Článek
Každoročně se v našich zemích objevují od 6. ledna na dveřích domů křídou psané nápisy K+M+B. Děti i dospělí v bílých rochetkách, pláštích nebo jen sepnutém prostěradle s papírovými korunami na hlavách vinšují štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli z daleka. Někteří to pojali jako ryze výdělečnou činnost, protože jedna taková partička odhrkala svoji říkanku v čínské restauraci u každého stolu, kde lidé obědvali. A to bylo teprve 28. prosince. Jak jsem měl možnost pozorovat, tato jejich mise úspěšná nebyla.
Svátek Tří králů překryl původní slavnost Zjevení Páně, který se slavil 6. ledna. Připadá na dvanáctý den Vánoc, kterými svátky končí.
Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, objevili se v Jeruzalémě mudrci od východu a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“
Nejstarší dochované exempláře evangelia sv. Matouše uvádí, že z východu přišli mágové. V pozdějších vydáních už jsou titulováni jako mudrci a nakonec jsou z nich králové. Zřejmě pod vlivem darů, které přinesli - zlato, kadidlo a myrhu - tedy darů královských.
Když dorazili do Judeje, pozval si je samotný král Herodes I. Ten se jako každý vladař cítil ohrožen ve svém postavení nově narozeným králem, takže uzavřel s mudrci dohodu. Já vám řeknu, kde se narodil, tj. v Betlémě, a vy mně o něm přinesete nějaké informace.
Když se mudrci dostali do Betléma, podle postavení hvězdy poznali dům, ve kterém se nacházela svatá rodina. „Vešli do domu, a když viděli malé dítě s jeho matkou Marií, poklekli a poklonili se mu. Otevřeli také své pokladnice a předložili mu dary: zlato, kadidlovou pryskyřici a myrhu.“
Z této zprávy je patrné, že v té době žila rodina v domě a Ježíš už zřejmě nebyl nemluvně ležící v jeslích, jak se tradičně zobrazuje. Po předání darů mudrci patrně dost narychlo Judeu opustili, jelikož žádné informace Herodovi nepředali. Což posléze stálo život všechny betlémské chlapce do dvou let věku.
Jako orientální králové, pokud jde o roucha, pláště, turbany a velbloudy, bývají zobrazováni až od třetího století. Jejich jména se objevují v kronice „Excerpta latina barbari“ z osmého století a jejich původ byl odvozován takto: Baltazar z Arábie, Melichar z Persie a Kašpar z Indie.
Posun od mudrců ke králům může být inspirován i biblickým textem ze 72 žalmu králi Davidovi o jeho potomku. „Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby. Všichni králové se mu budou klanět…“.
Jejich počet také nebyl vždy jednotný. Malby v Petrových a Marcellinových katakombách nedaleko Říma zobrazují mudrce dva, malba v Lateránském muzeu nabízí tři a římské katakomby Domitilla dokonce čtyři mudrce. Váza v někdejším Kircherově muzeu zobrazovala osm a některé syrské církve napočítaly mudrců rovnou dvanáct.
Když opustili Betlém a Judské království, vrátili se zpět východním směrem. Alespoň podle legendy. Tam se setkali s apoštolem Tomášem, který si to namířil také na východ, ale na rozdíl od králů se dostal až na mys Malabar v jižní Indii.
Poté, co byli apoštolem pomazáni na biskupy, se rozchází každý jiným směrem, aby šířili křesťanství ve východních zemích. Teprve po létech v severní Arménii společně slaví svoji poslední vánoční mši. Krátce nato umírají ve městě Sewa v Arménii, v požehnaném věku. Melichar 1. ledna ve věku 116 let, Baltazar 6. ledna ve věku 112 roků a Kašpar 11. ledna ve věku 109 let. Těla všech tří byla uložena do společného hrobu.
Jejich ostatky přenesl roku 490 císař Zenon do Konstantinopole. Když dobyl zase jiný císař, Fridrich Barbarosa, Milán, arcibiskup kolínský Rainald z Dasselu převezl tyto do Kolína nad Rýnem a byly umístěny v kostele sv. Petra.
Jiná verze, mnohem rozšířenější tvrdí, že ostatky nalezla svatá Helena, matka prvního křesťanského panovníka císaře Konstantina Velikého. Údajně na svých poutích po Sýrii a Palestině nalezla i kříž nebo jeho zbytky, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus. Kosti Tří králů přivezla do Konstantinopole a její syn Konstantin je v roce 314 daroval milánskému biskupovi Eustorgiuovi, který je odvezl na volském povozu do Milána.
Po dobytí Milána roku 1158 již zmíněný kolínský arcibiskup Rainald z Dasselu je z Milána přesunul do Kolína nad Rýnem, kde je uložil do chrámového pokladu Hildebold-Domu. Jeden z nejlepších zlatotepců své doby Mikuláš z Verdunu pro ně zhotovil relikviář, do kterého byly kosti uloženy. Je to trojitý sarkofág 2,20 metrů dlouhý z pozlaceného stříbra ve tvaru baziliky, ozdobený sedmdesáti čtyřmi postavami a osázený více než tisícovkou drahokamů a perel.
Přesto, že samotná kolínská katedrála se stavěla nekonečných 632 let a byla otevřena až 15. října 1880, uložené ostatky Tří králů lákaly poutníky a věřící ze všech končin po staletí. Dnes je ono místo bezkonkurenčně největším magnetem pro turisty v celém Německu. A třetí nejnavštěvovanější církevní stavbou Evropy.
Zdroje
