Článek
Advent jako doba příprav na oslavu saturnálií a bakchanálií
Kdysi dávno byl Advent obdobím příprav na příchod Ježíše. Od toho také má toto období také svůj název. Což ví dnes každý gramotný, protože články s tématy o adventu se už více než třicet let s trapnou pravidelností opakují rok, co rok ve všech tištěných i internetových periodikách.
Stále stejné mudrování o duchovním rozjímání, ztišení nebo usebrání. O zvycích našich předků, lití olova, barborek ve váze a Mikuláše s cukrovím pro děti. Pokud bychom vzali přílohy novin s adventními „zprávami“ nepoznáme o jaký rok se jedná, protože je to pořád dokola.
Za předchozího režimu to nebylo jiné. Jen to duchovno nebylo tolik akcentováno. Recepty na vánoční pochutiny, háčkované ubrusy, nápady na vylepšení domácnosti a co sypat sýkorkám. Bez ohledu na rok, jako přes kopírák.
Do současného adventu přibyla další adventní kategorie, a to jsou celebrity. Kdejaký amnestovaný kriminálník, účastnice všech možných televizních soutěží, děvčata s vyšpulenými rty i pozadím co si zatrhla nehet a natáčí o tom „podcasty“. To všechno jsou celebrity, které z bezvýznamných zoufalců udělali lidé sledující a „lajkující“ jejich příspěvky.
A samozřejmě nesmí chybět tradiční, už profesionální komediantské rodiny „hogo fogo“. Ti všichni už desetiletí kopírují stále stejný adventní program se všemi jejich moudry, recepty, duchovními nabádáními a vzlyky nad dnešní uspěchanou dobou.
Lidem obdivované a sledované postavičky se nechají navléct do kuchyňských zástěr, postaví se k troubě nebo ke sporáku kde vedou zapálené diskuze, zda do bramborového salátu patří uzenina či nikoliv. Přitom je obecně známo, že dotyčná figurka nezvládne ani namazat chleba a spálí i čaj.
Byli ovšem i lidé, kteří nepodléhali adventnímu blábolení o receptech a věncích se čtyřmi svíčkami, zavěšeným na vstupních dveřích. Prožívali období „příchodu“ stejně jako jejich předkové, pro které to byl čas, jakých si „prázdnin“. Většina prací byla hotova, takže došlo zcela přirozeně ke ztišení a zklidnění. Ustaly polní práce a do lesa se chodilo už jen na dřevo.
Začaly roráty. Brzy ráno ještě za tmy se trousili lidé do kopce do kostela. Někdy bylo osvětlení uvnitř hodně ztlumené, někdy stačily jen zapálené svíčky věřících. „Rorate coeli de super…“ - „Rosu nám dejte nebesa shůry a oblaka dště spravedlivého“. Teprve poté se šlo na jiný kopec, do školy. Babičky domů, rodiče už byli dávno v práci.
Drancování a plenění obchodů se nekonalo. Jednak na vesnici nebylo co drancovat, a i kdyby bylo, peníze stačily jen na to potřebné. Prarodiče se nenápadně snažili vsunout do běžného života i myšlenky půstu, ale ty nepadaly na úrodnou půdu. Byly to prostě dny jako kterékoliv jiné. Jen byla brzy tma a museli jsme být brzy doma. Nikde žádné fronty, davy lidí, nervozita a stres.
Jen v sobotních přílohách novin se objevovala stejná moudra týkající se Vánoc. Recepty na ještě lepší kousky cukroví a vymazlenější výzdobu našich obýváků.
Reklamní kampaně moderní či postmoderní doby, které nezačínají první adventní nedělí ale mnohem dříve, už na konci října, sklízí své ovoce. Čokoládové figurky, které o které se čokoláda ani neotřela zabírají regály od začátku listopadu, kňourání koled v podání paumělců z pralesní ligy rve uši i v lékárně a na veřejných záchodcích a protivný zápach pečených trdelníků, údajné typické české vánoční dobroty, dráždí čichové ústrojí ještě i na Hromnice.
Advent se i dnes připomíná v tisku a na internetu stále stejnými články, projevy a radami. A celé toto období vyvrcholí záběry na kýčovité výzdoby bytů, domů a chalup, blikajících sobů se Santa Klausem, přeplácaných svátečních tabulí a zíráním na novou, štědrovečerní pohádku, která je opět horší než ta loňská.
Apokalyptické šílenství konzumu udělalo z doby očekávání a příchodu, období příprav na Saturnálie, svátky obžerství, komerce a konzumu. Bakchanálie v křesťanském rouchu.
Ježíšku, ty to vidíš!
Zdroje:
