Článek
Alexandr Makedonský dobyl svět, zemřel v Kristových létech a jeho hrob se pokouší nalézt desítky archeologů
Řeka Beas v indickém Pandžábu není žádný veletok a její význam v porovnání s ostatními řekami je bezvýznamný. Přesto sehrála v dějinách lidstva význačnou úlohu.
V roce 326 před Kristem právě u jich břehů zakončil svoji dobyvatelskou misi za ovládnutím světa mladý Alexandr III., později zvaný Veliký. Neměl to v úmyslu, ale většina jeho vojska odmítla pokračovat dál na východ. Všichni už měli dost vojenského života v neznámých zemích, kde za každým stromem a kamenem číhalo smrtelné nebezpečí, kterému nedokázali čelit.
Nespokojenost nejen vojska, ale i vyšších důstojníků přerostla v nebezpečnou vzpouru. To by mohl být signál pro jiné, dobyté oblasti, kterým se vazalství a odvody daní makedonskému mladíkovi vůbec nezamlouvaly. Pracně budovaná největší říše tehdejšího světa by se rozpadla jak domeček z karet.
Návrat na západ byl stejně náročný jako průnik do Indie, ale přece jen se armádě, kde hrozila každou chvíli další vzpoura, podařilo dostat do Mezopotámie. Nebylo to sice Řecko, domov většiny mužstva, ale přece jen území dostatečně civilizované a bezpečné.
Ale nebyly to jen podvratné řeči vojska, které dělaly Alexandrovi těžkou hlavu. Po dobu jeho nepřítomnosti byla větší část guvernérů vyhozena nebo popravena kvůli korupci. Administrativa se obohacovala na úkor říše a kradl kdo měl ruce.
Z diplomatických důvodů přinutil Alexandr vysoké důstojníky ke sňatkům s perskými dámami, aby tak posílil spojení Persie a Makedonie. To vedlo k dalšímu napětí a vzpourám, takže větší důvěru získávali perští důstojníci, namísto makedonských. Konspiroval snad úplně každý. Jenže to nejhorší mělo teprve přijít.
Festival boha vína ve městě Ekbatena byly několikadenní hody doprovázené nadměrnou konzumací vína. Bujarou pitku odstonal Alexandrův nejbližší přítel a milenec Hefaistión. Týden se potýkal v horečkách a ani péče nejlepších lékařů ho nezachránila. Hefaistión zemřel, stejně jako lékaři, které nechal Alexandr ukřižovat.
Obrovská armáda se usadila v Babylonu, kde byl mrtvý milenec zařazen mezi bohy a uctíván v novém héfaistiónském kultu. Při těchto oslavách, kdy víno teklo proudem, Alexandr zkolaboval. Týden se zmítal v horečkách, podobně jako nedávno jeho přítel. Generálové se marně snažili přimět blouznícího krále, aby stanovil dědice. Podle záznamu písaře nakonec zašeptal: „Tôi kratistôi!“, což znamená „tomu nejsilnějšímu“. Jenže který to byl?
Když vydechl naposledy, okamžitě se začaly šířit zvěsti o královraždě. A mluvilo se o neblahých znameních, která měla krále varovat před vstupem do Babylonu. Oleje do ohně přilily i události těsně po jeho smrti. Celý týden nebyly na mrtvém těle patrné známky rozkladu. To se rovnalo zázraku. Zbožštění krále nebo předzvěst katastrofy. Mrtvola byla poté podle egyptského vzoru mumifikována.
Děsivější verze hovoří o týden trvající paralýze, kdy král vypadal jako mrtvý, ale žil. Pokud došlo k procesu mumifikace, byla prováděna na ještě živém těle. A generálové se dál hádali a intrikovali o nástupnictví po mrtvém.
Ať už byl příčinou Alexandrovy smrti jed nebo malárie, o které se také dlouho spekulovalo, jisté bylo, že tělo mladého krále bylo naprosto zdevastované. Nejen množstvím zranění utrpěných v bojích a šarvátkách, ale především nezřízeným životním stylem. Byl těžkým alkoholikem a množství vína i tvrdého alkoholu, které denně vypil by odrovnalo každého. Lékaře, který by mu doporučil lepší životní styl, nechal samozřejmě ukřižovat. Král největší říše s upil se k smrti. To je zřejmě nejpravděpodobnější vysvětlení, protože ani v oněch dobách se běžně neumíralo ve dvaatřiceti letech.
Alexandr, stejně jako všichni lidé jeho doby se před každým důležitějším krokem radil s věštci. Orákulum určovalo život, doporučovalo nebo varovalo a obvykle se dotyčný podle toho zařídil. Stejně tak i král tehdy největšího impéria, které zahrnovalo oblasti od Řecka na západě až po oblasti Pandžábu na východě.
Právě věštba, před vstupem Alexandrových vojsk do Babylonu, nebyla příznivá. Přesněji byla varující. Pokud král do města vstoupí, bude to podle bohů, konec nejen jeho, ale i říše. Špatná znamení měla podle místních kněží trvat po celý rok. Jenže královi vlastní kněží, makedonského původu, měli logicky zájem usadit se v bohatém a proslulém městě. Minimálně po dobu odpočinku, než se pohnou západním směrem, blíž k jejich domovům. Jejich proroctví byla tedy naopak velice příznivá.
Jestli o fatálním kroku rozhodli bohové nebo jen nezřízené pitky zůstane zřejmě tajemstvím. Ale záhada, která by se vyřešit mohla je Alexandrův hrob. Dodnes totiž nebyl nalezen.
Nadějně vypadaly vykopávky v Alexandrii. Objevená stará římská silnice vedla k velké budově, o které se archeologové domnívají, že právě v ní se má nacházet hrobka, kdysi nejmocnějšího vládce starého světa. Město bylo v roce 356 zaplaveno vlnou tsunami. V krátké době následovalo zemětřesení a hladina moře výrazně stoupla. Obyvatelé takto ohroženého místa uprchli a tím zmizely i vzpomínky na hrobku krále.
Druhá verze o místě věčného odpočinku se týká oázy Siwa. Byla tam odkryta podzemní chodba s reliéfem boha Amona a starořeckými nápisy. Chodba ústí do pohřební komory, kde by podle archeologů mělo být Alexandrovo tělo. Komora ale zůstává na žádost egyptských úřadů stále zapečetěna. Na své otevření čeká už několik let.
Zdroje:
