Článek
Že je v Indii kráva posvátná, ví téměř každý. Proč, to už neví nikdo.
Krávy byly ve starověku uctívané i v Egyptě nebo starověkém Řecku. Oblíbené a nic neříkající vysvětlení, že kráva je jako matka, naráží na protikladné tvrzení, že i fena, klisna nebo krysa je matka, a přesto nejsou posvátné.
Dále znalci tvrdí, že kráva nebo býk jsou atributy božství. Na býku jezdil bůh Šiva a bůh Kršna byl jako dítě pasáčkem krav. Ale indická božstva jsou vyobrazována nebo dokonce na sebe berou podobu slona, opice nebo hada, aniž by tato zvířata byla posvátná.
Pravdou je, že velká část indické populace byla na krávě kdysi dávno závislá. Mléko jako základní potravina nebylo jediným užitkem. Z kravinců se dělalo a mnohde i dnes dělá topivo. Na slunci vysušené placky exkrementů se skladují jako u nás dřevo. Spáleným kravincem se hnojí a kouř z něho spolehlivě odpudí jakýkoliv hmyz. Kraví moč se používá v lékařství i během náboženských obřadů.
Posvátnost krávy je v některých indických státech uzákoněna. Za zabití nebo konzumaci hovězího se dotyčný řezník nebo gurmán mohou dostat před soud.
Krávy se tak pohybují volně a všude mají neomezený přístup. Jen do mešit, kostelů a vládních budov je nepouští. Také ochranka lepších obchodů, klenotnictví nebo bank brání skotu ve vstupu.
Zato parky, ulice nebo parkoviště jsou jejich domovem. Hlavně v poledne, kdy slunce nemilosrdně praží, uléhají do stínu stromů, budov nebo do mezer mezi zaparkovanými auty.
Lidé jim přilepšují k odpadkům, ve kterých se celé dny přehrabují, trávou, zelenými větvemi, plackami a zbytky jídla. Poskytnout po ránu krávě něco k snědku před vlastní snídaní je záslužný a bohům milý skutek.
Mnohé krávy bývají zdobeny pentlemi a barevnými fáborky, rohy mají natřené modrou nebo červenou barvou a v zimním období je lidé na noc přikrývají kusy látek, pytlů a starých dek, aby je chránili před chladem.
Zkrátka kráva v Indii se má.
Samozřejmě, že v Indii nežijí jen samí hinduisté nebo buddhisté, ale i četná skupina muslimů, kteří mají přístup ke kravám zcela odlišný. Poráží je podobně jako ovce nebo slepice, protože muslimové rozhodně nejsou vegetariáni. Muslimské čtvrti se snadno poznají podle pachu, který vychází z kusů masa, vystavených v indickém vedru, obletovaných myriádami much. Těmto oblastem se hinduista vyhýbá velkým obloukem, protože se mu z takového zápachu dělá nevolno nejen fyzicky.
Navzdory všemu existují po celé zemi tisíce samozřejmě nelegálních jatek, protože kde je poptávka, vznikne i nabídka. Došlo k jakési nepsané dohodě, že buvol se porážet na maso smí, přestože byl donedávna hájený stejně jako kráva.
V současnosti se z krávy stává politikum. Vždy před volbami se kandidáti politických koryt a korýtek předhánějí ve slibech na ochranu krav. V naději že jim to přinese nějaké hlasy od hinduistických voličů.
Když před dvaceti lety sepsal pan Dwijendra Narayan Jha, historik z univerzity v New Delhi, útlou knížku s názvem „The Myth of the Holy Cow“, strhl se neuvěřitelný poprask. Jakmile byly na internetu zveřejněny ukázky, akademické nakladatelství, ve kterém autor vydával své historické publikace, knihu vyřadilo z edičního plánu.
Druhý pokus o vydání už zakázal soud. Autorovi bylo vyhrožováno smrtí a deset měsíců musel mít policejní ochranu. Oficiální důvod zněl: „Rouhání“.
Situace byla velice podobná té z roku 1989, kdy Salman Rushdie vydal Satanské verše. Statisíce fanatiků vyšlo do ulic a provolávaly smrt autorovi. Málokdo z nich knihu četl, ale co na tom záleželo. Děje se to ve všech zemích, když se fanatici začnou řídit hesly a voláním demagogů, samozvaných vůdců a všelijakých führerů.
Nakonec po dlouhých právních tahanicích kniha vyšla v Británii a ve Spojených státech pod názvem „Mýtus o svaté krávě.“
Podle profesora Dwijendra Narayana Jha je posvátnost krávy pouhý mýtus a hovězí maso bylo ve starověku běžnou součástí jídelníčku na indickém subkontinentu.
Autor cituje zdroje ze starých posvátných textů Véd z období tisíc před naším letopočtem až k mnohem mladším eposům Ramajana a Mahabharáta.
Známý je příběh o králi Rantivedovi, který nechal denně porazit dva tisíce krav a hovězí maso spolu s obilím rozdával hinduistickým kněžím. Podobných míst jsou ve starověké literatuře stovky.
Z raných buddhistických textů je patrné, že i Buddha jedl maso. Právě požití otráveného masa zřejmě způsobilo jeho smrt.
Teprve od pátého století podle pana profesora Jha začínalo být porážení skotu tabu. Důvod byl ryze praktický. Jak přibývalo obyvatel, muselo logicky dojít i k rozšíření efektivnějšího zemědělství. A komunita začala být na skotu závislá. Kráva orala, poskytovala mléko a hnůj a bylo příliš cenná na porážku.
Aby praktické důvody obstály, byly opentleny náboženskými teoriemi, po staletí praktikovány a z obyčejné krávy se stal posvátný symbol.
Zdroje:
