Článek
Bolševici se během Velké ruské čistky pod vedením Stalina vraždili mezi sebou
Bohužel to nedotáhli do konce.
Byly to dva pilíře bolševické revoluce. Leninovi nejbližší spojenci. Proto stáli v cestě Gruzínci, který chtěl veškerou moc pro sebe. O Lenina si starost dělat nemusel, ten už mlel z posledního. Ale ti dva byli ještě v plné síle.
Nebyli to první ani poslední kamarádi, sami s rukama od krve, kteří skončili s dírou v lebce. Stalin nechtěl mít kolem sebe svědky svých politických začátků. Dobře věděl proč.
Na začátku dvacátých let stáli na vrcholku mocenské pyramidy tři kamarádi. Zinovjev, Kameněv a Stalin. Lenin byl díky postupující nemoci odstaven a předán do péče ošetřovatelů.
Zinovjev, pocházel z rodiny chudých židovských zemědělců. Přidal se k ruským bolševikům v roce 1903 a stal se Leninovým lokajem poslušným vykonávat i sebeodpornější rozkazy. První tři roky 1. světové války strávil ve Švýcarsku. Do Ruska se vrátil v dubnu 1917 v zapečetěném vlaku spolu s Leninem.
Po pádu prozatímní vlády 4. listopadu 1917 v Petrohradě se Leninova banda dostala k moci. Zinovjev vystoupal po stranickém žebříčku až do funkce předsedy výkonného výboru Kominterny. V Petrohradě během občanské války rozpoutal rudý teror. Inteligence a bývalá šlechta měly být jako „vykořisťovatelské třídy“ fyzicky zlikvidováni.
Po Leninově smrti roku 1925 Zinovjev vystoupil proti Stalinovi a přiklonil se na stranu Trockého. Za to se mu dostalo vyloučení ze strany. Omilostněn byl až roku 1932, kdy mu bylo členství obnoveno.
Vražda Sergeje Kirova 1. prosince 1934 byla Stalinovi vhodnou záminkou pro likvidaci všech soudruhů, kteří mu dopomohli k moci.
Nejprve byl Zinovjev odsouzen k deseti letům vězení. Odtud psal Stalinovi patolízalské dopisy, ve kterých sliboval udělat cokoliv pro svoji modlu. Trest smrti zastřelením byla ještě milosrdná smrt pro vraha, který měl na svědomí desetitisíce mučených a povražděných. Před vlastní popravou skučel a škemral o život.
Stalin si pak v úzkém kroužku svým mordýřů nechával opakovaně předvádět, jak se Zinovjev vzpíral. Sténal, plazil se po zemi a líbal boty svých popravčích. V poslední chvíli zdvihl ruce a začal se modlit k Bohu slovy: „Slyš, Izraeli, náš Bůh je jediný Bůh!“
Jeho souputník a další z vrahů Kameněv byl z jiného těsta. Seznámil se s Leninem v Paříži a v Gruzii poznal i Stalina. Na politickém výsluní se příliš neohřál.
Po půlnoci 25. srpna 1936 byli Kameněv a Zinovjev, kdysi nejbližší Stalinovi spolupracovníci vyvlečeni z cel Lubjanky a odvedeni do popravčí místnosti. Měli být jedni z prvních zlikvidovaných ve velkém monstrprocesu. Společně se čtrnácti dalšími vysoce postavenými bolševiky se přiznali ke všem absurdním obviněním, která jim vyšetřovatelé předložili k podpisu.
Na rozdíl od Zinovjeva Kameněv vystupoval jako stoik a napomínal svého soudruha, aby se choval zmužile a důstojně.
Těmito popravami začala v SSSR Velký teror mezi bolševiky. Během dvou let bylo zatčeno a vyslýcháno více než půldruhého milionu osob. Sedm set tisíc jich bylo zastřeleno.
Zdroje:
