Článek
Štíhlý, modrooký fešák s vlnitými kadeřemi z dobré rodiny mohl být ozdobou společenských salonů viktoriánské Anglie. Jenže mu v tom bránily záchvaty migrény, které způsobovaly poruchy vidění a zvracení. Koktal, byl hluchý na jedno ucho a kvůli zranění kolene kulhal.
Charles Dogson měl kariéru narýsovanou svým otcem, anglikánským duchovním. Měl být také knězem. Vystudoval na oxfordské koleji Christ Church, a poté tam přednášel matematiku. Aby mohl dále vyučovat, musel se nechat vysvětit na kněze. Z toho nakonec vycouval, což se sice nelíbilo děkanovi Liddellmu, ale jejich osobní vztahy to nijak nenarušilo.
Jedním z důvodů odmítnutí kněžství mohl být kromě koktání i pocit, že se ve světě dospělých necítil dobře. A koktající farář při kázáních by vzbuzoval rozpaky věřících, ne-li přímo posměšky. Cítil se dobře mezi dětmi a v jejich společnosti přestával dokonce zadrhávat v řeči.
Už od dětství si psal básničky a krátké povídky plné fantaskních světů a barev, které dokázal svým sourozencům, bylo jich jedenáct, i dětem v okolí vyprávět natolik poutavě, že ho všechny děti i dospívající v okolí milovali.
Oxfordský děkan Henry Liddell měl manželku Lorinu a celkem deset dětí. Tři z nich, Lorina, Edith a Alice, se se do mladého vypravěče příběhů, které se tolik lišily od klasicích pohádek, zamilovaly. Hodný strýček Charles holčičkám předčítal a vyprávěl pohádky a příběhy, které si sám vymýšlel. Trochu nezvyklé, lehce akční a mírně hororové.
Během pravidelných projížděk loďkou po řece Temži vyprávěl holčičkám své pohádky, až jednoho dne, jak si zapsal do deníku, začal vyprávět nový příběh, který začínal takto: „Alenka – dokud ještě byla s rodiči ve své rodné Anglii, říkali jí Alice…“.
Bylo 4. července 1862 „zlaté odpoledne“, na které nikdy nezapomněl.
Všichni si na břehu vypili čaj a šli se podívat na Charlesovu sbírku fotografií. Strýček Charles nebyl jen učitelem matematiky a vypravěčem pohádek, ale byl i fanatickým fotografem. Jeho sbírka obsahovala stovky fotografií.
„Při této příležitosti jsem jim vyprávěl pohádku o Alenčiných dobrodružstvích v podzemí,“ jak si později zapsal do deníku. A tehdy ho desetiletá Alice přemluvila, aby to, co vyprávěl, sepsal na papír.
O dva roky později dal Charles Alici jako vánoční dárek knížku „Alice’s Adventures Under Ground“. Alenka v říši divů. Nadšení dívky i rodiny neznalo mezí.
Z matematika, fotografa a vypravěče Charlese Dogsona se stal spisovatel Lewis Carroll. Alenčina dobrodružství se okamžitě stala trhákem na knižním trhu. Později vyšlo Alenčino pokračování „Za zrcadlem a co tam Alenka našla“, alegorická báseň „Lovení Snárka“ a vyprávění „Sylvie a Bruno“. I když tento dvoudílný román u čtenářů zcela propadl.
Rok po vydání první Alenky, přesně 27. července 1863, požádal už slavný spisovatel o ruku Alici Liddellovou. Ten rok jí bylo jedenáct let!
Rodiče z takové události zřejmě nadšeni nebyli a s Lewisem Carrollem přerušili veškeré styky. Nastalo důkladné prohledávání dívčích pokojů a všech možných úkrytů. Hledali dopisy, vzkazy, obrázky a fotografie. Všechno skončilo v hořícím krbu.
Lewis Carroll si po většinu svého života psal deník a dochovalo se celkem třináct knih. Čtyři knihy zmizely a z ostatních bylo vytrháno několik stran. Jedna z těch vytržených nesla datum 27. července 1863. Byl to den, kdy spisovatel požádal o ruku rodiče jedenáctileté Alice.
Jako slavný a zámožný spisovatel se mohl naplno věnovat fotografování. Nejčastějšími objekty byly malé dívky. Velice často zcela nahé. Za dvacet čtyři let své fotografické kariéry nafotil asi tři tisíce obrázků.
Nejčastěji fotil Alexandru Kitchinovou, přezdívanou Xie, dceru svého kolegy s Christ Church. Fotografií vytvořil minimálně padesát. Poslední těsně před jejími šestnáctými narozeninami. Poté Lewis Carroll přestal definitivně fotit. Proč? Nikdo neví.
Stejně jako „se ztratily“ některé spisovatelovy deníky, postihlo toto i množství fotografií. To, co se dochovalo je sbírka pěti set obrázků a mezi nimi nechybí ani Alice Liddellová.
V obecném povědomí se dostalo Lewisi Carrollovi pověsti „hodného pedofila“. Nebo hebefila. Svůj sexuální zájem o děti a dospívající využil ve své práci. Jak v literatuře, tak ve fotografii.
Jeho „přítelkyně“ nebyly vždy desetileté, ale i dospívající dívky kolem šestnácti let. Ve viktoriánské éře termín pedofil neexistoval. Dětská nahota byla považována za znak nevinnosti a dětské akty patřily tehdy k módním záležitostem.
Ve spisovatelově sbírce, respektive v tom, co z ní zbylo, byly i fotografie mužů, žen, starých i mladých. Dokonce i krajina nebo loutky.
Lewis Carroll, spisovatel, matematik a fotograf se nikdy neoženil. Zemřel 14. ledna 1898 ve věku šedesáti pěti let.
Zdroje:
