Článek
Před šestapadesáti roky poskytl předchůdce dnešního Ruska, Sovětský svaz podobnou pomoc. Byla to bratrská, internacionální pomoc jednomu z jeho vazalů, Československu. V tom se ta korejská liší. Není internacionální, protože severní Korea, ani Rusko už nemají žádné spřátelené země, které by jim byly ochotny poskytnout svá vojska.
Kdysi sovětští vojáci, kteří z větší části neměli ani ponětí, kde se ocitli a proč, byli překvapeni životní úrovní v bratrské zemi. Tentýž civilizační šok zažívají ti korejští v Rusku. Na korejské podmínky slušné vybavení, ubytování, strava a věci v zemi korejské nevídané. A tak sedí v baráku a všichni hromadně sledují porno. Což jistě utuží morálku mužstva do té doby, než je přesunou na západ. Jako potravu pro děla, protože jinou hodnotu v ruské armádě nepředstavují.
Že taková nezištná pomoc se nikdy nevyplácí víme z našich dějin dobře. Pokud ještě někdo věřil v Sovětský svaz jako zemi, kde zítra znamená již včera, tak po srpnu 1968 to bylo jen pár notně zapálených a duševně retardovaných soudruhů.
Dopady takové pomoci už poznávají obě spřátelené strany.
V Kurské oblasti byl ve čtvrtek zraněn vysoce postavený generál KLDR, jak napsal americký deník The Wall Street Journal. Jméno neuvádí, ale mezi pomocným kontingentem byli generálové tři.
Co tím Rusko a Severní Korea získají?
Rusko získalo od korejské strany 13 000 přepravních kontejnerů, obsahujících dělostřelecké náboje, protitankové rakety a balistické střely krátkého doletu.
Dvanáct tisíc korejských vojáků dočasně nahradí nedostatek ruských branců a mírně uklidní vlastní obyvatelstvo. Na hlasitý odpor vlastního lidu proti vysílání nedostatečně vycvičených ruských branců do předních linií už Putin nemohl nereagovat.
Severní Korea zřejmě získá ekonomickou i vojensko-technickou pomoc. Může být využita v modernizaci zastaralé ponorkové flotily, popřípadě v programu dalšího vývoje severokorejského jaderného programu nebo nosičů jaderných zbraní.
V neposlední řadě severokorejští vojáci, alespoň ti, co přežijí, získají praktické bojové zkušenosti a sami poznají, jak efektivní je nebo není jejich vojenský výcvik.
Zatím není jasné, jak si povedou v boji. Bez ohledu na krátký výcvik v ruských zařízeních Dálného východu ty rozdíly v jazyce, kultuře a návycích jsou propastné.
Určitým rizikovým faktorem je i možnost dezerce a pokus dostat se co nejrychleji do ukrajinského zajetí. A samozřejmě že návrat do Ruska nebo do své vlasti by byl nemyslitelný. Buď by požádali o politický azyl nebo o předání do Jižní Koreje.
Přítomnost vojsk bratrské pomoci ale už měli možnost pocítit i obyčejní Rusové. Dvanáctého listopadu mělo dojít v Kurské oblasti k hromadnému znásilnění učitelky. Podařilo se jí utéct teprve tehdy, kdy se vojáci začali víc zajímat o alkohol a znásilňování je přestalo bavit. Mladá učitelka učila ruštinu severokorejský vojenský personál na RUDN. Což je zkratka pro Ruskou univerzitu přátelství národů.
Hořká ironie, stejně jako celé vojenské dobrodružství Severokorejců v Rusku.
Zdroje:
