Článek
Během „Bartolomějské noci klášterů“ při akci K zlikvidovali komunisté klášterní život v celém Československu
Pokud v roce 1949 ještě nějaká složka nebo organizace vzdorovala komunistické zvůli, byla to církev. Měla jistý morální kredit, kontakty se zahraničím, a to komunisté nemohli potřebovat.
Především římskokatolická církev, která měla své ústředí v zahraničí. Jejím silným prvkem byly církevní řády. Způsob, jak je zlikvidovat, začal nabývat podoby už v roce 1949. Jako první řády měly přijít na pořad ty největší a nejpočetnější.
Celá akce s názvem „Návrh na konečnou reorganizaci řádů“ byla schválená 20. ledna 1950. Měla proběhnout ve dvou etapách, aby řeholníci neměli čas na útěk nebo ukrytí klášterního majetku a aby veřejnost nedostala příležitost k protestu. Termínem „reorganizace“ soudruzi samozřejmě chápali „likvidaci“. Jinak to ani neuměli.
V noci ze 13. na 14. dubna 1950 kláštery sedmi nejpočetnějších mužských řeholních řádů obklíčila policie. Nasazeno bylo 75 autobusů a 129 osobních aut, 270 příslušníků StB a 946 členů Veřejné bezpečnosti. První etapa „Akce K“ začala.
Průběh byl všude stejný. O půlnoci přijely před klášter autobusy se zalepenými okny, estébáci vyrazili dveře, všechny vzbudili a nahnali do společenské místnosti. Tam jim přečetli příkaz k likvidaci kláštera. Už to nebyla reorganizace. Za neustálého řevu, nadávek a pohánění si mohli vzít řeholníci jednu tašku svých osobních věcí, někde i peřinu.
Velká část řeholníků byli vysokoškolsky vzdělaní lidé mnoha oborů, profesoři přednášející na univerzitách a často pologramotní poskoci bolševické policie měli konečně možnost ukázat svoji převahu.
Zadržení neměli ponětí. kam je vezou. Samozřejmě se začaly šířit teorie, že míří do ruských gulagů nebo rovnou na místa, kde budou hromadně postříleni.
Klášterní budovy byly ponechány svému osudu, takže postupně chátraly. Nebo do nich byly umístěny skupiny obyvatel, kterými se nový, šťastný socialistický řád nechtěl chlubit. Tělesně nebo mentálně postižení. Velké knihovny byly odváženy na náklaďácích a co se dalo prodat šlo na jednu hromadu, zbytek se zničil. Zařízení rozkradeno, o co nikdo nestál také zničeno.
Některé kláštery, jako v Želivě, Oseku, Hejnicích nebo Králíkách sloužily jako místo pro internaci zadržených. Těžká, otrocká práce, neustálé ponižování a šikana ze strany bachařů a strážných byly na každodenním pořádku.
Pro veřejnost byly připraveny informace, které zdůvodňovaly nutnost takové akce. ČTK vydala 18. dubna 1950 toto prohlášení:
„V poslední době bylo zjištěno, že nástrojem zahraničních nepřátel republiky se staly katolické kněžské řády. Při projednávání rozvratné protistátní činnosti bylo prokázáno, že v četných klášterech byli ukrýváni nepřátelští agenti, vyzvědači a dokonce vrahové. V klášterech byla odhalena skladiště zbraní, tajné vysílací stanice a mnohé kláštery se staly základnami vyzvědačské činnosti. “
Rodiny řeholníků dlouho nevěděly, co se s jejich blízkými stalo. Zadržení měli zákaz jakékoliv komunikace s okolním světem. Teprve po několika týdnech jim bylo umožněno napsat domů stručnou zprávu.
V některých místech, kde byli řeholníci drženi, došlo k projevům nespokojenosti místních, kteří s internací a likvidací klášterů nesouhlasili. Největší odpor a nepokoje byly především na Slovensku. Demonstrace v Pruské, Hlohovci a Pezinku musela rozhánět armáda. V Podolínci se asi dvě stě lidí dostalo ke klášteru, kde byli řeholníci zadržováni. Na dvoře je zastavili ozbrojení příslušníci StB. Na rozehnání lidu museli použít varovné výstřely. Ve Spišském Štvrtku zase slzný plyn. Samozřejmě, že o těchto událostech komunisty ovládaný tisk a rozhlas mlčel.
Na Akci K o několik měsíců později navázala Akce Ř, která znamenala totéž v bledě modrém; šlo o likvidaci ženských řeholních řádů v Československu.
Bylo pozatýkáno celkem 2376 řeholníků a 219 klášterů bylo zlikvidováno. Za dva týdny, ve druhé zatýkací vlně, se komunisté postarali o zbytek. Noc ze 13. na 14. dubna 1950 dostala v křesťanských kruzích název „Bartolomějská noc“. Jeden ze zatčených, dominikán Karel Floss později napsal: „V tom roce byl odvázán ďábel ze řetězu“.
Zdroje:
