Článek
Byl otcem TGM císař, správce nebo kočí? Pravdu o otcovství císaře by mohly potvrdit testy DNA, ale ty Masarykovi potomci zakázali
Chlapec z pomezí
Na jaře roku 1850 se v zapadlém koutě monarchie v městečku Hodonín narodil chlapec, který měl jednou změnit mapu Evropy. V matrice byl zapsán německy jako Thomas Johann Masaryk. Nikdo tehdy netušil, že z něj vyroste muž, který bude jednou stát u zrodu Československa.
Kostel sv. Vavřince v Hodoníně, ve kterém byl Tomáš Johan pokřtěn
Jeho svět byl malý, ale složitý. Otec Josef Maszárik byl kočím na panství Habsburků. Muž zvyklý na práci rukama, na poslušnost a řád. Pocházel ze slovenského Záhoří, z prostředí, kde se život neměnil po generace. Matka Terezie Kropáčková byla jiná. Starší než její muž, zkušenější, jazykově i společensky vybavenější. Vyrůstala mezi Němci, čeština jí zpočátku dělala potíže. Do manželství vstupovala už těhotná, což byl detail, který dodnes nenechává historiky v klidu. Rodina byla chudá, ale ne bez ambicí. A hlavně byla národnostně i sociálně dost vybarvená. Už jen její původ propojoval několik světů. Moravský, slovenský, německý a možná i židovský. Ve střední Evropě 19. století nic neobvyklého, ale v Masarykově případě to později získalo velký symbolický význam.
Dětství mezi kovárnou a knihami
Malý Tomáš nevyrůstal jako dítě, o kterém by někdo řekl, že to dotáhne daleko. Spíš naopak. Učil se řemeslu, pomáhal, chvílemi to vypadalo, že jeho cesta povede do kovárny nebo ke koním, stejně jako u jeho otce. V určitém okamžiku se dokonce skutečně ocitl v učení a životní dráha tím byla zdánlivě daná. Jenže právě tady se příběh začíná lámat.
Do jeho života vstupují lidé, kteří jako by přicházeli „odnikud“. Kněží, učitelé, úředníci. Jeden z nich, venkovský kaplan, v chlapci rozpozná talent a začne ho učit. Náhle se otevírá cesta ke vzdělání. Není to přímá cesta. Je plná konfliktů, odchodů, návratů. Masaryk je tvrdohlavý, někdy výbušný. Ne vždy se podřizuje autoritám. Dokonce je vyhozen ze školy po konfliktu s ředitelem gymnázia, který pozdější legendy líčí s určitou mírou přehánění až téměř dramaticky. A přesto nebo právě proto pokračuje ve studiu.
Rodina, která se rozpadá i drží pohromadě
Masaryk nebyl jedináček. Rodina měla šest dětí, ale dospělosti se dožili jen tři synové. Bratr Martin Masaryk vstoupil do armády a zemřel velmi mladý. Druhý bratr Ludvík Masaryk prožil pestřejší, ale méně stabilní život. Podnikal, končil, stěhoval se a začínal znovu od začátku. Tomáš byl z nich tím, který „šel nahoru“. Ale nikdy ne úplně sám. Rodinné vazby zůstávaly silné. Pomáhal, podporoval, vracel se. Moc dobře si pamatoval, odkud vyšel a kde jsou jeho kořeny.
Už za jeho života se začala objevovat otázka kým vlastně byl. Byl synem slovenského kočího? Měl německé kulturní kořeny? Sahaly jeho rodinné vazby i do židovského prostředí? Ve střední Evropě 19. století to nebyly jen biologické otázky. Byly to otázky identity. A právě z této složitosti vyrostl člověk, který později odmítne jednoduché odpovědi. Ať už v politice, v národních otázkách nebo i v morálce. Na začátku tedy nestojí žádný „velký muž dějin“, ale dítě z okraje společnosti. Chlapec, který měl spíš důvody zůstat tam, kde se narodil. Ostatně jako naprostá většina jeho krajanů a vrstevníků. To, že se z něj stal Tomáš Garrigue Masaryk, nebyla samozřejmost. A právě proto stojí za to sledovat, jak se to stalo.
Terezie Masaryková
Na pozadí příběhu císař
Existují otázky, které se vracejí znovu a znovu. A pak jsou takové, které nikdy úplně nezmizí. Jedna z nich se týká i muže, který se stal symbolem československé státnosti. Kdo byl skutečným otcem Tomáše G. Masaryka? Na první pohled je odpověď jednoduchá. Úředně jím byl Josef Maszárik, kočí z hodonínského panství. Jenže právě jednoduché odpovědi bývají v historii velmi podezřelé.
Nejodvážnější a zároveň nejatraktivnější teorie tvrdí, že Masarykův biologický otec nebyl nikdo menší než František Josef I.. Podle této hypotézy měl mít císař v roce 1849 vztah s Masarykovou matkou Terezií Kropáčkovou. Jako jeden z „důkazů“ bývá uváděn tajemný zápis v císařově deníku „Kropaczek erledigt“, „Kropáčková vyřízeno“. Zní to dramaticky. A právě proto to přitahuje pozornost.
Jenže historik si na rozdíl od čtenáře románu musí položit nepříjemnou otázku.
Co to vlastně znamená? A máme jistotu, že to znamená právě tohle? Nemáme. Neznáme přesný kontext zápisu. Nevíme, čeho se týkal. A především neexistuje žádný přímý důkaz o vztahu mezi císařem a Masarykovou matkou. To ale nebrání tomu, aby se příběh šířil dál. Má všechno, co dobrá legenda potřebuje. Moc, tajemství i nádech skandálu.
Zastánci císařské teorie často ukazují na jinou věc. Na zvláštní shody okolností v Masarykově mládí. Když se dostal do problémů, vždycky se objevil někdo vlivný, kdo mu pomohl. Úředníci, učitelé, lidé napojení na státní struktury. Jedním z nich byl například Anton Le Monnier, který Masarykovi otevřel dveře k dalším studiím. Někteří v tom vidí neviditelnou ochranu. „Císař přece chránil svého syna,“ což zní jako logický argument.
Josef Maszárik
Jenže stejně dobře to může mít mnohem prostší vysvětlení. Masaryk byl inteligentní, výrazný a dokázal na sebe upozornit. Takoví lidé si často pomoc najdou sami bez ohledu na původ. Navíc existují i momenty, které se do „císařského příběhu“ vůbec nehodí. Například když se Masaryk nedostal na elitní diplomatickou školu ve Vídni. Pokud by měl tak mocného otce, proč by mu nepomohl právě tehdy?
Další podezření na otcovství padá na hodonínského podnikatele Nathana Redlicha. Je to podezření podstatně slabší než první, ale v konkurenci s císařem to ani jinak nejde. Redlich byl místním židovským velkostatkářem a obchodníkem, u kterého Masarykova matka jistou dobu pracovala jako kuchařka. Blízkost prostředí, sociální rozdíl i pozdější kontakty mezi rodinami dávají této hypotéze určitou logiku. Masaryk se totiž celý život přátelil s Redlichovým synem, což by mohlo být jen přátelství. Ale také nemuselo. Ani zde však neexistuje přímý důkaz.
Jen indicie. A ty v historii nestačí.
Mladý František Josef v době, kdy se zúčastnil vojenských manévrů na jižní Moravě
Proč se vlastně řeší Masarykův původ?
Možná důležitější, než samotná odpověď je otázka, proč nás to tak zajímá?
Představa, že zakladatel republiky byl synem habsburského císaře, má téměř literární půvab. Byl by to paradox. Ironie dějin. „Největší vtip českých dějin“, jak někdy zaznívá. Jenže právě tady je potřeba brzdit. Historie není detektivka, kde každá záhada musí mít odhalení. A už vůbec není fér zaměňovat hypotézy za fakta jen proto, že jsou přitažlivé.
Zajímavé je, že některé dokumenty z rakouských archivů údajně existují, ale nejsou veřejně přístupné. Někteří historici tvrdí, že je znají, ale nemohou je zveřejnit. A Masarykovi potomci? Ti se k testům DNA staví zdrženlivě. Například Charlotta Kotik odmítla možnost genetického zkoumání. Pro jedny důkaz, že „něco skrývá“. Pro druhé pochopitelná snaha chránit soukromí rodiny i důstojnost historické osobnosti. Obě interpretace něco říkají, ale spíše o nás než o ní.
Ať už byl Masarykův biologický otec kdokoliv, jedna věc se nemění. Byl mužem, který později vystoupil proti antisemitismu, hájil pravdu v době hysterie, a nakonec pomohl založit stát. Jeho velikost neměla původ v jeho kořenech, ale v jeho hodnotách. Původ může být zajímavý. Ale charakter rozhoduje.
Zdroje:
David Glockner, Dušan Spáčil: Císařův prezident. Tajemství rodiny Tomáše Garrigua Masaryka. Knižní klub, Praha 2015
Pavel Kosatík: Jiný T.G. M. Paseka 2018
