Článek
Byl pražský Golem umělá bytost nebo jen těžce postižený příbuzný rabbiho Löwa?
Přestože pověst o Golemovi, bytosti stvořené člověkem je jen pověst, která láká do pražského židovského města statisíce turistů ročně, zcela jistě nevznikla tak, že si ji kdosi takříkajíc vycucal z prstu.
Má to být bytost, která není člověkem ani nepatří do říše zvířat. Je obdařen obrovskou silou a je nezranitelný. Nelze mu ublížit ani ohněm ani mečem a nelze jej ani utopit.
Golemovo řádění, které podle pověsti ukončil až narychlo přivolaný rabbi i za cenu že musel přerušit bohoslužbu má reálné dozvuky do dnešních dnů. A v žádném případě se nejedná o pověst.
Na počátek sabbatu se v pražské Staronové synagoze zpívá při páteční bohoslužbě žalm 92 dvakrát. Jako v jediné synagoze na světě. Má to být připomínka oné události, kdy rabbi Löw zastavil Golemovo řádění.
Důvod takové jedinečné výjimky musí být postavený na reálných základech.
Termín golem se v Bibli, konkrétně ve Starém zákonu vyskytuje pouze jednou. V Žalmu 139 je ve významu „zárodek“. Podle židovské tradice jde o něco nedokončeného, např. jako jehla bez oka. Nebo žena, která nepočne dítě, tedy neplodná.
V pozdějších textech je slovem golem označován i Adama, který byl stvořen z prachu a nevzešel z ženy. Pomocí kombinace písmen, je podle kabalistické knihy Sefer Yezirah možné stvořit figurku ze dřeva nebo hlíny, která bude na slovo poslouchat svého tvůrce.
Onou kombinací písmen se vytvoří „šém“ napsaný na kousku pergamenu, kterým se golem oživí.
Rabbi Löw nebyl první i když se stal nejznámějším tvůrcem golema. Prvním člověkem, o kterém je to známo byl Eliáš z Chelmu. Jeho bytost vyrostla v monstrum a aby nezničil celý svět, rabbi vytáhl Šem z jeho čela a ten se rozsypal na prach, ze kterého byl stvořen.
To golem pražského rabbiho byl dobrý sluha. Ale v pátek odpoledne musel být Šém z golemových úst vytažen, aby o sabatu odpočíval. Jedno opomenutí a malér byl na světě. Rabbi měl samozřejmě obavy o bezpečnost obyvatel ghetta ale i strach, že by golem znesvětil sabat. Kusy rozpadlého golema ukryl kdesi na půdě staronové synagogy tak dobře, že dodnes je nikdo nenašel. Ale možná se rozpadl na prach, který se smísil s prachem půdy.
Poslední známý golem byl vytvořen v Grodnu kolem roku 1 800. Rabbi Davidl Jaffe v Drohiczyně jej stvořil pouze jako náhradu za nežida, góje, který měl během sabatu v zimě topit v pecích. V pátek dostal příkazy ohledně topení a v sobotu je vykonal. Stačila jedna malá chyba a 27. května 1805 město lehlo popelem.
Rabbi Jehuda Löw ben Becalel měl jedné noci sen. A v něm se mu zjevilo přikázání, že má z hlíny stvořit pomocníka, který ho bude ochraňovat proti nepřátelům. A že těch nepřátel bylo. Jakákoliv nepříznivá situace se obvykle sváděla na Židy. Začínalo to zabavováním jejich zboží, rabováním obchodů a často končilo pogromy.
Po zralé úvaze se rozhodl snu uposlechnout. Vybral si několik nejlepších žáků ze své školy a zahájil s nimi sedmidenní přípravy. Ty zahrnovaly modlitby a kabalistické meditace. Poté v opuštěné cihelně uhnětly z mokré hlíny postavu, asi 170 centimetrů vysokou. Během magického rituálu byla figura oživena a nabyla podobu člověka. Šém, který mu byl vložen pod jazyk způsobil, že postava se rabínem vrátila do ghetta. Byl němý, trochu těžkopádný a nemotorný, ale pracovitý. Obyvatelům ho představil jako žebráka Jossile.
Kromě běžných domácích prací byla jeho hlavní náplní hlídka v ulicích ghetta. Protižidovské nálady byly opět jednou na vzestupu a o provokace ze strany křesťanů nebylo nouze. Každý pátek před sabatem mu rabín vyjmul šém a Jossile dodržoval sabatový klid, stejně jako všichni ostatní židé.
Zpráva o tom, že se Jossile doslova utrhl z řetězu zastihla rabbiho Löwa v synagoze. Zapomenutý Šém pod jazykem způsobil, že němý golem dostal záchvat vzteku. Vše, co se mu dostalo pod ruky zničil, včetně domácího zvířectva. Když se rabbimu podařilo vyjmout Šém z jeho úst, stal se opět mrtvou hmotou.
Přestože se poté rabbi vrátil do synagogy, aby dozpíval žalm, uvědomil si nebezpečí, kterému vystavil celé ghetto. Magickým rituálem odebral golemovi život a uložil ho na půdě Staronové synagogy. Zákaz vstupu pro každého byl dodržován, navíc bylo odstraněno i venkovní schodiště. Zmizení Jossile vysvětlil jeho útěkem z města, poté co se chudák pomátl.
Přesto že rabbi Löw žil mezi roky 1525 a 1609, první dochovaná zmínka o pražském golemovi pochází až z 19. století. Ti, kteří nevěří na stvoření z hlíny za pomoci rituálů kabaly tvrdí, že Jossile byl obyčejný člověk, trpící epilepsií nebo jinou duševní poruchou. Mírně retardovaný, němý ubožák, o kterého se rabbi postaral. V ghettu vydržel dlouhých dvanáct let.
Řádění a ničím nevyprovokovaný vztek mohl být způsobený nepodáním léků, kterými byl tlumen. V oněch dobách byli postižení nebo slabomyslní lidé vytlačeni na okraj společnosti. Často vyhnáni z města, dokonce i usmrcováni. Pokud takto nemocného člověka rabbi přijal a staral se o něj, mohl to být i člen jeho rodiny. Sám Löw mě tři bratry. A klidně mohl být Jossile jedním z nich. Vychovaný mimo ghetto, aby byl později, v dospělém věku umístěn v domácnosti rabbiho.
Mohl to být člověk z masa a kostí, jako všichni ostatní. Mohl to být golem stvořený magickými rituály. Mohl to být kdokoliv, protože na půdě Staronové synagogy se i po několika důkladných pátrání, kromě hromad prachu a holubího trusu nic nenašlo.
Zdroje:
