Článek
Kurt Gödel patřil mezi největší mozky 20. století. Neunesl tlak okolí a v kombinaci se strachem z nástupu nacismu se u něj časem vyvinula paranoia. Odmítal jíst a před smrtí vážil 29 kilo.
Genialita jistých osob bývá často kompenzována různými poruchami nebo úchylkami v jejich běžném životě. Někdy takoví géniové skončí v psychiatrickém zařízení nebo zemřou nepřirozenou smrtí. To poslední se bohužel týkalo i brněnského rodáka Kurta Gödela.
Každé město pojmenovává některé své ulice nebo dokonce náměstí po význačných rodácích nebo slavných občanech země. Tak mají v Brně své náměstí Jan Amos Komenský, Leoš Janáček a také Gregor Johann Mendel. Své ulice mají i Milada Horáková, Antonín Švehla, Jan Palach a samozřejmě i Tomáš Garrigue Masaryk.
Na Brňáka Kurta Gödela, který je v zahraničí považován za největšího logika od dob Aristotela, zbyla v Brně jen malá ulička. Vlastně to ani ulička není. Je to stometrová spojnice mezi ulicí Husovou a Pekařskou podél zdi Magistrátu.
Samozřejmě, že třeba sportovci mají před světovými kapacitami přednost. Například ulice pojmenovaná po tenistce Janě Novotné. Dokonce most Adama Bernaua je pojmenovaný po neexistující osobě. Bernau je postava z československého seriálu Návštěvníci z roku 1983. I Ferda Mravenec si přišel na své.
Ale nejde o to, po kom pojmenovávají ulice, kolik soch, plaket a různých destiček se jmény město instaluje. Smutné je, že města, to se netýká jen Brna, často adorují osoby podle politické situace a momentální popularity a na skutečné, světově uznávané kapacity zapomínají. I když Kurt má alespoň tu stometrovou uličku podél zdi se zábradlím.
Pamětní deska na rodném domě Kurta Gödela
Ale aby to bylo vyvážné, troufám si tvrdit, že Kurt Gödel si na konci svého života v dalekém Princetonu na Brno ani nevzpomněl. Měl úplně jiné starosti. Jeho manželka Adele byla po dvou mrtvicích hospitalizovaná v nemocnici. Kurt byl na ni tak fixovaný, že nejedl a nepil nic jiného než to, co Adele připravila. Takže Gödel odmítal jídlo, které mu přátelé nebo sousedé přinesli. Nakupovat také nechodil. Několikrát byl hospitalizován v nemocnici, odkud vždy utekl. Když se žena vrátila z nemocnice domů, našla manžela na kost vyhublého na pokraji smrti. Zemřel na podvýživu v lednu roku 1978. Vážil pouhých 29 kilogramů.
Když se 28. dubna 1906 v Pekařské ulici číslo 5 v moravské metropoli narodil řediteli textilní továrny Rudolfovi Gödelovi druhý syn, otec byl zprvu nadšen. Obrovský majetek včetně firem zdědí oba synové a budoucnost budou mít zajištěnou. Jenže jak Kurt rostl, otcovo nadšení postupně opadlo. Kluk byl neduživý, slabý, a to se přísnému evangelíkovi nelíbilo. Na druhou stranu byl velmi zvídavým dítětem a neustále se na něco vyptával.
Ve škole vynikal ve všech předmětech kromě tělocviku. Měl problémy se srdcem, často po jídle zvracel, ale na vysvědčení byly samé výborné. Jenže v rachitickém a hubeném těle dospívajícího chlapce se začaly rodit běsi. Jeho zájem patřil matematice a fyzice a v roce 1924 na Vídeňské univerzitě začal studovat fyziku, matematiku a logiku. V roce 1929 odevzdal dizertační práci a za dva roky vydal svoje věty o neúplnosti, což mu vyneslo světovou slávu. A také docenturu na jeho alma mater.
Ony dvě věty o neúplnosti, které publikoval v pětadvaceti letech, otřásly základy matematiky. Dosud se tvrdilo, že každé matematické tvrzení lze buď dokázat nebo vyvrátit na základě pevných axiomů. Potom se objevil mladík z Brna a bylo vše jinak. Ve své první větě o neúplnosti říká, že v každém dostatečně silném formálním systému existují tvrzení, která nelze ani dokázat, ani vyvrátit. Ve druhé větě ukazuje, že existují matematické pravdy, které jsou „pravdivé“, ale nelze je dokázat tradičními prostředky.
Rodiče mohli být na svého druhorozeného syna pyšní. Jejich pýchu trochu nabourala Kurtova dívka, kterou přivedl do rodiny. Trochu hodně. Jmenovala se Adele Porket a Kurt ji poznal v jednom nočním podniku ve Vídni. Nikdo už neví, co tam dělal, protože se takovým místům vyhýbal. Adele byla rozvedená a v podnicích podobného typu tančila kankán. Byla tanečnicí. Jenže ve dvacátých letech minulého století byla profese tanečnice často označením prostitutek. Tedy těch, které uměly tančit.
Když ji Kurt přivedl představit domů, mamá z toho měla téměř infarkt. Nejen že Adele byla starší než Kurt, rozvedená, a ještě tanečnice nebo snad masérka. „Ještě že se toho nedožil chudák papá. Měl by z toho smrt“, lamentovala matka. Kurt se snažil vysvětlit, že se mají rádi a že Adele se o něj vzorně stará, čímž ovšem přiléval olej do ohně. Matka se do syna pustila natvrdo, docent nedocent a Adele dokonce proklela. Kurt se z celé situace sesypal. Potácel se v depresích a jeho dívka o něj vzorně pečovala. Vařila mu, prala, myla ho a tím ho zachránila. Vzali se 20. září 1938.
Jenže přišla další rána. Hitler provedl 12. března 1938 anšlus v Rakousku, 30. září byla podepsána Mnichovská dohoda a 1. října německá armády překročila hranice ČSR. Slavnému vědci hrozilo povolání do německé armády. Před dvěma roky byl svědkem události, která jeho křehké psychické zdraví definitivně zlomila.
Student Vídeňské univerzity Hans Nelböck byl dvakrát v psychiatrické léčebně s diagnózou schizoidní porucha osobnosti. To mu nebránilo, aby se stal fanatickým fašistou. Jeho nenávist kromě jiných odnesl i profesor Moritz Schlick, zakladatel Vídeňského kroužku filozofů a vědců. Nelböck profesora židovského původu zastřelil na schodech univerzity. K činu se doznal, nezapíral a svůj soudní proces použil jako prezentaci nacistické ideologie. Tato nesmyslná vražda Gödela definitivně zlomila. Už se necítil nikde v bezpečí.
Propukla u něj patologická paranoia. Umíral hrůzou, schovával se, bál se, že je teď na řadě on. Opakovaně se ptal svých přátel, jestli to jsou skutečně oni. Nakonec byl na několik měsíců hospitalizován v psychiatrickém zařízení.
Velice se bál budoucnosti. Doslova „viděl“ v hlavě, na co myslí jeho mozek. Takových vidin se nemohl zbavit ani v noci. Svoje představy nejen že viděl, ale i slyšel nebo cítil. Kouř, hlasy, křik, to vše bylo jen v jeho hlavě. Říká se tomu „bdělá okna“.
Bylo jasné, že musí zmizet z Evropy. V březnu 1940 se po dobrodružné cestě s manželkou dostal přes celé Rusko do Japonska a lodí do Ameriky. O vědce světového významu byl obrovský zájem a mohl ihned začít přednášet na univerzitě v Princetonu. Tady se seznámil s Albertem Einsteinem a stali se z nich nerozluční přátelé. Měli si spolu co říct, aniž by problém museli vysvětlovat od začátku. Věděli dobře, o čem diskutují.
Kurt Gödel se pustil do vlastního výkladu Einsteinovy obecné teorie relativity a přišel s matematickým modelem vesmíru, který umožňoval tzv. „uzavřené časové křivky“. Laicky řečeno cestování v čase do minulosti. Mimo jiné z toho vycházelo, že čas je iluze. Jeho další práce v matematice a logice se staly základem pro programovací jazyky a počítače.
Od roku l970 se psychicky utýraný vědec Kurt Gödel změnil v bezbranné a bezmocné dítě. Každé jídlo, které Adele uvařila, musela nejprve sama ochutnat a poté Kurta nakrmit. Bál se, že v jídle je jed, protože všichni se ho snaží otrávit. V zimě se nesmělo pouštět topení, protože z něho uniká nervový plyn. Z výfuku automobilů vychází jed. V létě chodil nabalený s šálou přes ústa, aby nevdechnul další jedy rozptýlené v ovzduší. Adele musela mít kolem hlavy svatozář. Hřebíkem do rakve byla smrt jeho nejlepšího přítele Alberta Einsteina. To už byl génius podobný vychrtlé slaměné figurce bez vůle k životu.
Vyčerpaná Adele na konci svých sil ještě přesvědčila Kurta, že může jíst konzervy, dětskou výživu a vajíčka, protože dovnitř se jed nedostane. Poté se zhroutila. Bolest břicha byla stále silnější a v létě 1977 Adele odvezli do nemocnice na operaci břišní kýly. Ještě v bolestech obešla sousedy a pár přátel, kteří jim zůstali, aby na manžela dohlédli. Každý se vymluvil, nikdo nechtěl pečovat o pomatenou lidskou trosku.
Jeho život geniálního matematika a vědce plný bludů a paranoie šel do finále. Operace jeho ženy se komplikovala a Adele pobyla v nemocnici déle, než si představovala. Mnohem déle. Když Kurt přišel o kuchařku a ochutnávačku, přestal jíst. Občas si udělal vejce, snědl dětskou výživu nebo konzervu. Dokud byly.
Adele se z nemocnice vrátila po čtyřech měsících plná strachu, jak to manžel zvládl. V kuchyni bylo několik prázdných plechovek, sklenice od dětské výživy a hromada vaječných skořápek. Mezi nimi se válely po zemi papíry popsané jeho rovnicemi a výpočty a odborné časopisy. Když vstoupila do manželovy pracovny, krve by se v ní nedořezal. Kyselý zápach a v křesle seděla sípající kostra.
„Kurte“ bylo to jediné na co se zmohla a v pláči se sesunula k zemi. Lysá lebka s kůží jako žlutý pergamen se k ní obrátila a hlasem ze záhrobí odpověděla: „Šli po mně!“
Adele okamžitě zavolala pohotovost, která odvezla Kurta do Princetonské nemocnice. Na příjmu vážil 30 kilogramů. Byla mu diagnostikována totální kachexie, tedy vychrtlost. Tělo požíralo své vlastní orgány a svalovinu. I v takovém stavu měly jeho běsy dost sil, aby přinutily zdevastované tělo vytrhávat si hadičky s výživou. Důvod byl jasný. Lékaři ho chtěli otrávit a do žil mu pouštěli jed. Tři týdny trvalo, než duše největšího logika od dob Aristotela opustila tělo.
Kurt Gödel, profesor a držitel mnoha doktorátů, zemřel 14. ledna 1978. Bylo mu 71 let a vážil 29 kilogramů.
Jeden z největších géniů lidstva byl pochován na hřbitově v Princetonu. Adele zemřela 4. února 1981 ve věku 81 let v domově důchodců.
Hrob Kurta Gödela v Princetonu
Zdroje:
