Článek
Během události Magdeburger Hochzeit, největších jatek třicetileté války, bylo povražděno dvacet pět tisíc obyvatel Magdeburgu. Na původní počet se město dostalo až za dvě stě let
Magdeburg je prastaré německé město na západním břehu Labe. Na levém sídlili Slované, proti kterým bylo město opevněno kamennou hradbou. V městském znaku je panna, německy Magd, která v kombinaci se slovem Burg, což znamená hrad, dala městu název. Magadeburg je tedy Panenský hrad.
Snad proto o několik století později si jako narážku na pojmenování města neopomněl polní maršál hrabě Tilly vymyslet druhý termín „Magdeburger Hochzeit“. Magdeburská svatba. Těžko říct, jestli měl maršál Tilly smysl pro černý humor nebo to vyslovil až poté, co uviděl následky „svatby“. Každopádně symbolika panenské krve a krve, která tekla ulicemi zničeného města byla více než příhodná.
Autor: Matthäus Merian/commons.wikimedia.org/volné dílo
Rok 1630 byl dvanáctým rokem války mnohem později zvané válka „třicetiletá“. Když před těmi dvanácti roky vyhodili čeští stavové do hradního příkopu královi úředníky, nikdo netušil, co taková tradiční pražská defenestrace způsobí.
V roce 1630 byl Magdeburg široko daleko jediným luteránským městem obklopeným katolickou většinou. To samozřejmě druhá strana, tedy katolická, nemohla nechat jen tak. Její armádě velel zkušený vojevůdce Jan Tserclaes Tilly. Obléhání Magdeburgu svěřil generálovi Gottfriedu zu Pappenheimovi. Jeho dvaceti tisícové vojsko se utábořilo na dostřel od hradeb.
Obklíčené město nemělo proti obrovské přesile šanci. A jejich bratr ve víře, švédský král Gustav II., nepovažoval obranu Magdeburgu za svoji prioritu a město ponechal osudu.
Autor: Eduard Steinbrück /commons.wikimedia.org/volné dílo
Katolická vojska chtěla obsadit město nejen z důvodů náboženských, aby jeho obyvatele vrátila do lůna katolické církve, ale především potřebovala doplnit zásoby. Živit, šatit, vyzbrojit a vyplácet dvacetitisícovou armádu nebyla hračka.
Přestože mnozí radní vybízeli k potupné, ale pořád ještě přijatelné kapitulaci, vojenské velení města ji odmítlo. Věřili, že švédský král dorazí včas.
Dvacátého května za palby děl z přilehlých vesnic zahájili obléhatelé útok. Překonat slabě chráněné hradby nebyl velký problém a vojáci vtrhli do města. Delegace katolické menšiny šla vojska přivítat jako osvoboditele, ale byla zmasakrována jako jedna z prvních.
Protestantští obránci zapálili některé budovy, aby útočníci přišli do vypáleného města a jejich kořist byla co nejmenší. Obrovský požár brzy zachvátil celé město.
To, co následovalo daleko předčilo všechny hrůzy dvanáct let trvajících bojů. Řádění zdivočelých vojáků trvalo čtyři dny.
Vyhladovělí a adrenalinem nadopovaní vojáci se urvali ze řetězu. Vraždili všechny, kteří jim přišli do cesty, lhostejno zda protestanty nebo katolíky. Někteří obyvatelé města se pokusili ukrýt v kostele a využít práva azylu. Shořeli společně s kostelem.
Ulice se začaly plnit povražděnými, rozsekanými, znásilněnými a zmrzačenými lidmi. Mnoho se jich utopilo v řece při pokusu dostat se z ohnivého pekla. Mnozí byli nabodnuti na kůly nebo zaživa čtvrceni jako poražený dobytek.
Po čtyřech dnech z třiceti tisícového počtu obyvatel přežilo necelých pět tisíc. Město kompletně vyhořelo. Obyvatelných zůstalo jen několik domů kolem katedrály. Ve spáleninách hnilo dvacet pět tisíc mrtvol a kouř ze spálenišť bylo vidět na míle daleko.
Drancování města trvalo čtyři dny. Teprve 24. května Jan Tserclaes Tilly plenění a vraždění zastavil.
Autor: Pieter Meulener - Erik Cornelius/commons.wikimedia.org/volné dílo
Během projížďky ruinami města, v kouři a zápachu hnijících mrtvol byl sám znechucen tím, co jeho vojáci ve městě napáchali.
Zato ve Vídni bylo na počest dobytí Magdeburgu uspořádáno děkovné Tedeum a za mrtvé bylo slouženo tisíce mší svatých. Dokonce i papež Urban VIII. vyvraždění města ocenil jako „zničení kacířského hnízda“.
Brutální násilí nakonec nemělo takový odstrašující dopad na ostatní německá města, jak katolická liga očekávala. Přesně naopak. Laxní a váhající německá protestantská knížata se spojila a přidala se na stranu Švédů.
Velmi slabou útěchou bylo, že autoři tohoto největšího masakru třicetileté války nežili o mnoho déle.
Polní maršál hrabě Jan Tserclaes Tilly zemřel 30. dubna 1632 v Ingolstadtu na tetanus. Bylo mu 73 let.
Švédský král Gustav II. Adolf padl 16. listopadu 1632 v bitvě u Lützenu. Bylo mu 37 let.
Polní maršál Gottfried Heinrich, hrabě Pappenheim padl ve stejné bitvě jako jeho švédský protivník. Bylo mu 38 let.
Celých dvě stě let trvalo Magdeburgu, než dosáhl stejného počtu
obyvatel, jako před Magdeburskou svatbou.
Zdroje:
