Článek
Marta Gottwaldová byla hlučná, ráda se napila a mastila karty. V mariáši neměla soupeře a dokázala obrat kdejakého karbaníka
Na Pražském hradě, sídle českých králů, se za ta staletí usadily všelijaké existence. Ať už jako vládcové nebo jejich manželky, milenky, rádci a všelijací podržtaškové. Ženy a milenky bývaly obvykle krasavice, protože žádný mocný si logicky nenajde obludu, se kterou po dosazení na trůn bude fotografován, v dřívějších dobách malován.
Jistě mladá Marie Holubová, nemanželské dítě chudé vdovy, nikdy nesnila o tom, že se jednoho dne stane manželkou prezidenta republiky a Pražskému hradu bude říkat doma.
Autor: Anonymous/https://commons.wikimedia.org/volné dílo
Není známo, proč si později křestní jméno Marie změnila na Martu. Se základním vzděláním se pokusila vyučit číšnicí, což se nepodařilo a životem se protloukala jako služka. Nemusela později falšovat své životopisné údaje o „dělnickém původu“ jako mnozí, protože byla skutečně „ženou z lidu“, které znepříjemňovali život úřady nebo policajti.
Hledala práci všude možně od Ostravy až po Trenčín. V Příboru došlo k osudovému setkání s jistým poddůstojníkem Klementem Gottwaldem. Jejich startovní čára byla podobná. I on byl nemanželským synem z nejchudších poměrů, ale na rozdíl od Marty rád četl, učil se cizí jazyky a na nějaké randění moc nebyl. Ale když Bůh dopustí i motyka spustí a z několika schůzek se narodila dcera, která dostala jméno po matce, tedy Marta.
Problém byl, že Kléma se do ženění nehrnul, a navíc to byl, z pohledu stáních institucí, „štváč, rebel a buřič“. V armádě se mu nelíbilo, ale moc možností, jak se uživit nebylo. Jako vyučený stolař nastoupil v Rousínově do továrny na nábytek. Marta s dcerkou ho následovaly.
Ke svatbě byl Kléma více méně dotlačen svými soudruhy, kteří dbali nad mravností a slušností svých členů. Tak se 21. března 1928 v Praze konala svatba.
Autor neznámý/https://commons.wikimedia.org/volné dílo
To už byl Gottwald zavedeným novinářem komunistického tisku, funkcionářem nedávno založené KSČ a horlivým soudruhem, prahnoucím po moci. Marta do KSČ nikdy nevstoupila, přestože strážci ideologické čistoty to opakovaně svému soudruhovi předhazovali.
V roce 1934 byl na Gottwalda vydán zatykač a Národní shromáždění jej zbavilo poslanecké imunity. Aby se vyhnul vězení, emigroval i s rodinou do Sovětského svazu. Následující rok se Gottwald stal tajemníkem Exekutivy Komunistické internacionály. Bylo to „top“ postavení a jako takové příslušně honorované.
Marta se ocitla v nevídaném luxusu v přímém kontrastu se skutečnou bídou, kterou mohla vidět na moskevských ulicích. Nemohlo jí uniknout, že všechny ty bláboly o rovnosti, proletářích a ráji na zemi jsou pusté lži. Žili jako privilegovaná kasta, na co si vzpomněli, to měli.
Ubytovaní byli v luxusním hotelu, k dispozici byla dača a každodenní nákupy v obchodech určených hrstce prominentních proletářů. Komu by se to nelíbilo. Z chudé služky se stala VIP. Byla hlučná, veselá, žoviální, ráda se napila a mastila karty. V mariáši dokázala obrat kdejakého karbaníka.
Po návratu do Prahy se její Kléma stal premiérem a 14. června 1948 prvním „dělnickým“ prezidentem Československé republiky. Jako první dáma měla smůlu, že na Hradě vystřídala noblesní a vzdělanou Hanu Benešovou. Přestože se ji snažila napodobovat jak ve způsobech, tak v módě, při jejím objemu a inteligenci to byla parodie na první dámu Sice si od personálu nechala říkat „milostivá paní“, ale nemohla si nevšimnout skrytých posměšků na svoji adresu. Začaly se šířit drby, že nosí kožichy i v parném létě, protože kožich je známkou postavení a každá žena je v něm za dámu. Což samozřejmě nebyl její případ.
Autor: Lukášos Maieros/ commons.wikimedia.org/volné dílo
Nemohla zapřít svůj původ a sociální prostředí, ze kterého pocházela, stejně jako své životní zkušenosti a prožitky. Už v Sovětském svazu dávala přebytky jídla lidem na ulici a totéž dělala i v Praze. Když její manžel nechal popravit své soudruhy, podporovala materiálně i finančně Josefu Slánskou.
Protože zažila bídu, i jako „milostivá paní prezidentová“ šetřila. Osobně zamykala spíž a nutila kuchaře, aby zpracovávali zbytky jídla z předchozího dne.
Přestože ji bolševická propaganda líčila jako kovanou soudružku a bojovnici, nikým takovým nebyla.
Dlouho si však pozici první dámy neužila. Smrt manžela 14. března 1953 ji zlomila. Protože několikrát dost hlasitě vykřikla „vy jste ho zabili“ a myslela tím samozřejmě nejbližší Gottwaldovi soudruhy, byla převezena do léčebny, kde 28. října 1953 zemřela.
Profesor Josef Charvát, který Martu Gottwaldovou léčil, uvedl, že zemřela na rakovinu ženských orgánů. Její zeť generál Čepička tvrdil, že příčinou její smrti byl karcinom štítné žlázy, s níž měla problémy po celý život.
Zdroje:
