Článek
Autor ji vydal vlastním nákladem v roce 1876 bez valného ohlasu. Teprve až po sedmnácti letech si ji všimli nakladatelé i čtenáři. Do roku 1994 se dočkala osmdesáti sedmi vydání. To z roku 1989 mělo dnes neuvěřitelný náklad 110 000 výtisků.
Prvních devět vydáních bylo anonymních, teprve až v desátém byl uveden autor. Evangelický farář Jan Karafiát, tehdy působící na Valašsku.
V roce 1947 byla kniha přeložena i do ruštiny Arnoštem Kolmanem, prapodivnou figurkou, která byla exotem i mezi českými a sovětskými bolševiky. Všechno, co se týkalo náboženského života z knihy odstranil a z dětských modliteb udělal písničky. Asi nejvíce to odnesly světlušky.
V předmluvě, kterou sepsal jiný „rudý dědek“ soudruh Zdeněk Nejedlý uvedl: „Světlušky byly uctívány všemi slovanskými národy jako symbol nejkouzelnějších letních nocí, které slovanský národ od nejstarších dob oživoval tajemnými poetickými obrazy lesních žínek.“
Po komunistickém puči v roce 1948 byli Broučci, jako mnoho jiných knih, na seznamu zakázaných a první výtisk se objevil až v roce 1967.
Broučkova rodina byla věrnou kopií rodiny Karafiátový. Jan Karafiát měl devět sourozenců i malých broučků bylo deset. Jan měl ze všech jídel nejraději zelnou polévku a i Brouček „třebaže všecky polívčičky rád, vždycky tu zelnou přece jen měl ze všech polívčiček nejraději.“
Nejchytřejší ze všech broučků byla Janinka, která se nikdy nevdala, protože ji žádný brouček nikdy nepožádal. Předobrazem Janinky byla Karafiátova celoživotní přítelkyně lady Jane Beaukenen.
Sám Brouček byl neposlušný brouček, který odmlouval a zlobil. Zajímalo ho létání a pořád chtěl s tatínkem a kmotříčkem létat a svítit lidem. Měli obrácený harmonogram, takže během západu slunce jim maminka připravila snídani a letělo se svítit. A když kohout ráno zakokrhal, přiletěli domů, maminka jim připravila večeři a šlo se spát. Samozřejmě až po společné modlitbě:
„Podvečer tvá čeládka, co k slepici kuřátka,
k ochraně tvé hledíme, laskavý Hospodine“
Náboženské myšlení autora bylo silně ovlivněné kalvinismem a prochází celou knihou jako ona pověstná červená nit. V Jimramově, kde se Jan Karafiát narodil, vyznávala velká část obce protestantskou víru. Po vyhlášení tolerančního patentu se k protestantismu přihlásila třetina obyvatel. K evangelické tradici v rodině Karafiátových předků patřila i tradice zednářská.
Život broučků probíhal v souladu s Biblí a křesťanskými pravidly. Modlili se nejen před spaním, ale i před každým jídlem. A věřili, že vše, co je čeká, je v rukou Božích. Byli a jsou součástí Božího plánu a mají na zemi svůj úkol. Svítit v noci lidem.
„A teď musíme honem zase svítit, abychom to dohonili. A tak honem svítili.“
Žili ve víře a poslušnosti Božích přikázání. Z Božích rukou přijímali všechno s vděčností, dobré i to špatné.
Poprvé se tak v české literatuře pro děti objevilo téma smrti.
„Před příchodem zimy bylo již s Janinkou zle, cítila, že přichází její konec a se všemi se rozloučila. Přišla zima, byla moc krutá a dlouhá a jakmile se ukázalo jaro, pod domečkem broučků se objevilo 12 chudobek.“
„A bylo jaro. Všecko kvetlo, ale pravšecko, a tam pod jalovcem kvetlo dvanáct chudobiček, devět bělounkých jako mléko a tři s kraječkem jako krev červeným. Však tam kvetou dodnes.“
Zdroje:
chrome-extension://efaidnbmnnnibpcajpcglclefindmkaj/https://theses.cz/id/9ou9i9/56784-474064520.txt
