Článek
Antonín Novotný, třetí dělnický prezident, který poznal, že socialismus v Československu už zvítězil
Nikdo v tehdejším Československu nezaznamenal tu historickou událost, totiž že zvítězil socialismus. Různých „vítězství“ si generace žijící ve dvacátém století užily na několik životů. „Vítězství“ poté oslavovaly ještě řadu let, ale 7. července 1960 si nikdo žádného vítězství nevšiml. Přestože to oznámil celému národu prezident Antonín Novotný.
Země změnila název, znak a z Československé republiky se stala republika socialistická. Jinak zůstalo vše při starém.
Vyučený strojní zámečník Novotný vítězství socialismu pravděpodobně viděl v křišťálové kouli. A hlavně to mohl oznámit národu. Za zády mu totiž dělal bodyguarda sovětský vůdce Nikita Chruščov.
Je logické, že když chtěl aparátčík postoupit do vyšší funkce, musel nejprve toho, kdo tam seděl, odstranit. Na začátku Novotného vzestupu byl tím protivníkem Otto Šling. Tomu jeho soudruzi sečetli všechny mínusy od židovského původu přes válečný exil v Anglii až po milenecký poměr s Marií Švermovou. Vdova po komunistickém světci Janu Švermovi měla zůstat národní vdovou, a ne si něco začít se Židem. Šling dostal v procesu se Slánským provaz a Novotný jeho místo v ÚV KSČ.
V listopadu 1957 odletěl Novotný na oslavy Velké říjnové socialistické revoluce. Prezident Zápotocký byl v nemocnici, kde 12. listopadu zemřel. Novým prezidentem měl být stalinista Viliam Široký. Na tom byla shoda. V Praze už probíhaly přípravy na volbu Širokého, tiskly se jeho prezidentské obrazy. Jenže Chruščov doporučil za prezidenta Novotného. A doporučení z Moskvy bylo rozkazem. Všichni poslanci změnili názor a 19. listopadu 1957 jednomyslně hlasovali pro Novotného.
Novotný byl na vrcholu a snažil se ovládat své přátele i nepřátele formou obálek a protislužeb. Asi už měl dost mučíren, krve a poprav, tak zkusil soudruhy udržet na uzdě dárky a dary. Se svou ženou Boženou žil relativně skromně. Ostatně na co si vzpomněl, to dostal zadarmo, takže peněz měl jako „šlupek“. Sám požádal o snížení svého prezidentského platu, aniž by se vymlouval na zákony a procedury, které tomu bránily. Což zní v dnešní době jako notně přehnané sci-fi.
Když to šlo, snažil se každému zahraničnímu potentátovi vyjít vstříc s nadějí, že se to nějak vrátí v zahraničním obchodu. Na přání Fidela Castra poslal Valtra Komárka, aby Kubáncům pomohl se zničenou ekonomikou a Františka Kriegela pro totéž, ovšem ve zdravotnictví.
Když etiopský císař potřeboval koňáka ke svému stádu lipicánů, stačilo se jen zmínit. Antonín Novotný propustil z vězení slavného chovatele koní barona Hildprandta z Ottenhausenu, bývalého majitele zámku Blatná, aby se v daleké, ovšem spřátelené Etiopii stal císařským štolbou. Kariéra, ve kterou pan baron v leopoldovské věznici už nedoufal.
Pro syna bývalého kambodžského krále Norodoma Sihanuka zajistil studium na Hudební akademii múzických umění v oboru balet. Dokonce bez přijímacích zkoušek. Zřejmě talent od pánaboha.
Během pražské návštěvy indonéského vůdce Sukarna sháněl Novotný vhodné dívky do vůdcovy postele tak nenápadně, že jistý Jaroslav Dietl o tom napsal divadelní hru „Slečna pro jeho excelenci“. Byla určena Vinohradskému divadlu, ale samozřejmě ihned zakázána. Tak daleko to s uvolňováním poměrů ještě nedošlo.
Nicméně doba se vymkla z kloubů a bývalý zámečník z Letňan neměl šanci ji ani pochopit natož ubrzdit. Ironií osudu ho v prezidentské funkci po Ludvíku Svobodovi nahradil Gustáv Husák, který svého stranického „pobratima“ Novotného upřímně nesnášel. Novotný byl jedním z těch, který zajistil Husákovi krásných deset let v kriminále.
Poslední roky svého života byl odstraněný komunistický prezident sledován na každém kroku státní bezpečností. Jeho smrt byla oznámena v novinách lakonickou zprávou v několika holých větách. Stejný konec a nezájem čekal i na jeho posledního rivala Husáka.
Takže přece jen jakási soudruhy proklamovaná rovnost existuje.
Zdroje:
