže od nápadu k jeho realizaci vedla dlouhá a trnitá cesta. Uvedení Pragmatické sankce do praxe byl jeden z největších obchodů své doby. Aby byla mezinárodně uznána, stálo to císaře množství námahy a hlavně peněz. Je otázkou, jestli to celé, s ohledem na budoucnost říše, stálo za to.
Platnost Pragmatické sankce musely schválit všechny zemské sněmy monarchie. Předložení a schválení v Praze českým, moravským a slezským stavům proběhlo bez řečí. V Uhrách to bylo trochu těžší, ale i tam se podařilo.
Zbývalo její uznání v zahraničí. A začal politický handl, při kterém území měnila majitele. Každá velmoc chtěla využít situace a svůj souhlas si nechala nekřesťansky zaplatit. Platnost Pragmatické sankce nakonec odsouhlasili a podepsali zástupci Ruska, Anglie, Francie, Nizozemska i Pruska.
Jak později historie opakovaně ukázala, podpisy a závazky velmocí mají cenu pouze toho pergamenu, inkoustu a pečetního vosku, o čemž se měla brzy přesvědčit první dcera císaře Karla VI., Marie Terezie.
Na trůn po svém zemřelém otci dosedla 20. října 1740 i když na korunovace si musela ještě počkat. Nicméně vládnout bylo třeba začít hned.
Dědictví, které jí spadlo do klína, byl danajský dar. Sama v pátém měsíci těhotenství, obklopená ne zrovna nadšenou šlechtou, které má vládnout žena. Neznalá místních poměrů a věcí státnických, do kterých ji její otec nezasvěcoval, byla hozena do vody a měla plavat.
Velkou oporou jí nebyli ani dvorní poradci, ani armáda. Ti první byli přestárlí, zakonzervovaní geronti, kteří se z posledních sil drželi svých funkcí a koryt. Armádu zle pocuchali Turci, nový turkobijec, jako byl Evžen Savojský v nedohlednu a státní kasa vymetená. Dědictví za trest.
A za hranicemi ti, co nedávno uznali Pragmatickou sankci, si začali na mladou panovnici brousit zuby. Bavorsko, Sasko, Francie, a především soused severní, Prusko.
Autor: Antoine Pesne/cs.wikipedia.org/volné dílo
Marii Terezii bylo třiadvacet let a smečka slintajících vlků cítila snadnou kořist. Starý dobrák Fridrich II. ihned nabídnul bezbranné a všemi opuštěné dívce nezištnou pomoc. Ochrání ji přede všemi, když mu odevzdá Slezsko. Nabídka byla odmítnuta, což bylo od takové „holky“ pro sebevědomého Prusa plivnutím do tváře.
Za měsíc vtrhla třicetitisícová armáda Prusů do Slezska. Území Koruny české hájilo pouhých tisíc pět set mužů. Proti tak obrovské přesile neměli šanci. Na začátku ledna 1741 bylo celé Slezsko pruské.
Tak zvaná první slezská válka skončila Berlínským mírem, který byl paradoxně začátkem válek o rakouské dědictví.
Zdroje:
