Článek
Ječmínkovým otcem byl zeman na Chropíně, který se z moudrého a spravedlivého vladaře stal opilcem, násilníkem a vůbec tyranem. Těhotnou manželku vyhnal a ta v lánech ječmene porodila synáčka. Zeman, jak to tak bývá, litoval ke stáru svého neřestného života a skočil do studny.
Prostý lid sužovaný vrchností si kdoví proč vzal do hlavy, že dítě narozené v ječmeni jim uleví od robot a jiného trápení. Takže ho vtělili nejprve do selského císaře Josefa II. Když se roznesla zemí zpráva o císařově smrti, lid jí neuvěřil. Prý se ukryl před pány a potají obcházel vesnice. To už z něj byl regulérní král Ječmínek. Vyslechl hospodáře, zeptal se, co roboty, daně, utěšil plačící a zkormoucené. A sliboval. Roboty přestanou, svoboda nastane a každý bude svým pánem.
Pokud by nebyl neviditelný a nezjevoval se náhle za soumraku nebo pod rouškou tmy, byla by to přesná kopie politika. Objeví se, vyslechne, moudře pokývá hlavou a naslibuje. Potom zmizí, aby sliboval zase jinde.
Kde se vůbec vzala postava moudrého, soucitného, ale zároveň neviditelného utěšitele, zrozeného v ječmeni?
První dochované záznamy o pověsti pochází z poloviny patnáctého století. V tu dobu získal chropyňské panství uherský rod Ludaniců. „Lúd“ je maďarsky husa, a tak nepřekvapí, že se dostala do znaku rodu. Svůj původ odvozují od Arpáda.
Když Arpád v čele vojsk táhl do Itálie, zemřel moravský kníže Svatopluk. Jeho synové se, jak známo, o otcovo dědictví mezi sebou servali jako koně. Arpád se i se svými hordami vrátil a bratrovražednému klání učinil přítrž. Svatoplukovy syny a jejich vojska prostě zlikvidoval. Jedněmi historiky vnímáno jako konec Velkomoravské říše, jinými jako jediný způsob, jak říši zachovat.
Přítomnost Maďarů na Moravě je ověřeným faktem a v dobách knížete Svatopluka byli samozřejmou součástí knížectví. Kronikář Widukind píše o Maďarech, kterým se říká Avaři jako o blízkých spojencích Svatopluka, krále Moravanů. V době maďarského působení dosáhla Morava největšího územního rozšíření.
A co s tím má co dělat chropyňský Ječmínek?
Maďarské „árpa“ znamená ječmen. Arpád je zdrobnělina, tedy Ječmínek. Arpád Ječmínek. Nebyl to snad Arpád, kdo ukončil boj Svatoplukových synů a tím zabezpečil hranice knížectví před ostatními „zájemci?“ Pověst o Ječmínkovi se dostala na Moravu až s příchodem uherská šlechty rodu Ludaniců.
Jen to jen shoda náhod, nebo byl Ječmínek Maďar potažmo Avar? Možná i Maďaři měli svého Arpáda Ječmínka, protože i u nich byl lid utiskovaný pány a drcený robotou. I oni chtěli vidět jiskřičku naděje na lepší zítřky A tak se zjevoval tu i tam Arpád Ječmínek, který vyslechl, pokýval a sliboval a sliboval. A lid věřil a věřil.
Zdroje:
