Článek
Mrtvá dívka v horách. Pár stop, které nikam nevedly. A vrah, který zmizel beze stopy
Případ z Vysokých Tater z roku 1964 inspiroval jeden z nejoblíbenějších dílů seriálu 30 případů majora Zemana –Tatranské pastorále. Na rozdíl od jiných epizod zde ustupuje propaganda do pozadí a hlavní roli hraje kriminální příběh. Zatímco televizní vyšetřování končí odhalením pachatele, skutečný příběh takové štěstí neměl.
Zůstal nevyřešený dodnes.
V seriálu vyřešeno, ne tak ve skutečnosti
Seriál 30 případů majora Zemana má svoji největší slávu dávno za sebou. Vznikl před půl stoletím, konkrétně v letech 1974–1979 a o jeho důvodech netřeba spekulovat. Přesto má dodnes své příznivce, a dokonce existuje i Fan Klub majora Zemana.
V jednotlivých dílech sleduje divák nelehkou práci příslušníků VB a StB při udržení pořádku v socialistickém Československu a zároveň objasňování některých kriminálních případů oné éry. Od falšování potravinových lístků až po vraždy.
Je samozřejmé, že tým kriminalistů kolem majora Zemana vždy vše vyřešil, tak aby zločin byl potrestán a spravedlnost zvítězila. Ve skutečnosti tomu tak často nebylo.
Příkladem může být i díl Tatranské pastorále z roku 1978. Patří mezi nejoblíbenější díly, podobně jako například díl Studna. Politické motivy ustoupily do pozadí a hlavní bylo vyšetřování smrti mladé dívky.
Léto 1964: nález, který šokoval
Vražda, ke které skutečně došlo v roce 1964. Obětí byla mladá žena Milada Drexlerová, studentka z Rokycan.
Její tělo bylo nalezeno 28. 7. 1964 na sjezdové dráze pro ženy ve Vysokých Tatrách, pod Skalnatým plesem. Kolem krku měla na uzel uvázanou a utaženou podprsenku a silonový šátek. Před smrtí měla pohlavní styk. Na sobě měla jen blůzku, ostatní oblečení na ní bylo jen pohozeno.
Kolem místa činu se našly nedopalky cigaret.
Údolí u Skalnatého plesa pod Lomnickým štítem
Stopy vedly… a pak zmizely
Spišská Teplica je vesnice u Popradu, vzdálená od Štrbského plesa necelých 30 kilometrů. Tam byly nalezeny části oblečení, které patřilo Drexlerové. Patrně je tam vrah vyhodil z jedoucího auta. Při prohledávání okolí byl dokonce nalezen občanský průkaz na jméno oběti.
Posledním nálezem byly kupony na autostop. V polovině šedesátých let to byl velmi oblíbený a rozšířený způsob cestování. Jenže ke kuponům chyběla knížka, která byla vždy vydávaná na jméno autostopaře. Bylo patrné, že vrah odjel ze Slovenska na Moravu, možná do Čech.
Případ je dodnes jedním z „pomníčků“, tedy nevyřešených případů vražd. Protože ke spáchání trestního činu došlo v roce 1964, je dnes už vražda promlčena. Vrah se pohyboval a žil, zřejmě dlouhá léta, ve společnosti neodhalen a nepotrestán.
Když se zjistilo, kdo je zavražděná dívka, začalo vyšetřování v jejím bydlišti, v Rokycanech. Rodina, příbuzní, známí…, ale výsledek nula. Žádná stopa, žádný podezřelý, zkrátka nic.
A to bylo všechno.
Štrbské pleso
Seriál, ve kterém byla vražda vyřešena
Tuto vraždu, starou už deset let, v seriálu vyšetřoval major Zeman se svým slovenským pomocníkem, poručíkem Gajdošem. Toho hrál Emil Horvát, oběť přejmenovanou na Drahotovou hrála Eva Píchová-Sitteová. Scénář napsal Jan Otčenášek.
Zeman je služebně poslán do Vysokých Tater, aby byl „k ruce“ jako kriminalista při natáčení případu vraždy. A zároveň se pokusil vypátrat vraha, což se mu samozřejmě podaří. Vrahem byla Horňáková, manželka správce chaty Šuhaj, kterou hrála Viera Strnisková.
Jenže realita byla zcela jiná.
Bilíkova chata, ve které se natáčelo
Muž s fotoaparátem
Podezřelým se stal i mladý muž s fotoaparátem v koženém pouzdře, jehož výskyt na místě popsalo několik turistů. Údajně to měl být člověk, se kterým měla Drexlerová domluvenou schůzku.
Vyšetřovatelé měli jeho zevrubný popis. Světlovlasý, vysoký muž s podlouhlou tváří, mezi 25-30 lety. Mluvil česky a fotoaparát nedal z ruky. Neustále fotografoval. S tímto mužem odešla Milada Drexlerová směrem na Štrbské pleso.
Mezi mnohými předvolanými v souvislosti s vraždou Milady Drexlerové byl tehdy i mladý fotograf Večerní Prahy Stanislav Tereba. V oné inkriminované době byl na svatební cestě se svou manželkou a jako profesionální fotograf měl s sebou fotoaparát. Takových lidí v oné době nebylo zase tolik, a tak se hledání svědků zaměřilo i tímto směrem.
Sám fotograf o mnoho let později uvedl, jak byl předvolán k „podání vysvětlení“ do Bartolomějské, aniž by tušil, že šlo o vyšetřování brutální vraždy:
„Ukazovali mi fotografii zavražděné ženy, ale já mám fotografickou paměť, takže jsem řekl, že jsem ji nikdy neviděl. Říkali mi, že s ní byl viděn fotograf, prý profík. Stále ji měl fotit. Měl jsem to být já!“
Nakonec se i hledání muže s fotoaparátem ukázalo jako marné. Stanislav Tereba byl odvezen do Popradu k identifikaci. Svědkové si dokonce prohlíželi i jeho fotoaparát. Jenže to byl úplně jiný přístroj, a navíc měl Tereba neprůstřelné alibi od lidí v chatě. Od své novomanželky se nehnul ani na krok.
Stanislav Tereba se později stal světově uznávaným sportovním fotografem, nositelem mnoha cen a vyznamenání. Byl také jedním z osobních fotografů Karla Gotta. Zemřel 17. ledna 2023, bylo mu 85 let.
Stanislav Tereba s cenou za vítězství v soutěži World Press Photo za fotografii „Brankář a voda“. (1959)
Zmizelý spis i pachatel
A to je všechno. Nezůstala jediná fotografie Milady Drexlerové a její vyšetřovací spis zmizel. Jako by se celý případ postupně rozplynul. Vrah zřejmě žil dlouhá léta nikým nepodezírán a neobtěžován. Podařila se mu dokonalá vražda a zřejmě už nebude nikdy vypátrán. S největší pravděpodobností je již mrtvý.
Televizní verze nabízí uklidňující konec.
Ta skutečná žádný nemá.
A právě proto zůstává děsivá dodnes.
Zdroje:
