Článek
Nerozborné přátelství mezi národy Sovětského svazu Josifa Stalina a nacistickým Německem Adolfa Hitlera
Celá jedna generace dříve narozených vyrostla mezi tupými a vylhanými hesly bolševických agitátorů. Všude, kam se člověk během čtyřiceti poválečných let podíval, se skvěly bláboly o nerozborné družbě SSSR a ČSSR. Jaksi se nehodilo a ani nešlo připomenout, že Sovětský svaz se už dříve přátelil se svým pozdějším nepřítelem nacistickým Německem. Výsledek tohoto nerozborného přátelství Stalina a Hitlera stál svět zhruba šedesát milionů lidských životů.
Obě země měly jedno společné. Byly nespokojené s uspořádáním Evropy, vytyčeným po první světové válce, a toužily ho změnit. To je nakonec přimělo hledat společnou řeč.
Blízké vzájemné vztahy mezi Německem a Sovětským svazem z druhé poloviny dvacátých a začátku třicátých let rychle opadly, a tak první pokus o jejich znovuvzkříšení proběhl na konci roku 1934. Oficiálně šlo o obchodní dohodu, ve skutečnosti to byla žádost o půjčku Sovětskému svazu. A nebyla jediná. První byla na dvě stě milionů marek, další už byla pět set milionů.
V dalším roce podpořil ještě těsnější spolupráci samotný Hermann Göring a byla z toho jednání o dodávkách vojenského materiálu zemi Sovětů.
Ovšem přátelství dvou velmocí nemůže mít nikdy dlouhého trvání, protože každá z nich touží být tou první a jedinou. V roce 1937 se Hitler začal obracet k Velké Británii a Stalin ho přestal zajímat. Následně nechal Stalin popravit všechny ty, kteří se na jeho rozkaz o nové námluvy s Německem pokoušeli.
Nacistická propaganda líčila Sovětský svaz jako zaostalou zemi, ve které je podřadná slovanská rasa vysávaná tlustými a pejzatými Židy. Když Stalin odvolal z postu ministra zahraničí Maxima Litvinova, který před Němci varoval, navíc byl židovského původu, bylo to pro Německo znamení, že se blýská na lepší řasy. Nový ministr zahraničí Molotov byl Stalinův dávný kumpán, stejně bezskrupulózní jako jeho pán, který přežil všechny Stalinovy čistky.
Protože se Hitler připravoval na válku v západní Evropě, aby odčinil potupnou porážku a ponižující podmínky Versailleské smlouvy z června 1919, potřeboval klid na východě.
Po opakovaných jednáních se nakonec obě totality dohodly na zlepšení vztahů. Ministři zahraničí obou zemí Vjačeslav Molotov a Joachim von Ribbentrop podepsali 23. srpna 1939 „smlouvu o neútočení“. V tajném dodatku si rozdělili sféry vlivu ve východní Evropě.
Ve skutečnosti šlo o dělení Evropy, jejíž hranice procházela Polskem na linii řek Narev, Visla a San. Za měsíc, 28. září byla podepsána Smlouva o hranicích a přátelství mezi Německem a SSSR.
V tajném dodatku byla také vzájemná spolupráce mezi Gestapem a NKVD o potlačování jakékoliv nepřátelské propagandy.
A pak už to šlo rychle. 1. září 1939 nacistické Německo zaútočilo na Polsko ze západu, jihu a severu, 17. září pak Sovětský svaz napadl Polsko z východu.
Dne 22. září se v Brestu Litevském uskutečnila velká vojenská přehlídka. Oslava společného vítězství hitlerovského Německa a Sovětského svazu nad Polskem. Bylo to už počtvrté v dějinách, co si Rusko s Německem rozdělily polské území.
Stalin napadl Finsko, za což byl Sovětský svaz vyloučen ze Společnosti národů. Takzvaná Zimní válka skončila Moskevským mírem v březnu 1940. Finové sice přišli o Karelskou šíji, část východní Karélie a přístup k Severnímu ledovému oceánu, ale udrželi si nezávislost.
Následně Sovětský svaz nastoupil na Pobaltí a Rumunsko pod nátlakem muselo vydat Besarábii, ze které se stala Moldavská sovětská socialistická republika.
Obchodní a ekonomická spolupráce fungovala neméně dobře jako ta vojenská. Věčně hladovějící Sovětský svaz posílal do Německa milióny tun obilovin a dalších potravin. Německo na oplátku zbraně, lokomotivy a letadla.
Ještě v lednu 1941 mezi sebou obě země podepsaly další ekonomickou dohodu, přestože už Hitler určoval termín napadení svého přítele a spojence. Marně se Göring s Ribbentropem snažili Hitlera od útoku přemluvit. V květnu téhož roku dorazila do Německa velká dodávka kaučuku ze Sovětského svazu, který Němci potřebovali na výrobu pneumatik nutných pro operaci Barbarossa. Když 22. června roku 1941 zaútočil Hitler na Sovětský Svaz, mířila do Německa ještě dodávka sovětského obilí.
Spojenectví dvou diktatur netrvalo ani dva roky.
Když se Stalin dozvěděl o napadení země svým kamarádem Hitlerem, nejprve tomu nechtěl věřit a poté se psychicky složil. Týden se neobjevil na veřejnosti a nebyl schopen na válečnou situaci reagovat. Po válce bude milióny svých obdivovatelů pasován na největšího vojevůdce a génia, jakého kdy tato planeta nosila.
Komunisté se snažili svoje přátelství s nacistickým Německem vymazat z paměti lidstva. Ale území, která v jeho důsledku anektovali, si Sovětský svaz ponechal až do svého rozpadu v roce 1991.
Zdroje:
