Článek
Jak český fašista zachránil filmové ateliéry Barrandov Miloši Havlovi
Milovníci filmů pro pamětníky jistě znají Vávrův film Dívka v modrém. V dražbě věcí rodu Pštrosů zůstane nevydražen obraz Dívky v modrém. Zůstane na krku notáři Karasovi (Oldřich Nový). Tomu se jednou v mírně podroušeném stavu zdá, že dívka vystoupila z rámu. Po vystřízlivění zjistí, že se mu to nezdálo a do jeho života vstoupila krasavice (Lída Baarová) a s ní mnoho humorných situací.
Hrabě Felix de la Cámara
Film vznikl za Protektorátu ve filmových ateliérech Barrandov Miloše Havla. Když mu Němci chtěli Barrandov vzít, přesněji odkoupit pod nátlakem za pouhých 300.000 Kč, autor filmu Dívka v modrém Havlovi řekl, že to zařídí. Přivedl k jednání jistého dr. Holma a do dvou měsíců bylo hotovo. Němci vyplatili Havlovi šest milionů a jako spolumajiteli mu zůstalo 49 procent. Dr. Holm byl ve skutečnosti dvojitý agent Paul Thümmel a mužem, který ho k Havlovi přivedl, byl autor Dívky v modrém. Spisovatel, okultista a fašista Felix Achille de la Cámara.
Narodil se v rodině kutnohorského nakladatele Karla Šolce jako Felix Cammra. Přesto tvrdil, že pochází ze starého španělského šlechtického rodu a jeho pradědeček byl ze Španělska vyhnán. Ve Francii získal Cammra dokonce šlechtický titul „hrabě“. Vzhledem k tomu, že se důvěrně přátelil s Harry Jelínkem, největším českým podvodníkem, je celkem nasnadě, jak titul získal. Sotva ukončil gymnázium, už v sedmnácti se dobrovolně přihlásil na frontu. Na konci války zdobilo jeho hruď několik medailí, včetně německého Železného kříže. Po rozpuštění R-U armády jako důstojník od dragounů dál v Maďarsku pokračoval v boji proti bolševikům.
Lila Nikolska, Folies Bergère, 1928
Po návratu do civilu se Cammra podílel na chodu rodinné tiskárny a nakladatelství. A začal psát. Tituly jako Ve spárech démonů, Velekněžka magie nebo Černý mág dávají tušit, co to bylo zač. Braková literatura, ve které hrál význačnou roli okultismus a magie. Nechal se přejmenovat na Felixe Achilla de la Cámaru del Campo y Padrone, což zní mnohem vznešeněji než Cammra. Ale vydávání knih bylo pro ambiciózního všeumělce málo. Založil divadla Apollo a Komedia v paláci Lucerna.
Dokonce se oženil a jeho vyvolenou se stala ruská tanečnice s československým občanstvím, primabalerína Národního divadla a hvězda pařížského Folies-Bergère Jelizaveta Nikolská. Zhlédl se v italském fašismu a ve svých článcích velebil jak Musoliniho, tak i španělského generalissima Franka. V dubnu 1924 vstoupil do Národní obce fašistické. Ale přišly problémy. Vydavatelství skončilo v dluzích a divadlo Komedia vyhořelo. Podezření z pojistného podvodu se neprokázalo a hrabě de la Cámara odjel do Francie. V Paříži se uchytil u filmu jako producent a manažer, psal a překládal, až se vypracoval na majitele filmové společnosti Cámara-Films Paris.
Franco a jeho manželka při návštěvě katolického kostela v San Sebastian (1941)
Jakmile začala občanská válka ve Španělsku, v zemi jeho domnělých předků, ihned přispěchal jako voják pomoci. Samozřejmě na straně fašistických povstalců a svého idolu generalissima Franka. Proti všem levicovým uskupením, především proti bolševikům. Jenže jako starý kavalerista se do sedla koně nevyšvihl. Vrátili ho do Prahy, kde by mohl být užitečnější šířením myšlenek nacionalismu.
Ve své knize El Caudillo napsal: „Když se mi dostalo z vyšších míst příkazu k zastávání svého místa v Praze a v býv. ČSR, nezbylo nežli zatnout zuby a vytrvat až do konce na místě svého určení, a to tím spíše že tato moje funkce byla funkcí čestnou. Myslím však, že každý nacionalista by byl dal přednost snášení těch nejhorších útrap na frontě nežli životu v ovzduší, které jsem poznal v Praze já!“
Česká společnost byla spíše levicového zaměření a podpora frankistů byla minimální. Naopak, do interbrigád se hlásilo množství dobrovolníků. De la Cámara se tak stal snadnou obětí karikování „českého fašouna“. Své k tomu přidaly i škváry, které psal a vydával. Jenže posměváčky brzy posměch přešel. Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava de la Cámara navlékl uniformu SA a ti, kteří se mu vysmívali postupně mizeli ze svých domovů. Někteří do koncentráků, jiní do ilegality a ti, kteří měli peníze a styky, do Anglie nebo USA.
Jan Kefer, český astrolog, hermetik a publicista.
Během třicátých let také získal říšské občanství a vstoupil do SA. Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava začal Cámara chodit po Praze v uniformě. Vášeň pro film ho neopustila a stal se poradcem v kulturně-politickém oddělení Úřadu říšského protektora. Psal scénáře a zfilmovaná Dívka v modrém měla obrovský úspěch.
Zájem o okultismus přetrval i v době Protektorátu. Jeho kniha o hraběti di Cagliostro mu zajistila vstup mezi největší okultisty té doby, Jana Kefra, Jiřího Arvéda Smíchovského nebo Jana Kabeláka. Všichni skončili špatně, což může o jejich vášni k magii a okultismu také něco vypovídat.
Ve sklepní kóji domu U zlaté lodi prováděl de la Cámara v hnědé uniformě Sturmableitungu s páskou s hákovým křížem na ruce za přítomnosti nacistických důstojníků magické rituály.
Dům U Zlaté lodi, Praha 1-Malá Strana, U Lužického semináře 118/23, Letenská 118/1.
De la Cámara bytostně nenáviděl bolševiky, komunismus a svobodné zednáře. Byl zakládajícím členem České ligy proti bolševismu. V židozednářích viděl hrozbu pro celý svět a válku bral jako boj Evropy proti bolševismu, zednářství a židovstvu. I přesto všechno se podle znalce českého hermetismu prof. Milana Nakonečného de la Cámara nestal udavačem. V jedné ze svých knih Nakonečný uvádí: „Majitelka domu, v němž de la Cámara bydlel, mi vyprávěla, jak jednoho večera, když se u ní poslouchal Londýn - což se v té době trestalo i smrtí - „pan hrabě“ u nich zazvonil a upozornil je, že rozhlas je moc hlasitý a že jsou u něj nějací němečtí hosté.“
Válka se chýlila ke konci a nenávist českého lidu vůči všemu německému a Němcům vypukla během Pražského povstání. Do Míšeňské ulice na Kampě skupinka mužů poslala malého chlapce, aby zazvonil na de la Cámarův byt a vylákal ho na chodbu. Tam se na něj vrhli, zajali ho a… a tady se verze o dalším osudu hraběte značně rozchází.
Podle nejrozšířenější verze byl de la Cámara vyvlečen z domu, uvázán na pouliční lampu na Kampě, polit benzínem a upálen. Martin Jůna ve své knize Studie o životě a smrti hraběte de la Cámary uvádí, že hraběti se podařilo dostat z republiky a skončil ve Venezuele, stejně jako jeho bývalá žena Jelizaveta Nikolská. Tam měl také 22. července 1952 zemřít. Podle jiných zdrojů uprchl do Francie a zemřel na následky pobodání. Údajně po něm později pátral SNB i StB, která uvedla, že odjel na Západ. Proto nebyl nikdy úředně prohlášen za mrtvého.
Zdroje:
Martin Jůna - Studie o životě a smrti hraběte de la Cámary, Jindřichův Hradec, Epika, 2011
