Článek
Bylo ho potřeba na jihovýchodní Moravě. Kulaci odmítali vstoupit do nově zakládaných zemědělských družstev a bylo je třeba přesvědčit. Stejně jako tady, na Boskovicku a Olešnicku.
Teprve za půl roku po střelbě, 8. února 1953, se začalo zatýkat.
V roce 1948, kdy dělnická třída pod vedením Klementa Gottwalda nastolila v zemi nový spravedlivý řád, odmítla většina obyvatel vesnice Křtěnov u Olešnice na Moravě volit jednotnou kandidátku Národní fronty. Navíc byla celá oblast silně nasáklá „opiem lidstva“, jak se o náboženství vyjádřil celoživotní nemakačenko a parazit na fabrikantovi Engelsovi Karel Marx. Bylo třeba s tím něco udělat, aby už ti helvéti a jiní zpátečníci pochopili, kdo je tu od teď pánem.
Bylo potřeba nasadit mezi vesničany někoho, kdo vyprovokuje a přinutí místní k nějaké nepředložené akci, ze které by se dala vyrobit akce protistátní a protisocialistická. StB si vybrala bývalého partyzána, který zastřelil a postřelil několik odzbrojených a zajatých německých vojáků v Jihlavě. Štefan Kaňka ale věděl, že hra, kterou s ním chtějí estébáci sehrát, nemusí dopadnout dobře a odmítl. Tím si s největší pravděpodobností zachránil život.
Jiný bývalý partyzán Josef Matouš ale nabízenou roli agenta-provokatéra přijal. Byl to primitiv, zloděj a vrah s neukojitelnou touhou po moci. Na Boskovicku byl známý jako falešná pětka. Pasák obecního dobytka, který ukončil školní docházku už v devíti letech. Příležitostný zloděj a násilník. Za války utekl z totálního nasazení a během potulek, na kterých se živil krádežemi, byl přijat do partyzánského oddílu Jermak a Dr. M. Tyrš. Problémy s kázní kompenzoval vykonáváním poprav. Odsouzeným s oblibou rozbíjel lebky sekyrou, jako by štípal dříví.
Z brutální vraždy Hildegardy Hudcové a jejího syna Oldřicha v Kunštátu byl podezřelý právě Matouš. Proražená lebka devítiletého Oldřicha několika údery sekyrou nesla rukopis bývalého partyzána, v té době už agenta a spolupracovníka StB.
V roce 1952 byl právě v kriminále za celou šňůru krádeží. Estébákům nedalo moc práce ho přemluvit k další spolupráci výměnou za pobyt na svobodě. A pustili ho na Olešnicko. Bezzubý Pepek si začal říkat agent Karel. Vysedával po hospodách a vyprávěl, že je poslaný ze Západu, aby dal dohromady protikomunistický odboj. Americký parašutista. Blábolil o úkrytech zbraní, o vysílačkách a partyzánských bunkrech v lesích.
Dost lidí mu uvěřilo a poskytovalo mu střechu nad hlavou, jídlo i peníze, za což později zaplatili mnoha lety v pracovních lágrech.
A potom přišla ta osudná neděle 15. června 1952. V hospodě Bezzubý Pepek v roli amerického výsadkáře přesvědčil místního rolníka Josefa Krejčího, aby zastřelil místního předsedu KSČ. Krejčího i Bezzubého Pepka poté okamžitě sebrali a zraněného Josefa Šafránka odvezli do nemocnice.
V kobkách vyšetřovatelů nakonec skončilo několik desítek osob z okolních vesnic a po dlouhých a trýznivých výsleších ze všech vymlátili přiznání ke všemu, co StB potřebovala a chtěla.
V olešnické sokolovně proběhl proces s deseti zatčenými, kteří se přiznávali k vlastizradě, k pokusům o svržení demokratického režimu a k přípravám vraždy. Vězně přivedli s klapkami na očích, takže je bachaři vedli za rukávy jako slepce. Soudu předsedal Jaroslav Demczak, který se „vyznamenal“ u podobného případu v Babicích. Tam tento soudce, který obdržel titul JUDr. po ročním školení pro právníky, rozdal jedenáct trestů smrti provazem.
Tady vyřkl ortel smrti „jen“ nad dvěma. Josefem Krejčím, který postřelil komunistu Josefa Šafránka. A nad Josefem Matoušem, alias Bezzubým Pepkem, zlodějem, vrahem, partyzánem a agentem-provokatérem StB. Nejspíš proto, že toho hodně věděl. Popraven byl 29. srpna 1953 v Praze na Pankráci.
Ostatní obžalovaní dostali tresty od pěti let po doživotí. Nádavkem ztrátu majetku a vysídlení jejich rodin do pohraničí.
Film Vojtěch Jasného Všichni dobří rodáci z roku 1968 byl natočený volně podle této události.
Zdroje:
