Článek
Ve hře Hamlet, dánský princ, v 1. scéně V. dějství se Hamlet ocitne na hřbitově a vidí hrobníky, kteří kopou hrob pro Ofélii. Lebku, kterou vykopali patří Yorikovi a Hamlet si uvědomí, že jeho přítel z dětství je pouhým prachem a s jeho lebkou v ruce medituje o smrti.
Mrtvola Yorika byla nechtěně zneuctěna hrobníky a jeho lebku držel v ruce Hamlet. Mrtvolu Williama Shakespeara čekal podobný osud. Jen s tím rozdílem, že ten, kdo otevřel dramatikovu hrobku jeho lebku odnesl a dodnes ji nikdo nespatřil. Není to jediná nevysvětlitelná záhada v životě a smrti Williama Shakespeara.
Spekulovalo se třeba i o tom, proč pouze hlavní kámen Williama Shakespeara je na rodinné hrobce jediný, který nenese jméno, proč je jeho hrob příliš krátký anebo co se pod náhrobkem skutečně skrývá, že Shakespeare nebyl pohřben v rakvi, ale jen v prostěradle a mnoho dalších.
Portrét Williama Shakespeara
Jen málokterý spisovatel světové literatury vyvolává tolik otázek jako William Shakespeare (1564–1616). Jeho dílo patří k základním pilířům evropské kultury a jeho znalost lidské povahy, politických mechanismů, historie, práva i společenského života je mimořádná.
Přesto se opakovaně objevuje otázka, zda člověk narozený v provinčním Stratfordu nad Avonou mohl být skutečným autorem dramat, jako jsou „Hamlet“, „Král Lear“, „Macbeth“, „Othello“ nebo „Bouře“.
Zastánci alternativních teorií poukazují především na nesoulad mezi dochovanými životopisnými informacemi o Shakespearovi a intelektuální náročností jeho díla. Jak mohl syn rukavičkáře, o jehož vzdělání nejsou přímé školní záznamy, tak důvěrně znát dvorskou společnost, politiku, klasickou literaturu a prostředí vzdálených evropských zemí? Proč se nedochovaly rukopisy jeho divadelních her? Proč jeho závěť neobsahuje výslovný odkaz na jeho literární dílo?
William Shakespeare se narodil roku 1564 ve Stratfordu nad Avonou. Jeho otec John Shakespeare byl rukavičkář a obchodník. William pravděpodobně navštěvoval místní latinskou školu, kde se vyučovala gramatika, rétorika a klasická literatura. Přímý doklad o jeho docházce však neexistuje.
Roku 1582, tedy ve svých osmnácti letech, se oženil s Anne Hathawayovou, která byla o osm let starší. Za šest měsíců se manželům narodila dcera Susanna a později dvojčata Hamnet a Judith. Ale Shakespeare rodinu opustil a utekl od ní do Londýna ke komediantům. Od roku 1585 o něm a jeho životě po dlouhých sedm let neexistuje jediná zmínka.
Hřbitovní scéna s Yorikovou lebkou. Malíř Eugène Delacroix, 1839
Od počátku devadesátých let 16. století existují doklady o jeho působení v londýnském divadelním prostředí. Jeho jméno se postupně objevuje na tištěných vydáních her a básnických děl. Významným dokumentem je vydání Prvního folia dramatika Bena Jonsona z roku 1616, v němž je Shakespeare uveden mezi herci účinkujícími v Jonsonových hrách. Jenže ne jako autor, ale jako herec!
Když William Shakespeare 3. května 1616 zemřel, bylo kolem jeho úmrtí ticho. Přitom smrt jeho hereckého kolegu Richarda Burbageho provázela záplava chvalozpěvů, jak bývalo zvykem.
Pochybnosti o Shakespearově autorství objevily brzy po jeho smrti a dobrých třicet let před vydáním Prvního folia. Nevznikly tedy, jak se obecně tvrdí až v 19. století. Objevila se i tvrzení, že „Shakespeare“ je pseudonym.
Zrekonstruovaný Globe Theatre v Londýně
Dalším důkazem pro odpůrce autorství je Shakespearova závěť. V podrobném soupisu věcí nebožtíka není žádná zmínka o knihách, rukopisech, dokonce tam není zaznamenaný ani psací stůl. Jím zachovaný písemný důkaz je pouze jeho podpis. Konkrétně šest téměř nečitelných podpisů. Mnozí grafologové tvrdí, že je psali různí lidé, nebo že jsou to jakási neohrabaná písmena člověka, který se sotva zvládnul podepsat.
Přestože v „jeho“ dílech vystupují vzdělané mladé ženy jako je Porcie v „Kupci benátském“, Miranda v „Bouři“ nebo Helena ve hře „Všechno dobře, co dobře dopadne“, svoje dcery Shakespeare nejen že nevzdělával, ale ani jim vzdělání nedopřál a zůstaly, podobně jako jeho rodiče, negramotné.
Autor Shakespeare se musel velice dobře orientovat v tehdejším právním systému. Postavy v jeho hrách udivují znalostmi hudby, lékařství, vojenství nebo třeba i sokolnictví. Citují nebo se obracejí k dílům zahraničních autorů, z nich některé v té době nebyly přeloženy do angličtiny, o znalostech cizích zemí nemluvě.
Kde by Shakespeare ze Stratfordu získal takové informace nebo přístup k odborné literatuře? O cestách do zahraničí si mohl nechat jenom zdát. Jednak to byl velice drahá záležitost a vzhledem k politice dvora i velmi nebezpečná a riziková činnost.
Dalším zajímavým faktem je, že jeho rodina ani známí nikdy o Williamovi nemluvili jako o spisovateli. Shakespearův zeť, Dr. John Hall, si vedl deník, ve kterém psal o „vynikajícím básníkovi“ a rodákovi z Warwickshire Michaelu Draytonovi. Ale nikdy se před nikým nezmínil, že by jeho tchán byl spisovatelem a už vůbec ne tak významným.
Náhrobek Williama Shakespeara ve Stratford-upon-Avon
V průběhu posledních dvou století bylo navrženo mnoho alternativních kandidátů coby autorů „Shakespearových“ děl. Nejznámější jsou tři.
Filozof, právník a státník Francis Bacon. Jeho příznivci poukazují na právní a filozofické motivy v Shakespearových hrách. Hypotéza však postrádá přímé doklady a údajné šifry v textech nejsou všeobecně uznávanou metodou určování autorství.
Šlechtic, básník a dvořan Edward de Vere, 17. hrabě z Oxfordu. Jeho životní zkušenosti odpovídají některým tématům Shakespearových her. Závažným problémem této teorie je však jeho smrt roku 1604, zatímco řada her bývá na základě literárních a historických důkazů datována do pozdější doby.
A nakonec básník a dramatik Christopher Marlowe, který patřil k nejvýraznějším osobnostem anglického divadla před Shakespearovým vzestupem. Jeho dramatický styl ovlivnil raného Shakespeara a jeho násilná smrt v roce 1593 se stala základem teorie, že smrt pouze předstíral a pokračoval v psaní pod jiným jménem. Z těchto tří kandidátů je právě Marlowe nejzajímavější pro historické zkoumání vztahu mezi literaturou a tajnými službami a jeho podivnou vraždou.
Jenže to už je na jiný článek.
Zdroje:
HILSKÝ, Martin. Shakespearova Anglie: portrét doby.1 vyd. Praha: Academia, 2020.
ZEMANOVÁ, Michaela. William Shakespeare – doba, život, mýtus. Historický obzor. 2010, roč. 21
